Druhá tvář

59.KAPITOLA

Z pohledu Franka

,,Noo, tak to doufám, že ten jeden budu já." zazubím se na ni a ona se lehce zasměje.
,,Ne, je to tamten." pohledem kývne k nějakému náhodnému zaměstnanci.
,,Jo, tak to si to s ním jdu vyřídit." odpovím, napnu hruď a udělám, že chci vylézt z bazénu. Barča mě chytne za paži a začne se smát.
,,Ne, prosím. Nech ho, chudák jeden. On za nic nemůže." vysoukává ze sebe, zatímco se nekontrolovatelně směje.
,,Ne? A kdo za to teda může? Podle mě on." kouknu se na něj se zvedlým obočím a v tu chvíli se ten zaměstnanec otočí naším směrem, tak se rychle obrátím na druhou stranu a když je z dohledu, propuknu ve smích.
,,Ty jsi debil Franku." začne se smát Barča a já se na chvíli zatvářím vážně a mám zvedlé obočí, ale dlouho to nevydržím a začnu se zase smát.
,,Hele, on si za to mohl sám. Neměl se tvářit tak podezřele."
,,Jasně, jenom chudák dělal svou práci." poplácá ne Barča po rameni.
,,Jo, takže ty ho ještě bráníš? To mi napovídá, že je situace vážnější, než jsem si myslel."
,,Neeee!" vykřikne.
,,Ale jo. Toho až uvidím, tak potom, co s ním skončím, ho nepozná ani šéf."
,,A matka?"
,,Ani matka."  dodám pyšně a pak oba znovu propukneme ve smích. Už teď vím, že tenhle pobyt v lázních bude super a že to mezi námi trochu vylepší ten vztah. Ne že by to bylo špatný, ale občas je mezi námi takové podivné dusno, tak doufám, že tímhle pobytem z nás hezky odpluje. Potom, co už jsme si bazénů užili až až, se vydáme na pokoj, kde padnu na postel vyčerpaním, ačkoli jsem skoro nic nedělal.
,,Ale ale pane Müllere, co se to s vámi děje?" zeptá se Barča s vtipným tónem.

,,Já? Umírám." zasměju se a potom vytvořím výraz, jako bych byl mrtvej.
,,Proč? Však jsi nic nedělal." zeptá se Bára překvapeně.
,,Nicnedělání je těžký." dodám se zvednutým obočím. Hlavu si podepřu o zkřížené ruce za hlavou.
,,Jo, to určitě." poplácá mě po stehně a oblékne se do šatů.
,,Kam jdeš? Doufám že ne za tím týpkem." řeknu s lehce výhružným tónem.
,,A kdyby jo?" provokativně se zeptá. Já bleskurychle vstanu, že to ještě svět neviděl, a přitlačím ji na zeď. Obličej mám těsně u toho jejího.
,,Tak tě nikam nepustím. Jsi moje." zašeptám jí do ucha a uvidím, jak jí naskočí husina. Je úžasný pocit vidět, jak je ze mě hotová.
,,Dokaž to." zašeptá provokativně. Já se rozhodnu ji trochu pozlobit, když ona dělá to samé mně. Ruku jí položím lehce na koleno a pomalu vyjíždím výš, až jí zajedu pod šaty. Když jedu výš a výš, pomalu zajedu na vnitřní stehno a ona zakloní hlavu a potichu zasténá. Vyjedu až ke kalhotkám, kde si pohraju s lemem, dokud není úplně hotová a šílená touhou.
,,Franku prosím, udělej to. Prosím." říká, když už to nemůže vydržet, ale já se jenom pro sebe usměju a pomalu se odtáhnu.
,,Jdeme na večeři. Tam jsi se původně chystala, ne?"
,,No - já - jo." dodá vykuleně a já se musím smát. Pomsta byla sladká.

Vydáme se společně na večeři a já si převelice užívám zaskočenou Báru. Tohle nečekala a já jsem zvítězil jako vždy. No co, nemá mě provokovat s nějakým tím random týpkem, pro příště si to rozmyslí.
,,Tak co si dáš k večeři?" zeptám se jí.
,,Hmm, asi...co tu vlastně mají?" zeptá se a já se začnu smát.
,,No to já nevím, to je tvoje dovolená, ne moje." zazubím se a ona přikrčí oči a probodne mě pohledem. Poznám, že je stále naštvaná kvůli tomu, co jsem jí udělal a já jsem na to pyšný. Sám si dojdu vybrat jídlo a zpestřím ho nějakou zeleninou, aby to bylo trochu zdravější. Pak si ještě dojdu nalít džus a sednu si ke stolu, který je poměrně v soukromí. Barča se ke mně po chvíli přidá s vítězným úsměvem. Na talíři má svoje jídlo a očividně je s ním víc než spokojená.
,,Tohle bude fakt úžasný."
,,Jo a teď si představ, že tohle není konec, ale začátek."
,,Začátek čeho?"
,,No našeho života. Bůh ví, na kolik dovolených ještě pojedeme." usměju se na ni a ona se mi vrhne kolem krku. Vykulím oči a pevně ji obejmu.

,,Jee, ne že by se mi to nelíbilo, ale co se stalo, že máš najednou tak tulivou?" zeptám se jí překvapeně.
,,Mluvíš o dalších dovolených." vypískne a obejme mě ještě pevněji.
,,To je jasný, neplánuju se s tebou za měsíc rozejít." zazubím se na ni ze srandy, ale on mě stále pevně objímá.
,,Ale ne že na každý dovolený budeš nabalovat nějaký hotelový pracovníky nebo nikam jezdit nebudeme a když už, tak tě nepustím ani na krok." dodám přísně.
,,Slibuju. Ale ty mi musíš slíbit, že mi nebudeš dělat to, co jsi mi udělal dneska." poví a odtáhne se.
,,Noo, tak to ti slíbit nemůžu." odpovím lišácky a ona mě štípne do břišáků. Škubnu sebou a trochu zařvu, pak si rychle zacpu pusu a když se lidi, co se na nás dívali, dívat přestanou, vybuchnu společně s Barčou smíchem.
,,Hej, jako cos mi to udělala? To je proti pravidlům."
,,Ne, proti pravidlům je, že ty určuješ podmínky a já nemůžu."
,,Ne, tak to holt je, s tím se musíš smířit. Vládne patriarchát." ťuknu ji do nosu a znovu se začneme smát.
,,Tak to vůbec, je načase nastolit matriarchát."
,,Jojojo, kecy kecy. Žádnej matriarchát nebude." mrknu na ni a pustím se do večeře. Ona pak už bez keců taky jí, ale občas se na mě podívá a uchechtne se.

Po večeři se jdeme ještě projít, aby nám trochu vytrávilo. Ruku v ruce se procházíme krásným areálem a já obdivuju místní architekturu.
,,Jee, to jsou krásné květiny." usměje se Barča, pustí mou ruku a dojde k těm kytkám.
,,Jo, pěkný kytky no." uchechtnu se a Bára mě zpraží pohledem.
,,Jaký kytky? Já ti dám kytky."
,,Nedávej prosím, já nejsem holka." zazubím se na ni nevinně a ona zatne pěst, ale je na ní poznat, že to myslí ze srandy.
,,A ty mi dáváš květiny?" zeptá se mě a zvedne obočí. Já udělám, že se zamyslím a dokonce si prstama promnu bradu. Pak opatrně utrhnu jednu z těch kytek a podám jí ji.
,,Jo, tady máš." zazubím se a ona protočí oči a vydá se pryč. Já jdu rychle za ní a  kytku jí strčím do rukou.
,,Vem si ji nebo budu smutnej." udělám na ni psí oči a ona se na chvíli zastaví a prohlédne si mě.
,,Fajn, tak jo. Ale netvař se tak nebo roztaju jako ledovec." vezme si kytku a vydá se směrem na pokoj. Já se usměju na sebe. Už druhé vítězství v řadě. Já vždycky vyhraju, když si něco vezmu do hlavy.

Potom, co dojdeme na pokoj, se neděje nic zvláštního. Prostě se dojdeme vykoupat, vyčistit zuby, já se převléknu do boxerek a lehnu si do postele. Bára si na sebe vezme svoje pyžamo a lehne si ke mně. Přitáhnu ji k sobě a obejmu ji. Pak jí dávám pusy po obličeji, dokud neusne, což netrvá moc dlouho, abych byl upřímný. Lehnu si na záda a po chvíli už taky spím. Probudím se až ráno, když mě sluneční paprsky ranního prudkého slunce pálí do obličeje. Sednu si na postel a rozhlédnu se, ale Barču nikde nevidím. Kde by asi mohla být? Když uslyším sprchu, hned mi to dojde. Samozřejmě, že si dala ranní sprchu. A já udělám to samé. Hned teď. Zvednu se z postele, dojdu do koupelny, cestou si svléknu boxerky a vlezu si za ní do sprchy. Když ji obejmu zezadu, docela se lekne a kdybych ji už nedržel, asi by si dala na hubu. Jak typické.
,,Panebože! Ty mě lekáš." vykřikne a dýchá zrychleným tempem.
,,No ještě mi řekni, že to není to nejpříjemnější vylekání, jaké jsi kdy zažila." otočím ji k sobě a mrknu na ni.
,,Hmm, možná. Mělo by být?" dodá provokativně.

Přitlačím ji na zeď a ona lehce zakloní hlavu.
,,Jo, to by teda mělo být." odpovím a rty jí přejedu po jejím mokrém krku. Nakloní hlavu a slastně vzdychne.
,,Jsi ze mě tak vyřízená." usměju se pro sebe a pomalu se odtáhnu.
,,Franku, to nemyslíš vážně. Už zase?" zasténá netrpělivě a já se zasměju.
,,Dočkej času." zašeptám, vezmu si sprcháč a začnu jí ho pečlivě rozetírat po těle. Dám si záležet na tom, aby každý kousek jejího těla pokrývala pěna. Pak to všechno pečlivě osprchuju a začnu natírat sám sebe. Barči ruce se pro změnu začnou dotýkat mého těla a rozetírat sprchač. Když už jsem taky od pěny, opláchnu si to. Pak se zadívám na její rty a spojím je s těmi mými v nekonečném polibku. Její ruce okamžitě vystřelí na moje záda a nehty mi zarývá do kůže. Stékající voda mě lehce pálí, ale to nebrání ve stoupání naší rozkoše. Když už to oba nemůžeme vydržet, vyhodím ji na sebe a jedním prudkým pohybem spojím naše těla v jedno. Pak už se oba necháme unášet na vlnách dlouho odkládané extáze.

Baru a Veru ❤️