38.KAPITOLA

7 3 0
                                    

Z pohledu Barči

Po skončení hovoru zaklapnu počítač a kouknu se na Franka.
,,Ty jdeš dneska do práce?" zeptám se a on se koukne do mobilu. Sakra, musí toho mít hodně a já ho takhle otravuju, neměla jsem zůstat doma?
,,Ne, dneska nic nemám." vypne mobil a zazubí se na mě. Já se celá rozzářím a skočím mu kolem krku.
,,Zlato moje." trochu se zasměje.
,,Promiň, já jsem opravdu ráda, že nic nemáš a můžeme zase někam spolu vyrazit, napadla mě Broadway, vždycky jsem ji chtěla vidět, alespoň z venku."
,,Z venku to beru, dovnitř mě nedostaneš."
,,Trochu jsem s tím počítala." zasměju se. Divadlo miluju, ale chápu, že to nebude Frankovo styl.
,,A co by jsi rád dělal ty?" zeptám se zvědavě.
,,Šel do práce." koukne se na mě a ve mně hrkne.
,,A-aha, tak jestli chceš, tak běž, já si něco najdu."
,,Nejdu, dneska bych tam neměl co dělat." mykne rameny.
,,Mhm." moje jedna z nejhorších vlastností je výbušnost, začne se ve mně kupit vztek a já pak úplně vybuchnu. Teď se to snažím držet zkrátka.
,,Dobře, tak můžeme něco vymyslet, na čem se dohodneme oba." lehce se usměju a tajně doufám v jeho kladnou odpověď.
,,Víš co? Dneska asi ne, rád bych si odpočinul, zajdu si zacvičit a pročistit hlavu." bez další slov a vyslechnutí mé odpovědi si dojde sbalit věci do posilovny. Chvíli stojím v obýváku jako přikovaná k podlaze, než udělám alespoň jeden krok vpřed.
,,Franku? Naštvala jsem tě něčím?" chci mu dát ruku na rameno, ale on rychle ucukne.
,,To je jedno, chci taky mít čas sám pro sebe. Nemusíme se na sebe pořád lepit." jeho odpověď mi vyrazí dech.
,,Dobře." je to jediné, na co se teď zmůžu. Nechápu, co jsem udělala špatně? Řekla jsem něco, co jsem si neuvědomila hned? Co se stalo sakra?

,,No nic, já jdu, uvidíme se potom." dá mi rychlou pusu a stejně tak rychle zmizí. Zoufale se skácím na gauč a snažím se vzpomenout na to, čím jsem ho mohla naštvat. Ne, musím tyhle myšlenky hodit za hlavu. Rozhodnu se, že dneska už dodělám kabát, na kterém tak dlouho pracuji. Sednu si k šicímu stroji a začnu pracovat na svém navrženém kabátě. Ze začátku to moc nejde, musím to i párkrát rozpárat. Když konečně hodím všechny myšlenky za hlavu a pořádně se ponořím do práce, musím říct, že to stálo za to a já mám po třech hodinách konečně hotovo. Ještě kabát pořádně zkontroluji, potom si rozložím žehlící prkno a důkladně kabát přežehlím. Vezmu si ramínko a pověsím ho na něj. Pro jistotu si dám všechny kousky oblečení k sobě, abych viděla, jak to vypadá pospolu. Musím uznat, že tahle kombinace, kterou jsme společně s Andy vybraly, je úžasná. Teď už jenom to obléknout Frankovi, abych viděla, jak to vypadá na něm. Něco mi ale říká, že bude vypadat přímo jako bůh. Oblečení uklidím do skříně a pustím se do přípravy oběda. Udělám sýrovou omáčku s americkými bramborami a kuřecími stripsy. Po chvíli se vůně line celým bytem. Už mám na to hroznou chuť.

,,Ahoj, jsem doma. Jee, tady to voní." lehce se usměje.
,,Jo? Děkuju, hned ti nandám."
,,Nene, to je dobrý, já nebudu, domluvil jsem se s Andy, Jackem, Kiarou a Thomasem, že zajdeme na ochutnávku do té nové Indické restaurace."
,,Aha, tak já se rychle převléknu a tohle nechám na večeři."
,,Ne, počkej, ty si to klidně dej, já jdu s nimi sám."
,,Aha, jo, promiň, jsem trubka, mně to nedošlo. Tak si to užijte a pak mi budeš vyprávět." trochu falešně se usměju.
,,Děkuju, klidně ti něco donesu."
,,Jo? Tak to budeš moc hodnej." lehce se usměju a nandám jenom sobě. Rozloučím se s Frankem, sednu si ke stolu a pustím se do toho. No, spíš to tak přehrabuju, hlavou mi vrtají černé scénáře. Kiara je hezká, sympatická slečna a navíc je to modelka! Má všechno, co já úplně nemám. Co když se Frank zakoukal a teď se nemůže rozhodnout. Nebo už se rozhodl a neví, jak mi to říct, že už nejsem pro něho ta pravá, že se našla jiná. Při téhle myšlence, těžce polknu sousto a trochu tvrdší strouhanka na stripsu mi poškrábe patro i krk. Spousta z nás určitě ví, jak nepříjemný to je, když se tohle stane.

Nakonec to do sebe nějak našoupu a uklidím talíř do myčky. Zapnu ji a trochu poklidím byt. Dám vyprat oblečení a suché sundám ze sušáku. Zapnu si žehličku a k žehlení si pustím film. Musím říct, že je to pro mě způsob, jak vypnout a nemyslet na ty moje scénáře, které se nikdy nestanou. Doufám. Nakonec zkouknu víc filmů a u posledního dokonce i usnu. Probudí mě lehký polibek na mé tváři. Pomalu otevřu oči a podívám se na Franka. I rozmazaně vypadá pořád skvěle.
,,Ahoj zlato." trochu zachraptím.
,,Ahoj, copak jsi dělala, že jsi takhle vytuhla?"
,,Nebudeš mi to věřit, ale koukala na filmy a u posledního jsem usnula." zasměju se a on se ke mně přidá.
,,Takže jsi měla pohodový den."
,,Jo, celkem ano." posadím se a protáhnu si tělo. Frank mě u toho pohladí po zádech. Musím se usmát, protože přesně tohle jsem potřebovala. Cítit jeho dotek a vědět, že se nezlobí.
,,No a co jídlo?"
,,Hele dobrý, je pravda, že jsi mi tam hodně chyběla." podrbe se na zátylku a já vykulím oči.
,,Opravdu?"
,,Ano, ale udělal jsem to, co jsem slíbil. Vzal jsem ti na ochutnání máslové kuře a indický chleba."
,,Hmm? To zní lahodně, ráda si dám." stoupnu si a on mě lehce postrčí ke stolu.

Kouknu se na něho přes rameno a sednu si ke stolu. Musím uznat, že to voní doslova božsky. Vezmu si vidličku z držáku uprostřed stolu a pustím se do toho. Páni, chutná to stejně tak dobře, jak to voní.
,,Mňam, to je tak dobrý." olíznu si rty.
,,Myslel jsem, že ti to bude chutnat a vidím, že jsem vybral dobře." pyšně se usměje.
,,Přímo skvěle jsi vybral." netrvá to moc dlouho a já to mám celé snědené.
,,Příště tam zajdeme spolu a ty si vybereš sama, mají tam toho hodně na výběr."
,,Opravdu? Tak super, zajedeme si tam na rande."
,,No to si piš." dám mi pusu do vlasů. Pomalu dojím a nenechám ani trochu na zmar. Opravdu jsem lepší máslový kuře nejedla.
,,Co teď? Nepustíme si další film?" zeptá se Frank a já přikývnu.
,,Jo, tak další bych ještě dala." zahihňám se a vyhodím obal. Frank mezitím zapne nějakou Marvelovku. Přiznám se, že nejsem nejlepší společník při sledování těchto filmů, ale s Frankem to budu sledovat ráda.
,,Na co koukáme?" sednu si vedle něho.
,,Spiderman a pak bych dal Iron mana."
,,Ehm, dobře."
,,Viděla jsi to?"
,,Ne." nervózně se zasměju.

,,Tak teď je ten správný čas na to, to napravit."
,,Jsem pro." usměju se, přikreju se dekou a přitulím se k němu. On mě začne hned hladit po boku. Tohle je o dost lepší sledování filmů. Hned se mi to lépe sleduje, když cítím jeho doteky, cítím jeho osobitou vůni smíchanou s Hugo Boss parfémem a celkově jeho přítomnost. Po skončení filmu, nám dojdu udělat pití a vrátím se. Nakonec se ze dvou filmů stane maraton a my tak odkoukáme pár filmů od Marvel.
,,Ono už je ráno?" vykulím oči, jsem dost překvapená, že jsem to vydržela. Jindy nevydržím ani do jedenácti a teď jsem koukala celou noc až do půl sedmé.
,,Jo, už je ráno a já jdu dneska naposledy do práce." řekne trochu sklesle. Je vidět, že se mu domů moc nechce.
,,To je přece dobrá zpráva ne?" stejně se pokusím z toho udělat dobrou věc.
,,Barčo, ty tomu nerozumíš."
,,Čemu? Že nechceš z nějakého důvodu domů?"
,,Jo, protože Larry bude s Verčou v domě a já je tam budu poslouchat." protočí očima a zkříží ruce na prsou.
,,Prostě bych si to tu klidně ještě prodloužil nebo letěl jinam nebo si našel něco v Praze."
,,Franku, ale já mám byt, můžeš bydlet u mě." trochu se mi rozsvítí oči.

Ihned si začnu představovat, jak skvělý by to bylo, kdybychom bydleli spolu.
,,Promiň, ale to nejde. Já nejsem ten typ, co se hned k někomu stěhuje, mám rád klid a navíc je v Praze spoustu hotelů, tak já tam půjdu, když mi to bude vadit."
,,Dobře." odpovím mu smutně a vydám se do koupelny. Chce se mi brečet. Teď taky bydlíme spolu. To mu to vadí, ale nechce být zlej a posílat mě z Ameriky domů?
,,Barčo, co blbneš?"
,,Proč nechceš bydlet semnou, vždyť tady fungujeme normálně."
,,To jo, ale jsme-"
,,Ne! Mě už to sere, jednou mi vtloukáš do hlavy, jak mě miluješ a pak mi svými slovy naznačuješ, že chceš ještě počkat."
,,To není pravda, jenom nechci všechno uspěchat."
,,Dobře, chápu."
,,Baru?"
,,To je dobrý."
,,Nene, kecáš, štve tě to."
,,Ano, štve, ale na mně nezáleží."
,,Co to zase meleš? To není pravda a neříkej to." chytne mě za bradu a zvedne ji tak, abych mu koukala do očí.
,,Miluju tě a nikdy na tom nic nezmění. Jednou spolu budeme a bude to brzy, to slibuju." pohladí mě palcem a lehce mě políbí.

Baru a Veru ❤️

Druhá tvářKde žijí příběhy. Začni objevovat