Druhá tvář

55.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Přivítám se se svou babičkou a svým dědou z taťkovo strany. Už dlouho jsem je neviděl. Bydlí poměrně daleko a já tam nemám čas jezdit, ale jsem rád, že teď jsou tu. Jelikož jsou z taťkovo strany, jsou opravdu bohatí. Rodina z tátovo strany byla vždycky bohatá, dokonce mají vlastní minizoo u sebe na zahradě. Jsou tam exotická zvířata, jako je například zebra, lev nebo krokodýl. Jo, je to celkem hustý, ale v naší rodině žádná nezvyklost.
,,Ty jsi už takovej velkej." řekne moje babička a chytí mě za tváře. Je pravda, že i přesto, že jsou takhle bohatí a velmi civilizovaní, ke mně se chovají jako prarodiče ke každému jinému. Babička z mamky strany je schopná uvařit třeba pět jídel a několik bábovek, aby mě nasytila. Většinou se před nimi necítím jako nějakej zbohatlík, což se mi docela líbí. Neměl jsem ten pocit rád. Samozřejmě mám rád peníze a majetek, ale nerad jsem zazobancem, to byl taky jeden z důvodů, proč jsem se odstěhoval od rodičů.
,,No jo, já vím, díky." chytnu ji za ruce a sundám je z mých tváří, které mi mačká. Pak se otočím k Báře, která tam prostě stojí ve dveřích a kouká.
,,Pojď dovnitř, ne? Babi, dědo, to je moje slečna, Barča." usměju se a natáhnu ruku. Ona ji bázlivě přijme a dojde ke mně.
,,Těší mně. Jsem Bára. Teda, eh, vy to vlastně už víte." dodá nervózně a já se zasměju. Jak typické pro mou holku. Je pořád nervózní, i když nemusí. Viděla přeci, že jsou v pohodě, tak proč tam stála jak trubka? Ach jo, já se z ní jednou zblázním.
,,Ano, víme." odpoví babička trochu arogantněji a zvedne obočí, až se jí na čele zvětší a prohloubí vrásky.
,,Pěkné děvče." řekne děda a já na něj vykulím oči.

,,No tati, ty proutníku." odpoví táta se smíchem.
,,No co? To je jenom můj názor." zazubí se a babiččina pozornost se přesune na něj.
,,Co tady děláte, vy dva? A proč jste tak špinavý?!" zeptá se mě mamka poněkud rozhozeně.
,,Noo, vytáhli jsme koně ven. Chtělo to, už určitě dlouho nebyli." řeknu a lehce se usměju, ale úsměv mě přejde, když mamka s tátou zůstanou absolutně seriózní.
,,Jee, tak já asi půjdu." řekne Bára klasicky nervózně v nejmíň vhodnou dobu a já ji krátce srovnám pohledem, takže rychle zmlkne.
,,Máš pravdu, chtělo je to vzít ven. Musím podkonímu říct, aby je bral častěji." usměje se na mě mamka a mně spadne neskutečný kámen ze srdce.
,,Jo, byli pořádně nabití energií." lehce se zasměju a kouknu se na Báru.
,,Jo, ale bylo to super." nádherně se usměje a mně se uleví. Jsem rád, že už není tak moc v křeči, někdy je to vážně nesnesitelné. Já sám jsem docela často pohodář, když teda nejde o mého bratrance, u kterého dokážu být rychle cholerik.
,,Navařila něco Irena?"
,,Jistě že ano. Pojďte, dáme si rodinný oběd." poví mamka a pokyne nám všem do jídelny. Chytnu Báru za ruku a vydám se tam společně s ní.

Sednu si ke stolu, kde Irena přichystá pořádnou zazobaneckou žranici. Tohle je asi jediná věc, kterou na tom mám rád.
,,Tak dobrou chuť." popřeju a všichni odpoví stejně. Podívám se na Barču a krátce ji pohladím po stehně. Po večeři nám ještě přinesou víno, já si ale dám jenom jednu decku, abych pak mohl řídit domů, už tu nechci znova spát. Sice to nebyla tragédie, ale doma je doma.
,,Franku, řekni nám něco o svém děvčeti." pobídne mě děda. Já se krátce kouknu na Barču.
,,Co chceš vědět?" zeptám se a ursknu si vína.
,,Jak jste se seznámili třeba, jak dlouho spolu jste a tak." doplní babička.
,,No, na kalbě, teda párty." opravím se a zasměju se. Je mi jasné, že oni sotva ví, co je párty, natož aby znali slovo kalba.
,,Oh." vyhrkne babička překvapeně a já se zasměju. Chápu, že její chápání slova "párty" je možná až trochu děsivá.
,,Neboj, normálně něco jako dechovka." zalžu, ale babičku to alespoň uklidní. Myslela by si totiž, že jsem byl zlitej jak hovado a někde se s ní vyspal na záchodech, ona otěhotněla a proto s ní jsem.
,,Oh, tak to jo. Takhle jsem se taky s dědečkem seznámila."

,,No a pár měsíců jsme spolu." odpovím ještě na druhou otázku, ale babička s dědou mě zasypou dalšími otázkami. Propustí nás až někdy pozdě večer, ale já se naštěstí udržel u té jedné decky vína a pak jsem to zředil spoustou skleniček vody. Řekl bych, že jsem pak vypil možná i jeden a půl litru. Chci si být jistý, že se nic nestane a nechytnou mě třeba fízlové. Nakonec to dopadne dobře a já dojedu k sobě domů i s Barčou.
,,Dneska budeš spát tady, souhlasíš?" zeptám se, ale odpověď už znám.
,,Jo, moc ráda." odpoví a oba vystoupíme. Zamknu auto, dojdu ke dveřím a potichu otevřu, abych Larryho neprobudil. Ne že bych běžně měl s ním takový soucit, spíš se chci předvést před Bárou, že jsem hodnej. Když ale vejdu dovnitř, ozáří mě světlo z televize. Obrátí se na mě dvě hlavy.
,,Ty jsi doma? Já už myslel, že nepřijdeš. Škoda." řekne Larry otráveně a já poznám, i když v té tmě nic nevidím, že protočil oči.
,,Na co koukáte?" zeptám se a následně se podívám na televizi, čímž sám zjistím odpověď.
,,Na Hru o trůny." uslyším Verči hlas.
,,Jo, takže neruš. Papa." odsekne mi Larry a oba se obrátí zpátky k televizi. Já ale nedám tak rychle odbít.

Kývnu na Báru, ať jde taky a sednu si na gauč. Neštěstí je tu dost místa a tamti dva jsou na sebe stejně natisklí jako sardinky.
,,Počkej, co tu děláš? My chceme soukromí." řekne Larry nabručeně a zamračí se na mě. Když už jsem teď blíž, vidím i jejich výrazy. Oba se netváří moc nadšeně, ale to mi upřímně nevadí, spíš naopak, rád je seru, když oni serou často i mě. Barča si nakonec pomalu a poměrně neochotně sedne k nám.
,,Žádné soukromí nebude, soukromí jste měli doteď. Budeme se koukat na seriál jako rodina." odpovím spíš provokativně.
,,Frankuuu, ty otravný tlustý prase." zabručí Larry, ale já se musím jenom smát.
,,Já jsem to nikdy neviděla." dodá najednou Barča trochu nemístně, ale je to roztomilý. Často řekne něco nemístného, ale už si zvykám.
,,No a to je právě chyba, to musíme napravit. Viď lásko?" zeptá se Verča Larryho a krátce ho políbí. Ach jo, oni se musí furt ocucávat. Divím se, že se k sobě ještě nepřilepili sekundovým lepidlem. Upřímně bych se moc nedivil, kdyby to udělali.
,,Musím, jo?"
,,Jo, Larry to taky předtím neviděl, ale to se změní." zasměje se ďábelsky Verča.

Já jsem to viděl už několikrát a je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, samozřejmě.
,,Fajn, takže si dáme příjemný večer s brambůrkama a dobrým pitím?" navrhne Verča a my všichni přikývneme. Holky to dojdou připravit a my s Larrym zůstaneme sami v obýváku.
,,Kdes byl?" zeptá se mě najednou.
,,U rodičů, byl jsem jezdit na Veny a Bára měla Drobka."
,,Se opičíš, co? Já Verče koupím koně a ty Báru vezmeš na svoje. Měl by sis vymyslet vlastní aktivity." zasměje se Larry a já ho probodnu pohledem. Je samozřejmé, že jsem se po takovém dementovi neopičil, ale když už máme ty koně, přišlo mi líto toho nevyužít a neukázat Báře i tuhle mou stránku.
,,Po tobě? Tak hluboko neklesnu, bratránku." uchechtnu se a on se na mě ostře podívá. No, spíš je to dost vtipný pohled, protože Larryho se vážně nebojím, je to takovej malej plyšák, co se honí za míčem a myslí si, jak je dobrej.
,,Ne? Ty ani nemůžeš jít totiž hluboko. Víš jak to myslím." mrkne na mě a můj tep se okamžitě zrychlí. Velmi rád ponižuje moje mužství, ale já mu to jen tak nedám. Chvíli se na sebe koukáme a oba myslíme na to samé.

Vrhneme se na sebe a začneme se prát. Není to nijak brutální boj, ale prostě si tím dokazujeme sílu a umění.
,,Nedělej si srandu z mýho péra." zamračím se.
,,Neopič se po mně." odsekne a vrátí mi úder.
,,Já se po tobě neopičím."
,,No a já neponižuju tvůj rozkrok, já říkám krutou pravdu." mrkne na mě a za to schytá pěstí. Spadneme z gauče a začneme se rvát na zemi jako malý kluci.
,,Kluci?! Co sakra děláte?!" uslyšíme najednou za zády hlasy holek a rychle se na ně podíváme. Vstaneme a sedneme si vedle sebe. Poplácám Larryho a ten se na mě falešně usměje.
,,No, my...nic?" zkusím to zahrát, ale je mi jasné, že mi to neprojde.
,,Larry co blbneš, proč se s tím dementem pereš?" řekne Verča, dojde k Larrymu, chytne mu tváře a zvedne pohled k ní. Pak si prohlédne jeho obličej, kterej je víceméně v pohodě. Nic moc jsme si neudělali. Barča ke mně taky přijde a prohlédne si můj obličej. Když ale nasadí lítostivý pohled, moc mě to nepotěší. Není to nic špatného, aby mě musela litovat, akorát se pak budu cítit jako štěně. Naštěstí to hned pochopí a dá mi jenom rychlou pusu.

Baru a Veru ❤️