Druhá tvář

96.KAPITOLA

Z pohledu Larryho

Opět přijdu domů úplně hotovej z tréninku. V poslední době nám trenér dost nakládá, a když tam není, tak ho musím zastupovat. Takže mám toho teď docela dost na svých bedrech a už to moc nedávám.
,,Ahoj zlato." přijde ke mně Verča a hned mě obejme. Musím říct, že v poslední době jsou to právě její objetí, které mi vrací do žil energii.
,,Ahojky, jak jsi se dneska měla?" pohladím ji po zádech a vtisknu jí pusu na čelo.
,,Já dobře, byla jsem na praxích a přinesla jsem ti svůj výsledek na ochutnání."
,,Opravdu? Tak to si nechám líbit." usměju se na ni a vydám se za ní do kuchyně.
,,Ty jo, tady to krásně voní." obejmu ji jednou rukou kolem pasu a pak ji rukou sjedu na zadek.
,,Děkuju, je to moje první svíčková, tak snad ti bude chutnat." 
,,Určitě bude." usměju se a sednu si ke stolu. Verča mi dá jídlo na stůl a přinese mi ještě pití. Já se do toho s děkovným úsměvem pustím.
,,Hm, ty jo, musím uznat, máš to dobrý. Určitě budeš jedna z nejlepších studentek." zazubím se a po chvilce to do sebe všechno naházím. Dneska jsem měl fakt obří hlad.
,,Děkuju zlato, bylo to výborné." podám jí vyleštěný talíř a napiju se.
,,Jsem hrozně ráda, že ti to chutnalo Larry." pohladí mě po rameni a následně dá talíř do myčky. Já si ji potom posadím na klín a začnu ji hladit po zádech.
,,Vypadáš dneska dost unaveně. Nechceš si jít lehnout?" zeptá se starostlivě a zajede mi rukou do vlasů.
,,Asi bych šel, můžeme si pustit film." usměju se na ni a ona přikývne.
,,Tak jo, tak já se jdu osprchovat a přijdu za tebou." dá mi pusu a odejde do koupelny. Já mezitím dojdu do pokoje. Nechám si boxerky, lehnu si do postele a připravím počítač. Hned jak Verča zapluje do postele, ji obejmu a zapnu film. Netrvá to však dlouho a já spím jak špalek.

,,Makáme kluci, makáme. Larry neflákej to, já to vidím!"
,,Ano trenére." začnu se víc snažit, aby byl táta na mě pyšný.
,,Tak jo, pojď sem." mávne na mě rukou v gestu, abych přišel za ním.
,,Co se stalo tati?" zeptám se ho ještě z dálky, než k němu úplně dojdu.
,,Dneska ti to jde dobře, ale jestli se chceš stát kapitánem, tak musíš přidat a ty to moc dobře víš." položí mi ruku na rameno a povzbudivě se na mě usměje. Já mu úsměv oplatím a lehce kývnu na souhlas. Můj táta je pro mě jedna velká inspirace a určitě jednou budu trenér jako on.
,,Tak jo, řekni klukům, ať si dají dvě kolečka a pak jděte do šatny sejdeme se před kanceláří."
,,Rozkaz tati." usměju se a doběhnu za klukama. Dáme si dvě kolečka v lehkém tempu na vychladnutí a potom se odebereme do šaten. Dám si rychlou sprchu, obléknu se, vezmu si věci a dojdu před tátovu kancelář.
,,Pojď ještě dál Larry." vyzve mě a já poslušně vejde.
,,Udělal jsem něco tati?" Zeptám se trochu nejistě. To poslední, co bych chtěl, je naštvat ho nebo zklamat.

,,Já vím, že se teď hodně snažíš, ale ty víš, že úplně formu nemáš. Což je po zápalu plic jasné a též pochopitelné. Proto si myslím, že by jsi měl vynechat to sobotní derby."
,,Ale tati! Na to tě nasedla máma." zkřížím naštvaně ruce na prsou.
,,Larry, je to tvoje máma, je přirozené, že o tebe má strach. Můžeš si uhnat něco dalšího."
,,Tati, nejsem mimino. Já vím co zvládnu a co ne."
,,Larry, prosím, já bych tě na ten zápas nasadil, ale znáš naši mámu." položí mi ruku na rameno a podívá se mi zpříma do očí. Já se zhluboka nadechnu a souhlasně přikývnu.
,,Tak a teď jdeme, aby si máma nemyslela, že tě zase moc tepu." plácne mě do zad a vezme si svoje věci. Já se jenom uchechtnu a vydám se k autu. Celou cestu k autu nad tím dost přemýšlím a je pravda, že bych mámu, stejně jako jsem to říkal u táty, nerad nějak naštval nebo zklamal. Moji rodiče jsou ti, kteří mě vychovali a já je rozhodně nechci zklamat. Máma klasicky už na nás čeká s plnými talíři jídla.
,,Kluci moji. Pojďte se najíst. Jak vás znám, tak jste makali na sto procent." pohladí mě mamka po tváři a podá mi její úžasnou rajskou.

,,Tak co trénink? Doufám, že jste to nepřeháněli nějak moc." oznámí mamka trochu nejistě. Moje mamka je v tomhle jak časovaná bomba, stačí říct něco, co se jí moc nezamlouvá a strhne se, jak já říkám, řev kombinovaný s výslechem. A do té situace se už nechci dostat. Jednou mi to stačilo.
,,Nene, neboj mami. Hodně jsem seděl na střídačce a sledoval kluky." zazubím se, je občas lepší jí říct lehčí milosrdnou lež, než jí říct pravdu. Protože jak už jsem řekl, opravdu nechci další výslech.
,,Tak to jsem ráda, nerada bych, aby jsi do toho spadl znovu."
,,Já vím mami, ale bude to dobrý, mám tuhý kořínek." pohladím ji po ruce a usměju se na ni.
,,Já ti věřím, ale jsem máma je přirozené, že mám o tebe strach." usměje se na mě a chytne mě za ruku. Já ji jemně zmáčknu. Pomalu dojím a uklidím talíř do myčky. Potom dojdu nahoru a zapnu si hru. Večer si klasicky dojdu sednout na terasu.
,,Zase myslíš na ten zápas?" ozve se za mnou tátův hlas.

,,Nene, to už jsem dávno vzdal." zasměju se. Táta si sedne vedle mě a chlapsky mě obejme kolem ramen.
,,Já vás mám hrozně rád a ty to víš. A na čem mi nejvíc záleží je to, aby tys dělal to, co tě baví, a aby máma byla šťastná a na tom mi záleží."
Probudím se škubnutím z tohohle snu. Zdál se tak živý, do teď vidím tátovu tvář a ta jeho slova "aby byla máma šťastná". Promnu si obličej a pomalu se zvednu. Potichu sejdu dolů, abych nevzbudil Verču a sednu si ke stolu. Stále mi v hlavě zní tátova slova ze snu. Do očí se mi nahrnou slzy. Byl jsem sobec. Myslel jsem na sebe a ne na mámu. Až teď mi to do sebe začíná zapadat. Ona dělala všechno, abych tátovu smrt snášel lépe a já debil si toho nevážil a byl jsem ještě naštvaný. Teď vidím, že to z mé strany, bylo to nejhorší, jak jsem se mohl zachovat. Ne, musím to udělat, musím se omluvit. Tátovi záleželo jenom na jednom. Chtěl, aby mamka byla šťastná, a když byla máma šťastná, byl šťastný i táta. Otřu si neposedné slzy a zadívám se před sebe. Venku už se začíná pomalu rozednívat.

,,Zlato? Ty už jsi vzhůru?" přijde dolů Verča, která vypadá dost rozespale. Chudák, asi jsem ji probudil, ale musím uznat, že i tak vypadá dost roztomile.
,,Ano, nemohl jsem spát, probudil jsem tě?”
,,Nene, já jsem se probudila, když jsem zjistila, že ty tam nejsi.” sedne si mi na klín a obejme mě kolem krku. Jsem teď docela rád, že mě v tom ranním přítmí moc nevidí.
,,Nechceš si jít ještě na chvilku lehnout? Vypadáš dost unaveně.”
,,Jo? Vypadám tak?”
,.No v noci jsi sebou pořád házel, nebo si se pořád cukal.”
,,Aha, asi špatný sen.” ujistím ji, aby byla v klidu.
,,Půjdeš tedy ještě spát?”
,,Asi už ne, už bych neusnul.” pohladím ji po ruce a ona soucitně přikývne.
,,Tak já udělám kafe.”
,,Dobře, tu si dám rád.” usměju se na ni a znovu se ponořím do myšlenek na sen, co jsem dnes měl. Když mi Verča donese kávu, hodím to za hlavu a začneme si povídat.
,,Jdeš dneska do školy?”
,,Jdu, ale jenom na pár hodin.”
,,To je dobře, tak já tě odvezu a pak tě vyzvednu a zajdeme na oběd.”
,,Tak jo, to by bylo skvělé.” usměje se na mě vděčně a vtiskne mi pusu na tvář.

,,Larry? Haló?” zamává mi Verča rukou před obličejem.
,,Ano?” párkrát zamrkám a podívám se na ni.
,,Opravdu se nic nestalo? Vypadáš jako duchem nepřítomný. Už pětkrát jsem se tě ptala co si dáš ke snídani a ty koukáš do zdi.”
,,Jojo, promiň, trochu jsem se zamyslel. Dal bych si docela míchaná vajíčka se slaninou a topinkami.”
,,Dobře, doufám, že v tom není nějaká holka, a že na ni nemyslíš, to bych tě totiž zabila.” pohrozí mi vařečkou a zasměje se. Já se k ní hned přidám.
,,Nene, toho se nemusíš bát, žádná jiná holka není. Jsi jenom a jenom ty.”
,,No dobře, beru na vědomí, ale jinak si mě nepřej.”
,,Ano madam, jsem naprosto věrný.” ujistím ji svou přísahou.
Po snídani odvezu Verču do školy.
,,Tak mi napiš až budeš končit a já dorazím.”
,,Jasně zlato.” políbí mě a vystoupí. Ještě jí zamávám a rozjedu se k mamce. Zaparkuju před domem, ale zůstanu sedět v autě. Musím sebrat tu odvahu. Naposledy, když jsme se viděli, tak jsme se právě rozhádali. A já vím, že jsem ten, co musí udělat první krok. Nadechnu se, vystoupím a dojdu ke dveřím. Zaklepu a nervózně přešlápnu. Mamka otevře dveře a já se na ni zadívám.
,,Mami.” zašeptám skoro neslyšně.
,,Oh, Larry.” dá si ruku před pusu a potom mě stáhne do objetí. A já teď vím, že slova nejsou třeba, důležité je to, co je teď a co už navždy bude. A teď už vím přesně, co chci, a mamkou zpět v mé rodině to neskončí. Sice toho mám teď dost, ale není lepší čas než teď.

Baru a Veru ❤️