Druhá tvář

84.KAPITOLA

Z pohledu Larryho

Dneska je ten den, kdy odlétáme domů. Už se těším, hlavně na naše české klasiky, až si dám pořádnou svíčkovou a další omáčky. Ukážu letušce svůj pas a letenku. Verča jde přede mnou, a tak se nenápadně koukne, jestli jsem pohledem na té letušce nezůstal moc dlouho. Jenom se nad tím pousměju a dojdu k našim místům. Pustím Verču k oknu a zaujmu místo v uličce. Připoutám se podepřu si rukou bradu a na chvíli se zamyslím. Stále nechápu moji mámu. Ona moc dobře ví, že jsem toho jejího přítele neměl rád už od první chvíle a ona si sním ještě upíchne dítě. Tohle bych od mámy nikdy nečekal. Myslel jsem, že na svůj věk bude už trochu víc rozumná, ale vypadá to, že z nás dvou jsem víc rozumný já. A jestli si myslí, že budu skákat do stropu radostí z toho, že budu mít bráchu nebo ségru, tak to je na pěkným omylu. Z mého přemýšlení mě vytrhne Verča, která mě pohladí po koleni a tím mě upozorní na to, že letadlo bude stoupat. Lehce se na ni usměju a víc se posadím do sedačky. Jsem rád, že ji mám. Je mou velkou oporou ve všem a i v této situaci. Dám ji pusu na tvář a chytnu ji za tu ruku na mém koleni.
,,Bude to dobrý Larry." pohladí mě palcem po hřbetu ruky.
,,Já nevím, pořád myslím na mámu a na svého sourozence." pronesu trochu ironicky tu poslední část věty.
,,Já vím, byl to šok i pro mě, ale musíš taky myslet na svou mamku. Chtěla se posunout dál."
,,Ne, chtěla zapomenout na tátu. Zaprvé, je to fakt hnusný, že na něho chce zapomenout. Zadruhé ho zradila a zatřetí, na tátu zapomenout nejde." promnu si oči prstama, abych zahnal blížící se slzy.

,,Ale notak, ona nechce zapomenout, ale nechce už být sama a posunout se dál. Tak jako ty. Ty máš mě, máš kolem sebe spoustu dobrých lidí, na které se můžeš obrátit. Tvoje mamka měla v tomhle směru tvého tátu, a tak zkrátka chtěla najít někoho, kdo ho v tomhle nahradí."
,,Dobře, když to řekneš takhle, tak to nezní tak krutě, ale stejně, jak dlouho spolu jsou? Půl roku? A už je v jináči? Moje máma? To nemění nic na tom, že to je ultra divný."
,,Je to trochu divný i s ohledem na její věk, ale tak právě v jejich věku, pokud to dítě chtějí, tak zase nemůžou čekat."
,,Pořád je to ultra divný, má už dospělého syna a teď chce další, na to měli s tátou sedmnáct let, tak proč nechtěli další?"
,,A napadlo tě někdy, že jim to třeba nešlo?"
,,No, jo, no, ale tak já jsem stejně byl rád sám." v tomhle trochu zalžu.
,,A navíc, jsem měl kolem sebe dost bratranců a sestřenic. Takže jsem si hrál s nimi, když jsem si připadal sám, nebo jsme byli na nějaké oslavě. Vlastně jsem měl skvělé dětství a pak jsem měl kluky na fotbale. Takže ano, byl jsem jedináček, ale sám jsem nebyl."

,,Já vím, ale zkus někdy svou mamku pochopit." řekne Verča, já jenom na to něco zabrblám a znovu se ponořím do svých myšlenek. Po několika hodinách velice dlouhého letu, konečně přistaneme v Praze. Jsem celej rozlámanej a zkroucenej. Tyhle sedačky nebyly tak pohodlné jako v tom letadle, kterým jsme letěli tam. S Verčou dojdeme k pásu a počkáme na naše kufry. Když přijedou, vezmu je a společně se vydáme k východu. Konečně doma, hrozně mi Praha chyběla.
,,Nedáme si trdelník?" zeptám se Verči najednou.
,,Jak tě to napadlo?" zeptá se pobaveně.
,,Dostal jsem na něho hroznou chuť. Hezky se zmrzlinou." zazubím se na ni a ona přikývne na souhlas. Zavolám nám taxi do centra. Ten nás odveze na Václavák a já skočím pro dva trdelníky s nutelovou zmrzlinou. Vrátím se do auta a nadiktuju řidiči naši adresu. Ten nás odveze už domů. Docela utahanej si sednu na gauč a vychutnám si svůj trdelník.
,,Já jsem utahanej jako kotě." zasměju se a dojím.
,,Ty jsi pořád utahanej a není s tebou sranda." mrkne na mě Verča a já hned pochopím, kam tím míří.
,,Hele ty jedna. To myslíš jako nekvalitní sex?" zvednu jedno obočí.
,,Noo, tak trochu jo." zazubí se.

Já se na ni vrhnu a začnu ji lechtat. Potom se to promění ve vášnivou líbačku. Už se chytám jí sundat tričko, ale někdo zazvoní. Naštvaně se zvednu a dojdu otevřít.
,,Mami? Co tu chceš?" zeptám se trochu podrážděně.
,,Chci si promluvit se svým synem."
,,No, tak mluv, ale já s tebou mluvit nechci."
,,Larry prosím, já nechci, abychom se jenom hádali."
,,Mami, já prostě nechápu, proč jsi se nechala tak unést. Dobře, že jsi si našla nového chlapa, to bych ještě pochopil, ale udělat si s ním hned dítě?"
,,Larry, já jsem dospělá a můžu si dělat co chci."
,,Ano, ale mě do toho netahej a nečekej, že budu skákat radostí do stropu."
,,Tak to bych chtěla, abys byl velkej brácha."
,,Byl bych, kdyby jste si to pořídili, když jsem byl menší a s tátou." na slovo táta dám velký důraz.
,,Larry, o tom už se nebudeme bavit."
,,Ano mami, nebudeme se o tom bavit. Musím na trénink. Promiň."
,,Dobře, ale ozvi se mi, ano? Larry?"
,,Jo, ozvu se ti." řeknu trochu otráveně.
,,Dobře broučku." pohladí mě po paži a odejde. Zavřu dveře a povzdechnu si.
,,Já vím, že je to těžký, ale musíš to překonat." pohladí mě po tváři Verča.

,,Jo asi máš pravdu. Musím to překousnout, ale bude to trvat teda pěkně dlouho." dojdu si natočit  do skleničky vodu a vyklopím ji do sebe.
,,Půjdu se podívat na stadion."
,,Dobře."
Dojdu si pro věci, rovnou se převléknu, dojdu do auta a dojedu na stadion. Nikdo tam není, takže mám prostor sám pro sebe. Vezmu si síť s míči a dojdu má hřiště. Vyskládám si míče do jedné lajny a začnu je kopat do brány. Musím se z toho vykopat. Jsem tam pěkně dlouho, až do setmění.
,,Larry? Notak, už je dost pozdě." zaslechnu Verči hlas na tribunách. Otočím se tam a když ji uvidím, tak rychle doběhnu k ní. Pot ze mě dost teče a je pravda, že jsem už dost unavený.
,,Promiň, nějak jsem zapomněl na čas."
,,To je v pohodě, ale už je dost pozdě a máme za sebou náročný let. Pojď domů."
,,Jo, už jdu." dojdu to uklidit, vezmu si věci a dojdu k Verče. Společně dojdeme k autu a já otevřu dveře Verče. Ona než si sedne, tak mi věnuje pusu na tvář. Já se usměju a sednu si na místo řidiče. Rozjedu se domů. Doma si dám sprchu a rovnou zamířím do postele.

Svalím se jako špalek a po chvíli usnu. Probudím se ráno, kolem osmé hodiny. Pomalu si sednu a rozkoukám se. Verča už v posteli není, předpokládám, že už bude i pryč, dneska má vlastně školu a já bych měl taky jít. Už jsem tam dlouho nebyl a za chvilku mám zkouškové období. To jsem na sebe zvědavej. Obléknu se a sejdu dolů. Dole na mě čeká velice chutná snídaně v podobě slaniny a vajíček s topinkou. Mňam, mám to ale skvělou holku. S chutí si to sním, pak si zabalím do školy a dojedu tam. Dneska mám jenom čtyři přednášky. Vytáhnu svůj iPad a začnu si dělat poznámky. Jsou to pro mě důležité předměty, jestli chci být jednou manažer nějakého klubu. Nejraději bych svou milovanou Spartu, ale je mi jasné, že k té se budu muset dopracovat časem. Musím nasbírat cenné zkušenosti, abych mohl dosáhnout téhle pozice. Já ale pevně věřím a doufám, že jednou se tam vypracuju. Po škole dojdu ještě pro oběd. Mám už docela hlad. Verče jsem to napsal, aby si nic nedávala, že oběd koupím. Zastavím se v jedné restauraci, kam jsem hrozně rád chodil s tátou po úspěšném zápase na jídlo to oslavit.

Mají tu hrozně dobré omáčky. Verče vezmu koprovku a sobě hovězí po Burgundsku. Je to hrozně dobrý, dávají k tomu hovězí uzený steak a chutná to hrozně Francouzsky. I s jídlem dojedu domů, kde už na mě čeká Verča.
,,Páni, to voní až sem." usměje se, dojde ke mně a dá mi pusu.
,,A počkej až zjistíš, jak to chutná." Položím to na linku a začnu to rozbalovat. Je to všechno ještě krásně teplé. Podám jí její koprovku a příbor. Verča se do toho pustí a na chvilku se zarazí.
,,Copak? Nechutná ti to?" trochu to zarazí i mě.
,,No ty kráso, měl jsi pravdu, takhle výbornou koprovku jsem už dlouho neměla." řekne a hned si do pusy dá další sousto. Mně spadne kámen ze srdce, usměju se a sednu si k ní. Ještě jí popřeju dobrou chuť a pustím se do svého. Dám ještě ochutnat Verče a naoplátku si od ní dám trochu koprovky. Já ji moc nemusím, ale když ji Verča udělá, tak mi chutná. U jídla si povídáme o škole. Zajímá mě, jak to má s praxemi. Proto hltám každé její slovo.
,,Tak to doufám, že mi brzy namícháš nějaký chutný drink." mrknu na ni a dám jí rychlou pusu na tvář.

Baru a Veru ❤️