Druhá tvář

19.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Vejdu do svého bytu, který mi tady v podstatě dali. Dá se říct, že je to takový služební byt. Někdo má služební auto nebo mobil, já mám služební byt. Sice není tak velký, jako je náš barák, ale zato je mnohem útulnější a cítím se tu opravdu jako doma. Sundám si boty a dojdu do kuchyně, kde si naliju do skleničky vodu. Otočím se k lince zády a opřu se o ni. Proti mně se rozprostírá prostorný světlý obývák s výhledem na New York. Místo jedné stěny je jenom obrovské okno. Tenhle byt je takový splněný sen snad každého a já mám to štěstí, že tady můžu žít. Trošku se mi to tu sice protáhlo, protože jsou z mých fotek nadšení, ale nemůžu říct, že bych si stěžoval. Amerika je úžasná, jídlo tu je výborné, jsou tu i super lidi. Jediné, co mi vadí je, že tu nemám kamarády a Báru. Moc jsme si v poslední době nepsali, ať už kvůli časovému posunu, nebo kvůli práci. Já si uprostřed focení nemůžu vytáhnout mobil a začít si s ní psát nebo volat a když už mám pak volno já, tak Barča už dávno spí, takže se moc nezastihneme. Většinou máme konverzace jenom jako "dobré ráno", odpověď přijde o pět hodin později a pak si napíšeme zase jenom "dobrou noc", tím to končí. Je mi to samozřejmě strašně líto a doufám, že si na mě počká, stejně jako já na ni, ale stejně mě někde uvnitř hlodá myšlenka, že si někoho jiného najde. No nic, musím přestat na to myslet nebo začnu být smutnej, možná bych i žárlil pro nic za nic. Musím si říkat, že až přijedu, tak mi skočí do náručí a bude to ještě lepší, než to kdy bylo. Jo, přesně tak to bude. Usměju se pro sebe nad tou myšlenkou.

Dojdu k oknu a rozhlédnu se po New Yorku, tohle je vážně splněný sen. Pak přejdu ještě do ložnice, která se napojuje na obývák a má okno úplně stejně řešené, jako bylo ve zmiňovaném obýváku. Když se každé ráno probouzím, hned vedle mě se rozprostírá velké jablko, neboli New York, město, které nikdy nespí. New York má mnoho názvů. Ještě se dojdu upravit do koupelny, která je napojená na ložnici. Ta je laděná do bíla a je dost luxusní. Sprcha je v rohu a má průhledné sklo místo stěn. Vypadá to dost moderně. Upravím si vlasy a lehce se navoním, abych byl připraven do práce. Pak už konečně zamířím zase ven. Venku mě vyzvedne moje americká manažerka Andy. Sednu si a připoutám se.
,,Ahoj Andy, tak co to bude dneska?" zeptám se s úsměvem. Práce v kině mě baví, ale pózovat před foťákem bez trička je přece jen lepší.
,,Ahoj, dneska fotíme novou kolekci džín" věnuje mi úsměv a já jí ho oplatím. Andy je černovlasá slečna, je trošku při těle, ale je moc hezká. Umí se také skvěle oblékat, což se od ní trochu čeká, ale očekávání splňuje výborně.

Když tam dojedeme, vystoupím a dojdu dovnitř, kde se ke mně navalí hned hromada lidí. Jedna z vizážistek si mě hned odtáhne ke svému stolu a začne mě upravovat. Hned v dalších vteřinách přiběhne kadeřnice a začne mi upravovat moje už tak dokonalé vlasy. Možná mám trošku vyšší sebevědomí, ale vadí to? Určitě ne. Pak mi ještě podají oblečení a já si obléknu první džíny a džínovou bundu, pod bundou nemám nic. Stoupnu si na plac a pózuju. Pak odzkouším ještě dva další outfity a zhruba milion póz. Konečně přijde přestávka a já si dojdu sednout na gauč. Andy mi podá svačinu a pití, děkovně se usměju a pustím se do toho. Svačina mi po tomhle vždycky bodne, nezdá se to, ale je to náročné. Dojím svoje jídlo a vodu celou vypiju, pak se ke mně přiřítí vizážistky a začnou mě pudrovat, abych se nelesknul. Pak dojdu na plac a nafotím dalších milion fotek z dalších kolekcí. Po náročném dni si dojdu dát sprchu a dojdu do šatny, kde mám připravené svoje vlastní oblečení. Vezmu si to na sebe a pak už zamířím ven.
,,Tak ahoj Andy" usměju se na ni, ale ona mě zastaví.
,,Počkej Franku, někdo za tebou přišel" ukáže prstem na zavřené dveře.

Trochu nechápavě nakloním hlavu, ale nakonec se tam i tak rozejdu. Kdo by to mohl být? Že by nějaká modelka? Nebo snad fanynka? Otevřu dveře a zvědavě nakouknu. Okamžitě vytřeštím oči a zadržím dech. To snad není možné... Bára?! Ona se zubí od ucha k uchu a já roztáhnu ruce. Moje hlava to vůbec nepobírá. Co tady dělá? Jak se sem dostala? Jak mě našla? Nedokážu teď myslet na nic jiného, než jsou tyhle otázky a myšlenka, že jsem hrozně rád, že je tady. Ona mi vpadne do náručí a já ji pevně stisknu, jako bych ji měl rozdrtit. Že je skutečná ucítím až v téhle chvíli, když ji můžu tisknout v náručí a vdechovat její vůni. Konečně se cítím celý. Je to asi dost divný, když se známe takhle krátce, ale takhle se asi pozná ta pravá, ne snad? Po pár minutách a pomalu odtáhneme a koukneme si do očí.
,,Co tady děláš? Chci říct, že mám strašnou radost, ale...jak jsi se sem dostala?" vyhrknu.
,,Všechno ti povím, ale nepůjdeme někam jinam?" zeptá se a já horlivě přikývnu.
,,Jasně, jdeme" chytnu ji za ruku a vydám se ven. Ostatní moji kolegové po mně hodí tázavé pohledy, ale já se jenom pyšně usmívám.

Dojdeme k mému bytu a já jí rukou jemně zakryju oči. Ona se trochu zasměje, zní to strašně roztomile.
,,Franku? Co to děláš? Pusť mě" řekne, ale já se jen usměju pro sebe a otevřu byt. Vejdu s ní dovnitř, zavřu a pamalu jí odkryju oči. Ona se rozkouká, překvapeně vykulí oči a otevře pusu.
,,Páni, to je-" nedokončí větu a koukne se na mě s jiskričkama v očích.
,,Krása, viď?" usměju se a ona horlivě přikývne.
,,Je to nádherný. Můžu?" zeptá se a pokyne směrem dovnitř, já přikývnu a ona se vydá prozkoumat byt. Téměř okamžitě skončí u výhledu, na to jsem sázel. Já dojdu k ní a obejmu ji zezadu kolem pasu a bradu si položím na její hlavu, je tak maličká.
,,To je teda výhled" řekne téměř bez dechu a já se musím usmát a v duchu souhlasím. Po chvíli se Barča vidá dál prozkoumávat byt. Jako první zamíří do kuchyně, kterou patřičně prozkoumá. Zkoukne dokonce i obsah mojí ledničky, kde kromě ice coffee vůbec nic není. Pak prohlédne i spíže, tam to je zhruba stejně, občas je tam nějaká americká pochoutka, ale to je tak všechno.

,,Ty tady hladovíš? Držíš dietu?" zeptá se mě vykuleně.
,,Připadá ti, že s ice coffee a brownies bych mohl držet dietu?" zasměju se a ona stydlivě sklopí hlavu.
,,A nehladovím, chodím do restaurací nebo fastfoodů. Doma bych to měl stejně, ale tam občas vaří Larry" zazubím se a ona přikývne a zasměje se.
,,Ty neumíš vařit?" zeptá se a já přikývnu.
,,Ani houby, já jsem rád, že si ohřeju čínskou polívku" zasměju se a ona vykulí oči.
,,Co je? To je ještě dobrý, ne?" zazubím se a ona rychle zakroutí hlavou.
,,Jsi beznadějný případ" zasměje se a položí mi ruku na rameno.
,,Hele, to teda nejsem. Ale víš co? Když o tom tak mluvíme, mám strašnej hlad" chytnu ji za ruku a vydáme se spolu ven do New Yorských ulic.
,,A nemohli bychom si něco uvařit?" zeptá se a koukne se na mě s nadějí v očích.
,,Noo, nevím co chceš vařit, protože běžný věci tady nenajdeš, jako je knedlík, myslím že i smetana a podobně, jenom v českých obchodech" řeknu a ona zamyšleně přikývne.
,,A co tu tak normálně jedí na večeři?"
,,Noo... Tak hranolky nebo brambory, k tomu třeba plátek masa a zeleninu. Nebo třeba si udělají pizzu a-"
,,Pizzu, uděláme si pizzu!" vykřikne Barča. Společně pak nakoupíme věci na pizzu.

Doma začneme připravovat suroviny a já spíš dělám, co mi Barča říká. Vezmu do ruky mouky a jelikož mě to moc nebaví, začnu vymýšlet blbosti. První z nich je, že si naberu mouku do hrstky a hodím ji na Barči tričko. Ona se na mě koukne a otevře pusu. Toho hned využiju a hodím ji to znovu na tričko.
,,Ty!" vykřikne a taky mi hodí hrstku na tričko. Já otevřu pusu a začneme se bombardovat moukou a hrozně se smějeme. Pak mi hodí pořádnou hrst na tričko, že ho mám úplně bílé. Mě napadne, že to o ni otřu, takže ji natisknu na linku svým tělem. Okamžitě se ve mně spustí můj přirozený instinkt a začnu zrychleně dýchat. Na jídlo už nemám ani pomyšlení a rychle ji vysadím na linku a vklouznu mezi její nohy. Ona chce to samé, protože mě začne vášnivě líbat. Já rukama bloudím po jejím těle a sundavám jí u toho oblečení. Když už je jenom ve spodním prádle, tak ji odnesu do postele a sundám si oblečení. Ona mě u toho sleduje a já jí sundám kalhotky. Lehnu si nad ni a konečně se naše těla spojí po takové době. Necháme se unášet na vlnách vášně a já jsem rád, že je konečně u mě a já se jí můžu dotýkat. Nakonec pak oba dojdeme k vrcholu a mazlíme se vedle sebe ještě hodně dlouho.

Baru a Veru ❤️