Druhá tvář

22.KAPITOLA

Z pohledu Barči

,,Promiň, chtěla jsem ti pomoct."
,,Ale nemusíš se mnou mluvit jak s pětiletým děckem." Trochu zvýší hlas a já automaticky couvnu.
,,Sorry, ale mám teď jiné starosti." Ukončí náš rozhovor a s hlasitým bouchnutím dveří zmizí v ložnici.
,,Co jsem to provedla?" Schovám si obličej do dlaní a sednu si na gauč. Vždycky, když mi bylo smutno, vylezla jsem přes naši višeň na střechu garáže a koukala do dálky. Vydržela jsem tam i několik hodin, hrozně mi to pomáhalo. Pohled na New York taky není špatný. Sednu si k velkému oknu a zadívám se před sebe. Uplynou skoro dvě hodiny a Frank za tu celou dobu nevylezl. Nemám mu to za zlé, asi řeší ty fotky. Mě akorát upozorní můj žaludek, že je čas na večeři. Zvednu se, upravím si oblečení a dojdu do kuchyně. Vytáhnu předpřipravenou směs na lívance a k tomu udělám borůvkovou omáčku. Dám první várku lívanců na pánvičku a do malého kastrůlku násypu borůvky a nechám změknout. Ani vůně lívanců ho nepřiláká.
,,Sakra, on se snad propadnul do země?" Odložím věci na vaření a trochu nejistě dojdu ke dveřím od ložnice. Nadechnu se zhluboka a pomalu je otevřu.

Frank stojí s položenýma rukama na okně a kouká do země. Je mi ho hrozně líto, proto se odhodlám a potichu dojdu k němu. Položím mu ruku na rameno a sjedu na záda. Frank ke mně zvedne pohled a narovná se. Tím pádem, já musím lehce zaklonit hlavu, abych mu koukala do očí.
,,Dobrý?" Prolomím po chvíli to ticho.
,,Myslíš, že je to dobrý? Vždyť je to ostuda, ne není to dobrý." Otočí se zpátky k oknu.
,,Běž pryč prosím, chci být sám."
,,Jasně, chápu." Smutně sklopím hlavu a odejdu zpátky do kuchyně. Dodělám večeři a sama se najím. Dám nádobí do myčky, udělám si čaj a pustím si televizi. Po chvíli přijde i Frank, vezme si jídlo a zase zaleze do pokoje. Je mi z toho divně, ale nechci se mu stavět do cesty, bylo by to ještě horší. Nechám ho vypěnit a zítra to bude určitě dobrý. Dokoukám film a natáhnu se na gauči. Protože je relativně brzy, pustím si ještě jeden film na Netflixu. V půlce filmu se ponořím do říše snů a jako špalek spím až do rána. Ráno mě probudí sluneční paprsky, které prosvítají mezi budovami. Posadím se a promnu si obličej.

Musím říct, že ten gauč je moc pohodlnej. Doma bych se asi takhle nevyspala. Pomalu se rozkoukám a rozhlédnu se po místnosti. U dveří si všimnu, že Frankova kožená bunda i jeho boty jsou pryč, takže už je v práci. Jenom doufám, že na mě už není naštvaný. Zvednu se, upravím polštáře a složím deku. Vezmu si počítač, dám si ho na ostrůvek, který je proti kuchyňské lince a zapnu tam Skype. Doufám, že naše hrdličky nedělají nějaké nemravnosti.
,,Čauky.” Ozve se Verča a já si všimnu, že za ní je Petřínská rozhledna.
,,Ahoj, copak děláš na Petříně?” Zeptám se zvědavě a zazubím se.
,,Mám rande.” Řekne prostě a mrkne na mě.
,,Budu hádat.” Opřu si lokty o linku a bradu si podepřu rukama.
,,Larry? Nebo někdo novej?”
,,Ty jsi blbá.” Zasměje se.
,,Jasně že Larry. Vyzvedl mě ze školy a pak mě vzal sem na zmrzlinu a ještě půjdeme na piknik.” Řekne nadšeně.
,,To je hezký” Usměju se a nasypu si cereálie do misky.
,,No a co ty?” Nakloní lehce hlavu.
,,Nic moc, dost zuřil, tak jsem to nechtěla zhoršovat.”

,,Chápu, třeba se uklidní a bude to lepší.”
,,Jo, myslím si, že takhle to bude lepší.” Usměju se na ni a přisunu si židli.
,,No a co máš v plánu ty, Američanko?”
,,Budu tu, Jack je určitě s Frankem, to je jeho bodyguard a já bez něho sama nikam nesmím, takže si asi udělám holčičí den.”
,,To je taky super nápad, no nic, my jdeme na ten piknik. Určitě se zase ozvi, nebo líp, ozvěte.”
,,Určitě, užijte si to vy hrdličky a hlavně nezapomeňte ochranu.” Rejpnu si do ní a než stihne něco namítnout, rychle hovor ukončím. Hned potom se začnu smát jako bláznivá puberťačka. Sním si snídani, uklidím v kuchyni a vydám se do koupelny. Dám si horkou sprchu a oholím se. Potom si udělám manikúru a pedikúru.
,,Konečně vypadám jako člověk.” Prohlédnu si svoje čerstvě upravené a nalakované nehty. Kouknu se na hodiny, je něco kolem dvanácté, takže mi to trvalo docela dlouho, no to nevadí. Dojdu do kuchyně a kouknu se, co tu máme. No, moc tu toho není. Tak počkám na Franka a pak třeba někam vyrazíme.

Nestačím ani zavřít dveře od ledničky a uslyším klíče v zámku. Nějakým způsobem mě ten zvuk příjemně polechtá na duši.
,,Ahoj, jsem doma.”
,,Ahoj, počkej prosím, koukala jsem do ledničky a nic moc tam není.” Dojdu k němu, ale Frank má zabodnutej pohled do mobilu.
,,Aha, tak já řeknu Andy, aby zítra něco dokoupila.”
,,Já mám hlad, myslela jsem, že bychom někam zašli na oběd.”
,,Aha, promiň, já nemůžu, navíc jsem jedl v práci a ještě budu muset jít, jenom si vezmu jednu složku, ale objednej si něco.” Dá mi pusu do vlasů a dojde do  pokoje.
,,Ale já bych chtěla jít ven. Jsem tu zavřená už dva dny. Chtěla bych to tu poznat.” Dojdu k pokoji a stoupnu si mezi dveře.
,,Barčo, už jsem ti to jednou říkal. New York není Praha, je to nebezpečné.”
,,Nešla bych sama, ale s Jackem.”
,,Víš co? Objednej si něco a večer si nějak vyrazíme na večeři.” Pohladí mě po tváři a bez další slov se vypaří jako pára nad hrncem.

,,Dobře.” Řeknu do prázdna a dám si to samé, co ráno - cereálie a mléko. Pustím si k tomu podcast, který mě vždycky uklidní. Nejhorší na tom všem je to, že nemám co dělat. Uklízet nemůžu, protože by mě Frank zabil, takže musím dělat tohle, což není tak hrozný, neříkám, že se mi odpočinek nešikne. Dám si i malého šlofíčka. Probudím se kolem páté hodiny. Frank ještě doma není, tak využiju situace a dojdu se připravit. Vezmu si na sebe červené šaty, které jsem měla na párty, kde jsme se poznali. Hezky se k tomu namaluju a upravím si vlasy do uhlazeného drdolu a připravím si věci do kabelky. Sednu si na gauč a počkám. Uplyne asi hodina, ale Frank nikde. Nervózně pozoruju hodiny na stěně a jejich tikání jako by byl ten nejotravnější zvuk na světě. Sleduju je tak dlouho, dokud mi nedojde, že už je půl desáté a to už se asi nikam nepůjde. Smutně se zvednu, dojdu do koupelny, umyju si obličej, vyčistím si zuby a rozpustím si vlasy. Dojdu do ložnice, převléknu se do pyžama a lehnu si do postele. Chvilku se ještě koukám z okna a potom už se odeberu ke spánku.

Ráno se probudím opět sama, rychle vylezu z postele a doběhnu do kuchyně, ale Franka tam nenajdu.
,,Ne, Barčo přestaň, má toho moc.” Uklidním sama sebe. Nebudu lhát, je mi do pláče, chtěla bych jít ven a projít tu spoustu míst a hlavně zoo. Ke snídani si udělám jenom kávu, protože nic jiného už tu ani není a na cereálie už fakt chuť nemám. Už mě nebaví ani ta televize a proto se koukám jen tak před sebe. Z toho všeho mě zachrání hovor těch dvou troubů.
,,Čaaaau!” Zařve Larry a Verča trochu natočí mobil, aby tam byl vidět.
,,Ahooj, vyjeli jste si na romantickou vyjížďku?” Při slově romantickou se mi zlomí hlas.
,,To si piš, dneska je hezky, tak jsem ho vytáhla ven a nechtělo se nám pěšky, tak jsme využili koňských sil.” Zasměje se a já se pokusím taky, ale dneska je už od rána moje nálada na bodě mrazu.
,,Stalo se něco?” Zeptá se Verča zaraženě.
,,Nene, všechno je v pořádku.” Falešně se usměju, najednou uslyším klíče v zámku a moje srdce se rozbuší.
,,Hele promiň už budu muset jít. Ahoj.” Rychle vypnu mobil a kouknu se na dveře.

,,Ahoj Baru.” Pozdraví mě a zavře dveře.
,,Ahoj.” Řeknu a kouknu se na hrnek.
,,Děje se něco?”
,,Kde jsi byl?”
,,No v práci a-“
,,Jdeš sem jenom na skok, jasně.” Povzdechnu si.
,,Hele, proč jsi taková?”
,,Jaká?”
,,Hnusná.”
,,Aha, děkuju.” Napiju se a těžce polknu.
,,Co ti je?”
,,Co je mně? Co je tobě? Já chápu, že pracuješ, ale včera jsi něco slíbil a já na tebe čekala.”
,,Ježiši, ale ty musíš pochopit, že já mám práci!”
,,Ano, já bych to pochopila, ale to jsi mi nemohl napsat "Ahoj, promiň, dneska to nestihnu". Ne, to jsi neudělal.”
,,Tak mi to vyčítej, ale pro mě je práce teď na první místě, protože toho hodně řeším a- Barčo promiň, já to tak nemyslel.”
,,Já vím, jak jsi to myslel.” Řeknu se slzami v očích a rychle se kolem něho protáhnu.
,,Počkej, co si myslíš, že děláš?”
,,Jdu ven, protože se potřebuju projít, potřebuju na čerstvý vzduch a hlavně umírám hlady. Ale neboj, jsem v pohodě, běž si do práce.”
,,Barčo ty nikam sama nepůjdeš.” Zvýší hlas, ale já jsem v tomhle směru hrozně paličatá.
,,Práce je přece na prvním místě.” Vezmu si džínovou bundu a rychle vyběhnu ven. Dělám chybu a velkou, ale teď mi hodně ublížil.

Baru a Veru ❤️