Druhá tvář

47.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Prudce se otočím za zvláštním zvukem. Zdálo se mi to nebo tu někdo zařval? Když se podívám tím směrem, nemůžu uvěřit svým očím, když uvidím Báru. Vykulím oči a zaskočeně tam koukám. Ucítím, že do mě moji kamarádi šťouchají a na něco se mě ptají, ale nerozumím jim ani slovo. Rozejdu se směrem za Bárou, která na mě taky kouká.
,,Co-co tu děláš?" zeptám se jí zaskočeně. Ona má rudé tváře jako rak a náhle se zdá ještě menší, než bývá běžně.
,,Já...byla nakupovat." vyžvýkne se. Já se kouknu na tašky v jejích rukách.
,,Jo, to vidím. Ale to není odpověď, kterou jsem očekával."
,,A jakou jsi očekával?" řekne trochu ironicky a já zvednu obočí a projedu si ji pohledem.
,,No třeba proč jsi pár metrů ode mě, když je Praha tak velká a řveš tady jako blázen?" zeptám se jí. Nebudu lhát, ale někdy ji nedávám. V poslední době mě docela štve. Například to, jak řídila Larryho auto místo mého. Je to skoro jako by mě podvedla a navíc, když už chce řídit, má řídit vlastní auto. Sice Verču moc nemusím, ale podle jejího výrazu jsem poznal, že i jí se to úplně nezamlouvá, že se tam Bára nasrala.
,,Náhoda." vysype rychle a tím mě vyruší z mých myšlenek.
,,Jasně, ty mě špehuješ? To jako nemůžu mít svůj život Báro nebo co?"
,,Ne, já-"
,,Ne Báro, buď chvíli ticho. Možná jsi se tu ocitla náhodou, ale proč řveš?"
,,Protože mi ujela tramvaj."
,,To není dostatečně dobrý důvod na to řvát na celou Prahu. Pravdu." řeknu nesmlouvavě a Bára sklopí hlavu.
,,Je toho na mě moc."
,,Čeho je na tebe zase moc?"
,,No, když jsem tě viděla s těma lidma-"
,,Jasně, takže toho není moc, žárlíš. Nemůžeš to říct rovnou a nezatloukat furt?" zeptám se už docela ostře.

Nesnáším, když ze mě někdo dělá debila a lže mi. To si vážně myslí, že jsem tak hloupej, že na mě ty její chabý lži zaberou? To asi těžko.
,,Promiň Franku, máš pravdu, budu upřímná."
,,To je to jediné, co po tobě chci." odpovím jí už o dost klidněji.
,,Prostě mi připadá, že se mnou nejsi šťastnej. Věčně se hádáme a když už se nehádáme, tak to taky není nic moc."
,,Kde jsi to zase vzala? Hele, než začneš dělat nějaký svoje závěry, tak by ses nejdřív měla zeptat mě, jestli s tebou jsem nebo nejsem šťastnej. A Báro věř mi, kdybych nebyl, už dávno s tebou nejsem. Život je moc krátkej na to, abych s někým ztrácel čas." řeknu a Bára polkne a přikývne.
,,Nevím, co ti teda připadá, že není nic moc, ale pro mě to je nejlepší vztah, jaký jsem kdy měl. Jo, sice tu jsou velký neshody, ale věřím, že se to dá vyřešit. Například to, jak jsi řídila Larryho auto, to se mi nelíbilo."
,,A proč? Řídím špatně nebo co?" zeptá se zmateně a já se lehce uchechtnu.
,,Ne, řídíš dobře." lehce ji pohladím po tváři.

,,Jde o to, že auto je pro kluka skoro jako holka. Já bych taky nechtěl, aby mi Verča rajtovala v autě, fakt ne. Že to Larry dovolil byla obrovská chyba a možná se vrací jeho staré já a já opravdu nechci, abys byla jeho cílem."
,,Cílem? Ne, to ne, to bych nikdy nebyla. On miluje Verču. Já to viděla v té zoo, jak se k sobě furt tulili." řekne Barča a lehce se usměje.
,,Jo, to bylo pěkně nechutný a trapný." odseknu. Nevím, ale nemám rád cucání a muchlování na veřejnosti, tohle si prostě nechám do soukromí radši.
,,Co proti tomu máš? Mně se to líbí." řekne Barča nabručeně a zkříží ruce na prsou.
,,Jo, protože jsi holka."
,,Larry je ale taky kluk." odsekne mi a já na chvíli nevím, co říct.
,,No, ale Larry je Larry. To není normální člověk."
,,Mně se ale líbí, jak to spolu mají."
,,Barčo, ale já nehodlám žít život někoho jiného. Doma se s tebou budu mazlit tak, že nebudeš chtít přestat, ale na veřejnosti tohle po mně nechtěj." Bára na mě chvíli kouká a pak přikývne.
,,Stydíš se za mě?" zeptá se najednou a sklopí pohled.
,,Cože? Ne, vůbec ne. To bych přece veřejně neřekl, že jsme spolu. Já to nedělal s žádnou holkou, chápeš?"

,,Takže venku spolu budeme s mezerou tři metry?"
,,Ne, to zase ne. Vždyť jsme takhle kromě té zoo nikdy nebyli, tak co zase blbneš?" lehce se usměju a zvednu jí pohled nahoru.
,,Už je to lepší?"
,,Jo, už nebudu řvát." dodá a lehce se uchechtne.
,,To jsem rád. Tak já tě odvezu domů." nabídnu jí a vydám se k autu.
,,A co ti tvoji kamarádi a kamarádky?" zeptá se mě najednou. V tom hlase rozpoznám ještě kapku nedůvěry, ale nehodlám si tím dál kazit den.
,,Napíšu jim, že jsem musel jít. Pojď." pobídnu ji a nenechám ji se k tomu tématu vracet. Už bylo toho dneska dost, další žárlivou hádku bych už nezvládl. Naštěstí se mi podaří Báru už umlčet a otevřu jí dveře od svého auta, které mám opodál zaparkované. Rozjedu se k ní domů a celou cestu se dívám před sebe. Když tam dojedeme, tak zastavím, dáme si rychlou pusu a Bára odběhne domů. Chvíli se dívám za ní, pak napíšu kamarádům co a jak a nakonec se rozjedu k sobě domů. Když tam dojedu, Larryho auto tu není. Ihned mi dojde, že je zase s Verčou, jak jinak. Z děvkaře se stal závislej přítel.

Vystoupím, zamknu auto a vejdu do domu. Tam si rychle namažu rohlík se šunkou a nakrájím si k tomu zeleninu, aby to bylo trochu zdravější. Pak dojdu do pokoje a chvíli si jen tak pro srandu zvedám činky. Je škoda, že od té doby, co mám Barču, nemám na gym tolik času, ale alespoň mám nějaké náčiní doma a můžu si někdy alespoň připomenout staré časy, kdy jsem tam trávil několik hodin denně. Když už se příjemně zahřeju, dole se ozve zabouchnutí dveří. Ihned mi hlavou problikne jediná myšlenka a to "ajéje, už jsou tady". Rychle všechno položím a vyjdu z pokoje. Dojdu až ke schodům, abych se podíval, co se děje. K mému velkému překvapení uvidím jenom samotného Larryho. Tenhle pohled už se mi hodně dlouho nenaskytl.
,,Ahoj, jsi sám?" zeptám se ho a on se lekne, až se za srdce popadne.
,,Proboha! Nemůžeš mě takhle lekat. Ne, nejsem, ale radši bych byl, protože bez tebe to bylo lepší." dodá ironicky a já se na něj zakřením a vydám se po schodech dolů.
,,A jinak tě maminka neučila zdravit?" dodám a uchechtnu se.
,,No, ta už vůbec ne." prohodí Larry potichu a protočí oči. Položí skleničku, do které si předtím nalil vodu a vydá se beze slova nahoru.

,,Hej? Tak já tě celej den nevidím a ty přijdeš a jdeš si nahoru?"
,,Ehmm, jo." řekne Larry, jako by nic a jde si.
,,Počkej, stalo se něco mezi vámi?" zeptám se ho celkem soucitně a on se na mě koukne smutně a pak se začne smát jako debil.
,,Ne, nestalo. Všechno je v pohodě s Verunkou. Jenom je dneska doma, to je vše, zítra se zase uvidíme." odpoví mi a já přikývnu.
,,My jsme už asi taky v pohodě." řeknu a on kývne.
,,No to to trvalo." dodá a uchechtne se.
,,Haha, ono to není jen tak, víš? Normální lidi si povídají, nespí spolu furt." protočím oči.
,,No vždyť ano, my si taky povídáme, ale rozdíl je v tom, že my si povídáme o hezkých věcech a nemusíme se zdržovat hádkama, tudíž nám pak zbývá na to čas, bratránku." řekne tónem, jako by vyprávěl malým dětem pohádku a mrkne na mě. Mám neskutečnou chuť mu napálit, ale musím se krotit, protože ač to nerad přiznávám, má pravdu.
,,Hm, tak to tu gratuluju no." odseknu a každý se vydáme do svého pokoje. V noci se celou dobu převaluju, ale nakonec konečně usnu.

Ráno se probudím pěkně přespanej a protáhnu se. Pomalu se posadím na posteli a podívám se na čas. Překvapeně vykulím oči, když zjistím, že už je skoro po obědě. Pomalu se zvednu a vydám se dolů, kde si ještě se zavřenýma očima vezmu z ledničky první věc, na kterou sáhnu. Překvapivě to chutná docela dobře.
,,Oh, Šípková Růženka vstala, jaká to pocta. Hele, vy se vlastně k sobě hodíte, jste Šípková Růženka a Karkulka." uchechtne se Larry, který má už živý hlásek a pravděpodobně už byl i na tréninku, blázen. Já mám krásně volno a to si také hodlám náležitě užít.
,,Mluvíš?" zeptá se mě a já jenom zabručím odpověď. S tím spánkem jsem to asi dost přehnal, ale co, lepší než spát málo.
,,Hele, za chvíli sem přijde Verča, takže vypadni, chci mít soukromí." začne něco zase mlít Larry, ale já ho poslouchám jenom na půl.
,,Franku vypadniiii, chceme se dívat na film a fakt u toho nepotřebuju poslouchat tvoje kecy." řekne frustrovaně Larry. Donutí mě to se pobavením lehce usmát.
,,Jo, film, to chápu no." dodám ironicky a Larry zkříží ruce na prsou.
,,Co je ti do toho? Prostě běž." odsekne mi a v té chvíli se ozve zaklepání na dveře.

Baru a Veru ❤️