Druhá tvář

63.KAPITOLA

Z pohledu Franka

,,Franku? Co vy tu děláte?" zeptá se mě překvapeně bratranec.
,,Normálně se moje IQ změnilo na nulu a jdu si zakopat, věřil bys tomu?" zeptám se ironicky. Já totiž nesnáším fotbal, ale miluju hokej. Myslím si, že hokej je o dost lepší, než nějaké hloupé běhání za míčem, to umí každej čokl.
,,Jo, tak vtipný. Proč jsi tu?" zeptá se Larry.
,,No hádej."
,,Franku já na tebe nemám náladu, mluv." odsekne Larry a chytne svůj i Verči kufr na znak, že odchází.
,,No tak logicky jsme přijeli vás přivítat."
,,Jsem ti tak chyběl?" uchechtne se Larry a pomalu se s Verčou vydá ke svému autu, které tu celou tu dobu stálo. Povím vám, že to bylo super, když jsem měl parkování doma jenom pro sebe, i když jenom na chvíli.
,,Jo, hrozně. Měl jsem z tebe mokrý sny." dodám a oba se zasmějeme.
,,Ty jsi fakt debil Frankline, já se z tebe jednou poseru."
,,Tak do záchoda prosím. " řeknu a to už vybuchnou smíchem i holky.
,,Franku!" zakřičí Barča a chytne se mého ramene. Verča se zase Larrymu směje do paže.
,,No tak jsem rád, že jsem vás pobavil, ale teď bychom už mohli jet domů, ne?" pobídnu je a oni přikývnou. Larry ještě zamává na pár těch vymaštěných mozků a pak už se taky odebere do auta. Hned, co oba vjedeme na silnici, se začneme předjíždět navzájem. Kdyby na nás někdo koukal, tak se asi bude plácat do čela. To, co tady předvádíme, vypadá jako pošťuchování Toma a Jerryho. Tímhle stylem dojedeme až domů, ale teprve teď začíná ten pravý boj. Boj o to, kdo kde zaparkuje. Je vám asi jasné, že to jedno místo je mnohem lepší, než to druhé. No a oba máme za cíl ho ukořistit pro sebe. Nakonec ho získám já a vítězně vystoupím z auta. Larry vystoupí a naštvaně zabouche dveře.

,,To jsem mohl tušit, egoistický Franklin. Jako by to místo neměl předtím." brblá Larry.
,,Neměl no. Já jsem tu totiž ani nebyl." zasměju se, zamknu auto a vydám se dovnitř. Zastavím se až když si všimnu, že Bára stojí na místě a nikam nejde. Larry s Verčou už jsou dávno v domě.
,,Co je? Co zas děláš?" zeptám se jí a ona jenom mykne rameny.
,,Nech toho a mluv prosimtě." protočím oči.
,,Půjdu asi domů. Není mi moc dobře." odpoví a bez rozloučení se vydá pryč. Chvíli za ní naštvaně koukám, pak protočím oči v sloup a vejdu dovnitř. Když nechce být s námi, tak nemusí. A můj život na ní nezávisí, umím se bavit i bez ní, takže si s tím dál nebudu lámat hlavu. Dojdu si udělat kafe a když už jsem u toho, naliju si i panáka whiskey. Je to můj oblíbený alkohol. To už sejdou i ti dva.
,,Lásko já budu muset, jo? Musím si ještě dodělat něco ohledně školy. Zítra se uvidíme." řekne Verča, chytne ho za tváře a vtiskne mu polibek. Já se rychle otočím. Na tohle koukat vážně nechci.
,,Už? Ach jo, no tak dobře. Zítra." usměje se na ni, což poznám už v jeho hlase. Pak už slyším jen to, jak se zabouchnou dveře.

,,No super, tak jsme tu zůstali sami, co?" zeptá se Larry a já přikývnu.
,,Jo, očividně jo."
,,No výborně. To mám teda radost. Zase s tebou." protočí oči a já zvednu obočí a ostře se na něj podívám.
,,Ale Karkulka ti docela rychle zdrhla, co? Vy na tom nejste dobře?" zeptá se Larry. Trochu mě to naštve, nebudu lhát. Možná i proto, že mám taky trochu pochybnosti.
,,Ne, já nevím. Byli jsme na tom v pohodě, nevím, co zase dělá. Ona prostě někdy takhle zmizne bez důvodu. Jsem z toho zmatenej."
,,Jo, je divná." zasměje se Larry.
,,Ale hovno, spíš tě nemá ráda." mrknu na něj.
,,No to jsem jedině rád, protože víš proč? Mně je jedno, jestli mě má ráda, mně záleží jenom na tom, jestli mě má ráda Verča." zazubí se Larry a já pořádně protočím očima. Jak se z takového šíleného děvkaře stal takhle zamilovanej, dokonce až přeslazenej, kluk? To je abnormální změna.
,,No nic, jdu si užít chvíli čas o samotě a ten rozhodně nehodlám trávit s tebou."
,,Jo, to se většinou dělá, když jsi o samotě...jsi sám." dodám a uchechtnu se.

Larry pak nasupeně odejde do pokoje a já si vítězně pustím televizi. Přeci jen jsem si ji získat pro sebe, i když jsem za to nemusel moc bojovat. Ale co, i to se počítá, ne? Nakonec u televize usnu, protože cesta z lázní byla poměrně náročná. Probudím se až někdy ráno, když se domem ozve obrovská rána. Cuknu sebou a vyletím z gauče jako střela. Okamžitě se rozeběhnu nahoru připraven zjistit, co se to sakra stalo. Sotva, co tam doběhnu, se začnu smát. Larry skáče po jedné noze, drží se za druhou a nadává sprostě.
,,Kdo sem kurva dal ten práh?! Ten tu nebyl!" křičí a já se za břicho popadám a nemůžu se uklidnit. Nechápu, že tenhle expert se dokáže zrakvit o centimetrovej práh u dveří.
,,Co se směješ? To jsi sem dal ty?" zeptá se mě naštvaně a už se napřahuje, že by mi jednu natáhl.
,,Ne, to je tu celou dobu. Nechápu, že nezvedáš nohy."
,,Víš, jak je to po ránu těžký?"
,,Jo, právě jsem vstal a vyběhl schody, takže jo, vím to." zasměju se a on otráveně protočí oči a vydá se do koupelny, kam měl asi původně namířeno. Jelikož je dost brzo ráno, rozhodnu se ještě na chvíli jít spát.

K mému neštěstí si ale mobil nechám dole a tím pádem mi nezvoní budík, respektive zvoní dole, odkud ho neslyším. Probudím se až někdy po poledni a překvapeně se kouknu na hodiny. Dojde mi, že musím jet rychle za Bárou, že jsme se předtím domluvili na obědě a ten termín už je jaksi deset minut pryč a to ještě nepočítám moji přípravu a cestu Prahou. To bude teda sranda, jestli mě nekopne do prdele. Asi po půl hodině, to znamená s čtyřiceti minutovým zpožděním, se dostavím na místo, kde by měla čekat. Jak jsem ale mohl tušit, už nikde není. Trošku mě to zamrzí, protože mi ani neodpověděla na SMSky a nezvedla mi hovor, když jsem jí volal. Ještě to zkusím jednou, ale furt nic. Rozhodnu se, že se vydám dovnitř do toho kadeřnictví, kde jsme se potkali podruhé v životě. Ve dveřích málem zkamením, když zjistím, že se tam objímá v nějakým klukem. Její pohled ke mně zabloudí a ona okamžitě zbledne jako stěna. Párkrát naprázdno otevře pusu, ale nic z ní nevyjde. Prudce se otočím k odchodu a prásknu s dveřmi. Nevím, kdo to kurva byl, ale tohle posrala.

Vlezu si do auta, nastartuju a to už Bára vylítne z kadeřnictví a začne mi bušit na okno.
,,Franku, já ti to vysvětlím, prosím! Není to tak, jak to vypadá!" křičí, ale já se rozjedu. Neujedu ale ani pár metrů a ovládne mě zvědavost a touha rozbít tomu klukovi hubu. Vystoupím, vysunu klíče ze zapalování a zamknu auto. Ona se ke mně přiřítí jako torpédo a chytne mě za ramena.
,,Franku, nech mě to vysvětlit, prosím." žebrá a pevně mi svírá ramena.
,,Od čeho asi myslíš, že tu stojím? Pozoruju holuby?" odpovím jí ironicky a ona jenom přikývne.
,,Pojď se mnou dovnitř, prosím." dodá a já zkřížím ruce na prsou.
,,To chceš, abych ho zabil? Snažím se ti dovolat, ale ty jako bys zmizela z povrchu zemského a pak se dozvím, že se tady objímáš s nějakým debilem." zamračím se a dost zvýším hlas s postupem věty.
,,Ne, já vím, jsem hrozná, ale pojď prosím." chytne mě za ruku, ale já ji hned pustím a postrčím ji ke dveřím.
,,No tak běž." odseknu a ona se vydá mlčky dovnitř. Když ho uvidím, zmocní se mě ještě větší vztek. To pomyšlení, že na ni sahal, mě dovádí k šílenství. Ještě horší je, když si představím, co všechno jí dělal.

,,Franku, Franku vnímáš?" zeptá se mě Bára a luskne mi před obličejem. Já se na ni zamračím tak moc, až radši ucouvne.
,,Neluskej na mě, nejsem žádnej číšník nebo sluha, jasný? Já mám problém, abych se vůbec udržel a nezmlátil ho na kupu sraček." zasyčím a probodnu ho nenávistným pohledem.
,,Promiň, za to luskání se omlouvám. Teď bych ti ho ráda představila, to je Luboš, můj kamarád." řekne a já zatnu pěsti. Už teď mám chuť Lubošovi vysklít úsměv.
,,Luboše znám už dlouho, je to fajn kluk, proto bych mu přála někoho takového."
,,Co? Jakého takového?" zeptám se stále s pohledem zabodlým do něj.
,,Hodného. Hodného kluka." odpoví Bára a já přelítnu pohledem chvíli na ni a pak zase zpátky na něj. Takhle to vystřídám asi čtyřikrát.
,,Já se ti omlouvám, že jsme se objímali. Jsem teď zase po rozchodu a Barča mi dělala mentálního poradce."
,,C-cože?" zeptám se překvapeně.
,,Ty jsi - gay? Ježiš kámo sorry, nechtěl jsem být tak hnusnej, ale s tím, jak mi Bára už pěknou dobu nezvedá telefon, to vypadalo fakt divně." odpovím a oba střelíme pohledem po Báře, která se zdá najednou ještě menší, než je normálně.
,,Jejda." vypískne.

Baru a Veru ❤️