Druhá tvář

43.KAPITOLA

Z pohledu Franka

,,Myslím, že přišel čas ti říct, kdo a co doopravdy jsem.” řeknu a Barča zůstane sedět jako kámen. Nepohne se a ani nic neřekne, dokud neprojedu zlatou bránou.
,,Co? To je...tvoje?" zeptá se. Kdybych řekl, že zaskočeně, tak je to hodně slabé slovo. Přesnější slovo by možná bylo šokovaně, ale to zní jak z nějakého bulváru, i když to v podstatě můj život je. Jeden velký bulvár.
,,Moje ne, mých rodičů. Ale jo, žil jsem tady." řeknu a zastavím na příjezdové cestě hned vedle fontány. Příjezdová cesta v podstatě vede kolem té fontány. Kouknu se konečně pořádně na Báru, která se rozhlíží ze strany na stranu a roste v ní panika, to je zřejmé na první pohled.
,,No tak teď už se jim tuplem nebudu líbit. Vždyť já jsem obyčejná, spíš chudá a teď jsem v podstatě zlatokopka!" vykřikne vyděšeně a já vykulím oči. Dobře, tušil jsem to, ale až takovouhle scénu jsem si nepředstavoval.
,,Barčo, nejsi zlatokopka, ano? Nevěděla jsi o tom a myslím, že nejsi ten typ, co mi teď řekne o Lamborghini "z lásky"."
,,No to bych nikdy neudělala." řekne s vykulenýma očima, kterýma tiká všude po okolí, jenom na mě se nedívá.
,,Barčo. Barčo." oslovím ji trochu důrazněji, chytnu ji za bradu a otočím její hlavu k sobě, aby se na mě musela dívat.
,,Zamilujou si tě, stejně jako tě miluju já. I když to vlastně nejde. Nikdo nikoho nemiluje víc, než já tebe." řeknu a Barča se uklidní a přikývne.
,,Bojím se Franku." zašeptá tiše.
,,Nemáš čeho, ano? Bude to všechno v pořádku. Věř mi. Nenechám tě v tom." řeknu a něžně ji políbím. Ona je u toho sice ztuhlá, ale postupně se uvolní a polibek mi oplatí. Pak se od ní pomalu odtáhnu.
,,Jsi připravená?" zeptám se a ona přikývne.
,,Ano, jsem." potvrdí.

Vystoupím z auta a Barče otevřu dveře. Pomalu vystoupí a znovu se rozhlédne. Pak se koukne na svůj outfit a začne se rychle upravovat.
,,Co děláš proboha?" zeptám se jí, i když je mi absolutně jasné, co dělá.
,,Vždyť já nemám ani nic extra značkového. Jsou to šaty za pár stovek, co si asi tvoji rodiče pomyslí?"
,,Že ti to moc sluší a vypadají navíc dost honosně." dodám a to jí uklidní.
,,Nádech, výdech. Jsou to mojí rodiče, ne módní kritici, ano? Navíc i ti by tě pochválili. A teď už pojď, budou určitě čekat." řeknu, chytnu ji za ruku a vydám se do domu mých rodičů, kde jsem pěkně dlouhou dobu strávil. Asi se divíte, proč jsem odešel, ale zatím vám můžu říct jen to, že jsem měl své důvody. U dveří už čeká náš sluha, Antonín.
,,Dobrý večer, Antoníne." oslovím ho a on mě také pozdraví.
,,Dobrý večer, pane Müllere." odpoví a Bára mi pevně stiskne ruku, což si nejspíše ani neuvědomuje. Já ji vtisknu polibek do vlasů, aby se trochu uklidnila.
,,Bude to dobrý, klid. Konečně poznáš mě celého." zašeptám jí do ucha a ona přikývne. Společně se vydáme směrem do jídelny, kde je už určitě celá večeře i mí rodiče.

Když tam dojdeme, podle mého očekávání rodiče už stojí za židlemi a čekají jenom a jenom na nás.
,,Pardon, v centru byly kolony, znáte to." omluvím se a oni chápavě přikývnou.
,,V pořádku, posaďme se. Davide, dones nám to skvělé víno, o kterém jsem se ti minule zmiňovala." řekne moje matka směrem k Davidovi. David je muž, který se "stará" o náš alkohol. Nálevá mně i mým rodičům a opečovává naši sbírku. Některé lahve jsou už i velmi staré, ale moji rodiče si je dost šetří. Ani nevím, jestli se z nich vůbec někdy někdo napije. Musela by to být opravdu velká událost, aby se jedna z nich použila. Ale myslím, že první představení holky rodičům je dost velká událost na otevření nějakého báječného vína.
,,Jistě paní, hned to bude." odpoví jí David a zmizí ve sklepě.
,,Takže to je tvé děvče?" zeptá se můj otec a já přikývnu.
,,Ano, to je moje Bára." dodám pyšně a ruku jí položím na stehno, které má napětím tvrdé jako kámen. Začnu ji po něm hladit, aby se uvolnila. Táta si ji projede kritickým pohledem, trochu zavrčí a pak přikývne.
,,Pěkná." odpoví a já přikývnu. Pak se nakloním k Barče a odhrnu jí vlasy z ucha.

,,Jsi první, kterou jim představuju." pošeptám a ona se na mě překvapeně koukne.
,,Vážně? Jakto?" zašeptá nazpátek.
,,Žádná jiná nebyla jako ty. Žádná jiná za to nestála nebo nebyla vhodná doba... S tebou to myslím opravdu vážně, Baru. Prosím, uvolni se a jenom si to užívej, ano?" zašeptám a ona přikývne a lehce se usměje. Konečně.
,,Budu. Děkuju Franku." zašeptá a pak už se podívá na mé rodiče a taky jim věnuje úsměv. Zahřeje mě u srdce, když jí úsměv opětují. Myslím, že se jim bude líbit, za což jsem rád.
,,Tak Barčo, co děláš? Studuješ, pracuješ?" zeptají se jí. Jo, to je takový ten klasický rodičovský přijímací pohovor. Jsem si jist, že Barča projde. A i kdyby ne, mým testem už prošla dávno a to je to jediné, na čem záleží.
,,Pracuju. Dělám kadeřnici a s pár kamarády z učňáku máme vlastní kadeřnictví." řekne Barča poměrně sebevědomě, z čehož mám radost.
,,Aha, zajímavé. Baví tě to?" zeptá se mamka a Barča radostně přikývne a trochu se rozpovídá o své práci a svých snech. Poznám, že se rodičům líbí, že ví, co v životě dělá a kam míří. Sami jsou velmi sebevědomí a ví, co chtějí.

,,Co kdybych někdy přišla a ty bys mi udělala nějaký účes, co? Co na to říkáš?" zeptá se mamka a já se na ni překvapeně kouknu. Nikdy v životě, co si to pamatuju, se nenechala stříhat od nikoho jiného, než od své soukromé kadeřnice.
,,Páni, no já bych moc ráda. Vlastně děláme i pánské účesy." nadhodí a podívá se na tátu.
,,Chceš tím něco naznačit?" zeptá se táta s kamennou tváří a u stolu zavládne ticho. Barča sklopí pohled do klína, ale táta se hned na to rozesměje a ona rychle pohled zvedne.
,,Uf, já jsem se tak lekla, že jsem řekla něco špatně." chytne se za srdce a s úlevou vydechne. Upřímně i já jsem měl už v kalhotách naděláno.
,,Moc rád přijdu. Dáme si vědět kdy." řekne táta s úsměvem a já se musím usmát taky. To už nám David přinese to víno a všem nám nalije. Barča s úsměvem poděkuje. Pak si všichni přiťukneme a napijeme se. Mamka s tátou má trochu odlišný styl pití od Barči a proto se zasmějeme všichni kromě Barči, která to moc nechápe.
,,Ehm, výborný ročník." dodá Barča seriózně a na to všichni propukneme ve smích.

,,A co jiného bys nám o sobě řekla?"  zeptá se táta a Barča na chvíli zaváhá. Už vidím, jak se jí hlavou hodí myšlenky o tom, že zajímavá není a nemá o čem mluvit, ale to v žádném případě nemůžu dopustit.
,,Barča je přihlášená do jedné soutěže, protože je moc šikovná i v šití a já budu její model." dodám pyšně a Barča se začervená a stydlivě sklopí pohled.
,,Páni, to je zajímavé. O čem ta soutěž je?" zeptá se mamka a Barča se znovu vzpamatuje a vášnivě začne povídat o té soutěži. Ani se nenadějeme a hodina a půl je pryč. My už máme dávno dojedená jídla a jenom si stále povídáme a popíjíme víno.
,,No nic, my asi pojedeme." řeknu najednou a všichni na mě upřou překvapené pohledy.
,,Cože? Ne, nikam ještě nejezděte. Krom toho jsi pil Franku, nemůžeš jet." odsekne mi mamka.
,,Tak nás odveze Antonín, to přece není problém, že ne Antoníne?" řeknu směrem ke sluhovi.
,,Jistě že pane."
,,Ale ne, Antonín už půjde domů. Vyspěte se v jednom z pokojů, třeba v tvém bývalém pokoji a ráno odjedete, ano?" řekne mi mamka a mně nezbyde nic jiného, než přikývnout. Mým rodičům nemá cenu vzdorovat.

Odejdu společně s Barčou ruku v ruce nahoru do svého bývalého pokoje a otevřu dveře. Kdyby nebylo uklízečky a kuchařky Ireny, která tu uklízí, ty dveře by se otevřely po hodně dlouhé době. Minimálně je to pěkné dlouhá doba, co jsem je otevíral já. Rozhlédnu se, jako bych tu byl poprvé. Vůbec to tu nepoznávám a zároveň se cítím jako bych tu byl včera.
,,Páni, máš to tu moc pěkný." řekne Barča a zatočí se dokola. Já se usměju a sleduju ji.
,,Děkuju. Už jsem tu pěkně dlouho nebyl." řeknu a sednu si na postel. Barča si klekne přede mě a podívá se mi do očí.
,,Nevypadalo to, že bys měl s rodiči nějaký špatný vztah. Co se stalo, že jsi odešel? Nechtěl jsi přece jen tak bydlet s Larrym, když žiješ v tomhle ráji, že ne?" zeptá se na otázku, které jsem se bál.
,,Máš pravdu, s tím idiotem bych rozhodně dobrovolně nebydlel. Jde o to, že jsem se s rodiči od šestnácti dost hádal a časem to bylo opravdu špatné, tak jsem se rozhodl odejít. Zároveň nechci mít všechno zadarmo a chci si všechno vybudovat na vlastní pěst, víš? Nechci být zazobanec, i když v něčem už se nezměním."

Tajemství vyzrazeno 😱

Baru a Veru ❤️