Druhá tvář

42.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Dorazím domů úplně hotová. Dnešní den, byl hrozně skvělý, jenže zítra jdu do práce a musím být fit. Dojdu si dát sprchu a rovnou zamířím do postele. Netrvá to ani pět minut a už spím jak špalek. Ráno se probudím jako vždy kolem páté hodiny ráno. Dám si snídani, připravím si jídlo do práce, obléknu se, upravím a vyrazím. Dneska to vezmu autem, protože po práci musím ještě nakoupit a opravdu se mi ty tašky nechtějí tahat metrem. Dojdu do práce, převléknu se a připravím si své místo. Holky se na mě hned vrhnou a začnou mít milion otázek. Snažím se jim všechno povyprávět, nevynechám snad nic, krom trochu peprnějších situací. Dneska tady naštěstí nejsem až do konce. Když dodělám posledního klienta, pečlivě si uklidím své místo a všechno nářadí si vydezinfikuju. Dojdu se převléknout, rozloučím se a dojdu do auta. Dojedu k Tescu, zaparkuju, vezmu si košík a vydám se dovnitř. Seženu všechno podle mého seznamu. Jsem za to hrozně ráda, že jsem to sehnala na první dobrou. Nákup zaplatím, naskládám do tašek a tašky dám do auta. Dojedu domů, vynesu tašky nahoru do bytu, protože už zase nefunguje výtah. Když odnesu všechno do bytu, začnu hned vybalovat. Při tom začnu připravovat večeři. Nenápadně stále pozoruji mobil. Frank mi dneska ještě ani nenapsal, ale určitě má moc práce a já ho nechci rušit, až bude chtít, napíše sám. Uklidím nákup na své místo, dodělám večeři a trochu poklidím v kuchyni. Sednu si k šicímu stroji a dokončím poslední věci na kabátě. Jsem ráda, že z oblečení mám už vše hotové, teď už jenom doladit ten účes. Na internetu se podívám na různé varianty a zakreslím si to do skicáku. Po chvíli mě vytrhne zvonek. Rychle se zvednu a dojdu ke dveřím, jenom doufám, že to nebude domovník. Otevřu dveře a trochu se leknu.

,,Franku, ty jsi mě vyděsil, už jsem myslela, že je to domovník, který mě jde seřvat.” lehce se zasměju a obejmu ho kolem krku.
,,Chtěla by jsi takhle sexy domovníka?” posune lehce své rty do perverzního úsměvu.
,,Oh, to bych byla moc ráda.”
,,To bych tu byl dennodenně.”
,,Co by jsi o tom pomysleli sousedi, že je u mě permanentně pan domácí?”
,,A co by jim bylo do toho, tvou jedinou velkou výhodou by byla moje společnost a to, že by jsi věděla, jaký zvíře jsem v posteli.” zatlačí mě dovnitř a zavře dveře. Rychle se mu přilepím na rty a začnu ho vášnivě líbat. Hrozně mi chyběl. Myslím po té sexuální stránce, po normální se vidíme ob den a to je myslím si někdy až až. Na chvilku se odtáhnu, abych mu sundala tričko a znovu se mu přilepím na rty. Jeho jemné vlhké polštářky jsou pro mě jako droga. Netrvá to moc dlouho a oba na sobě nemáme vůbec nic. Frank mě shodí na postel a lehne si nade mě. Chvíli si koukáme do očí, než ho v sobě ucítím. Automaticky zakloním hlavu a lehce se prohnu v zádech. Každý jeho pohyb, doprovází moje tiché vzdychání.

Je to pomalé, něžné a nehorázně úžasné. Po chvíli dojdeme oba k vrcholu. Frank si lehne vedle mě a já se k němu hned přitulím. Prstem mu začnu jezdit po hrudi.
,,Chybělo mi to.”
,,Mně taky zlato.” usměje se a políbí mě na čelo.
,,Jsi úžasný kluk Franku.”
,,A ty ta nejlepší holka, jakou jsem kdy potkal.”
,,Mmmh, tak to si zasloužíš odměnu. Vařím svíčkovou, dáš si?”
,,Svíčkovou od tebe si nemůžu nechat ujít.” zazubí se a já ho pevně obejmu kolem krku. Nikdy bych nečekala, že mi život do cesty postaví takhle skvělého kluka.
,,Tak já jdu na to.” chystám se zvednout, ale Frank mě stáhne zpátky.
,,Nene, ještě chvilku mi budeš dělat společnost.” sevře mě v náruči a začne mě pusinkovat. Zasměju se od srdce a po celou dobu se usmívám jak měsíček na hnoji. Když Frank přestane všimnu si, že se na chvíli zarazil. Sakra, jenom doufám, že jsem neudělala něco blbě. To by nebylo poprvé, kdy jsem něco totálně posrala a ani si to neuvědomila.
,,Zlato? Stalo se něco?” pohladím ho po tváři a tím přesunu jeho pozornost na mě.
,,Nene, jenom jsem si na něco vzpomněl, ale to neřeš, půjdeme na to jídlo.” pohladí mě po ruce a zvedne se.

Jenom mlčky přikývnu, vylezu z postele, obléknu se a přijmu jeho nataženou ruku. Dojdeme do kuchyně a já se znovu pustím do příprav večeře. Sem tam si periferně všimnu, že není úplně v pohodě a zdá se, že je myšlenkami úplně někde jinde. Nechám vaření a sednu si k němu.
,,Opravdu jsi v pohodě?” chytnu ho za ruce a podívám se mu do očí. Frank se z hluboka nadechne a pevněji stiskne mé ruce. To mě trochu znervózní. Hned se mi hlavou začnou honit černé scénáře.
,,Víš, Larry udělal jeden zásadní krok a já bych chtěl taky jeden udělat. Není to sice společné bydlení, ale chtěl bych ti dokázat, že to s tebou myslím opravdu vážně a proto jsem se rozhodl...” na chvíli se odmlčí a já v tuhle chvíli jsem zpocená až na zadku.
,,Rozhodl jsem se, že tě představím rodičům.” vydá ze sebe a mně tím úplně vyrazí dech.
,,Jsi si jistý? Co když se jim nebudu líbit?”
,,Lásko, neboj se ničeho, bude to dobrý.” touhle odpovědí mě zrovna dvakrát neuklidní, ale rozhodnu se nechat to být, ještě by jsme se mohli pohádat a to dneska večer opravdu nechci. Proto se jenom lehce usměju a dodělám večeři.

Po večeři se rozloučíme a Frank odjede domů. U mě hned začne dost panovat silná panika. Co když se jim nebudu líbit? Přeci jenom jsou to rodiče slavného modela. Rychle projedu svůj šatník.
,,Sakra, já nemám co na sebe a nemůžu si tam nakráčet jen tak v džínech. Zítra musím něco sehnat, šaty, sukni nebo něco. Ne dost, klid Barčo, to se zvládne, bude to v pohodě.” nadechnu se a kouknu se do zrcadla. Při pohledu na svůj odraz se přímo zděsím, moje vlasy jsou v katastrofálním stavu. Vůbec nedrží tvar, barva už není taková lesklá jako před tím a celkově jsou hrozné. Tohle prostě nedám, já nikam nemůžu jít, vypadám hrozně. Nevydržím to a zoufale se rozbrečím. To jsem celá já. Nakonec to vezmu sportovně, dojdu si udělat svou každodenní večerní rutinu a lehnu si do postele. Dneska mi chvilku trvá než zaberu, ale nakonec přeci jenom se mi to povede a já konečně usnu. Ráno se probudím kolem sedmé hodiny ráno, což je na mě docela pozdě. Rychle vyskočím z postele, nahážu na sebe oblečení, upravím se, vezmu si do ruky banán a doběhnu na tramvaj, která mě odveze do práce. Přímo rozrazím vchodové dveře.

,,Barčo, co se děje?” zeptá se trochu vyděšeně Sofka.
,,Mám problém, dneska poznám Frankovo rodiče a musím vypadat trochu normálně. Pomůžeš mi prosím?”
,,No, já už ti chtěla říct, že ty tvoje vlasy potřebují pořádně vyživit a trochu ty konce by to taky chtělo.”
,,Ano, ano, udělej, co uznáš za vhodné.” děkovně se usměju, sáhnu po ručníku a než se Sofie stačí připravit, já už sedím u mycího boxu. Díky našim skvělým produktům a díky Sofiiným dovednostem mé vlasy opět ožijí. Potom mi je Sofie lehce přistřihne, vyfouká a navlní. Naštěstí se i moje normální vlasy vlní jak vlny na moři, takže nemusím mít strach, že se vlny rozpadnou. Rychle po návštěvě kadeřníka zavolám Verče. Nutně potřebuji poradit, co si mám vzít na sebe. S Verčou se sejdeme v Palládiu, kde si dáme oběd.
,,Tak jakou máš představu? Tedy jestli vůbec nějakou máš.” zasměje se Verča a zakousne se do svého Tastyho.
,,Hej, takhle mi vůbec nepomáháš. No, mám nějakou představu, ale netuším co se jim líbí, ani co dělají.”
,,Klid Baru, prostě buď svá a vybereme ti nějaké šaty. Hele, červená ti sluší a navíc pro tebe byla osudová. Takže se koukneme po nějakých červených šatech.”
,,Dobře, to zní jako super nápad.” usměju se a konečně se pustím do svého jídla.

Po jídle se vydáme na lov šatů. Naštěstí se blíží plesová sezóna, takže není vůbec těžké najít nějaké šaty. Nakonec si vyberu tmavě rudé šaty s plisovou sukní ke kolenům, přepásané páskem. Musím uznat, že vypadají úchvatně. Koupíme k tomu ještě lodičky stejné barvy.
,,Děkuju moc, hrozně jsi mi pomohla.” přátelsky obejmu Verču.
,,Není za co, držím palce, ať to dobře dopadne.” naposledy se obejmeme a pak už se rozejdeme každá na jinou stranu. Když dorazím domů, dám si ještě rychlou sprchu, použiju svůj parfém na zvláštní příležitosti, udělám si jenom jemné líčení, upravím si vlasy a vezmu si ty šaty s lodičkami. Naposledy se prohlédnu a počkám na Franka, až pro mě přijede. Signál mi udá poslaná zpráva od něho, že čeká dole před domem. Z hluboka se nadechnu, vezmu si vše potřebné, vyjdu z bytu, zamknu a sejdu schody dolů. Frank na mě čeká u jeho auta. Lehce se opírá o kapotu a vypadá úžasně, na sobě má černý kalhoty a bílou košili.
,,Páni, hrozně ti to sluší.”
,,Tobě taky, málem jsem tě nepoznala.” zasměju se a obejmu ho. On mi poté otevře dveře od auta a já si s poděkováním sednu. Frank si sedne za volant a rozjede se. Celou cestu panuje hrobové ticho. Nejvíc mě překvapí, když Frank zastaví před velkou zlatou bránou, za níž se rozléhá obrovský komplex.
,,Co to-?”
,,Myslím, že přišel čas ti říct, kdo a co doopravdy jsem.”

Baru a Veru ❤️