Druhá tvář

15.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Povídám si s Helenou, se kterou jsme probírali u kafe ve Starbucksu moji budoucí cestu do Ameriky. Není tu holt jiná možnost než to, že tam pojedu. Navíc se chci posunout a víc si vydělat, možná i být slavný, jediné co mi vadí je, že se neuvidím s Barčou. Doufám, že si za tu dobu nenajde nikoho jiného, pak bych té cesty výrazně litoval, to už by žádné peníze ani sláva moji ztrátu nenahradily. Ztratit ji ještě dřív, než jsem ji pořádně získal, to by bylo to nejhorší, co by se mi mohlo stát. Už tak jsem si docela prošel sračkama, stejně jako můj bratranec, myslím, že si oba zasloužíme být konečně šťastní. A taky myslím, že tyhle holky by nám to mohli dopřát.
,,Tak já půjdu, ať se můžeš pomalu ale jistě připravovat" usměje se na mě Helča a já přikývnu a obejmu ji. Pomalu už ji pouštím, když uslyšíme slabou ránu, za kterou se otočíme. Je tam nějaká holka, které se rozsypala taška a nějaké věci. Holka si klekne na zem, začne lézt po čtyřech a sbírá si nějaké věci, co vypadá jako prapodivné hřebeny. Všichni okolo i ve Starbucksu se jí začnou smát. Mně to až tak vtipné nepřijde, ale stejně neudělám nic, co by je zastavilo se smát. Okolo chodící lidi se zastavují a všichni se buďto smějí, nebo radši dělají, že to vůbec nevidí, aby náhodou nemuseli pomáhat. Já mám teda co říkat, ale já jsem poměrně daleko a úplně nemám náladu cizí holce zvedat věci, když mám sám náladu pod psa. Další zastávka pro mě totiž bude u Barči doma, kde jí chci všechno říct a vysvětlit. Jsem z toho nervózní, protože nevím, co na to bude říkat. Pokud nehledala na internetu, tak ani neví, že jsem model.

Když to už má všechno uklizené, zvedne se se sklopeným pohledem a rychle se rozejde pryč. Na chvíli ale zvedne pohled a já vykulím oči, protože nemůžu uvěřit, že to je ona. Osud nám neustále proplétá cesty i v takovém velkém městě, jako je Praha. Rychle se Helen omluvím a doběhnu k Barče.
,,Ahoj" začnu a v duchu se plácnu do čela. Tak já ji ignoruju v podstatě, pak jí ani nepomůžu a řeknu jenom "ahoj"? Já bych někdy opravdu sám sebe trefil do hlavy. Barča se na mě vyplašeně koukne.
,,A-ahoj" vykoktá a ohlédne se po zbytku smějících se lidí. Já je sesmahnu pohledem a pár z nich okamžitě přestane. Tohle jsem měl udělat už dávno, ne jen blbě čumět.
,,Barčo, moc se ti omlouvám, prosím mohl bych to vysvětlit?" zeptám se, když Barča neustále přidává do kroku.
,,Vysvětlit co? Franku já docela pospíchám" řekne a pokusí se ještě přidat, ale já jí skočím do cesty, takže se chtě nechtě musí zastavit.
,,Kam pospícháš?" zeptám se a pár vteřin počkám na odpověď. Barča nic neřekne, protože nikam nepospíchá. Byla to jen výmluva, ale já chápu, zasloužím si to.
,,Hele, já vím, že jsem se choval jako absolutní kretén, ale nemohla bys mi dát ještě šanci?" zeptám se s nadějí v očích.

Barča po chvíli trochu nejistě kývne a mně se na tváři rozlije úsměv. Alespoň něco jsem neposral.
,,Dobře, pojď se mnou, odvezu tě domů a promluvíme si" vydám se k autu společně s Bárou, která jde ale i tak neochotně. Pak se z ničeho nic zastaví, když z auta vystoupí Helena.
,,Franku nemusíš mi vysvětlovat, že jsem byla jen na jednu noc a už máš jinou, to je v pohodě, vážně" lehce se usměje, ale v očích jí vidím náznak slz. Překvapeně zalapám po dechu a s Helenou se na sebe podíváme.
,,Barčo, já-"
,,Franku, asi potřebujete soukromí, tak já půjdu a zavolám Zdeňkovi. Ještě jednou si to promysli a dej mi vědět" mrkne na mě a odejde pryč. Barča kouká střídavě na nás a do země, v očích se jí už kompletně lesknou slzy. Láme mi srdce ji takhle vidět, takže k ní přistoupím blíž a obejmu ji kolem hlavy. Ona zaboří obličej hluboko do mého hrudníku a já jí prstama hladím ve vlasech.
,,Prosím neplakej, nechci tě tak vidět" řeknu smutně a ona ke mně zvedne pohled a už o dost klidněji přikývne. Otevřu jí dveře, ona si sedne a já pak zavřu a zapluju na vlastní místo.

Rozjedu se k ní domů a zpočátku jsme oba ticho. Asi ani jeden z nás neví, jak začít.
,,Tak... máš Helenu rád?" zeptá se a pokusí se usmát. Jo, asi bych měl začít tímhle.
,,Mám, z pracovního hlediska, ale je to i moje kamarádka" řeknu pravdivě.
,,Pracovního?"
,,Ano"
,,Ona taky pracuje v kinu?" zeptá se o trošku zvědavěji a veseleji, ale ještě stále je smutná.
,,Ne, je to moje manažerka nebo asistentka, jak tomu chceš říkat"
,,Manažerka kina?" zeptá se znovu a já se lehce zasměju.
,,Ne, to ne. Já mám ještě jinou práci, je to můj koníček a zároveň práce. Potřebuju ji, abych mě i Larryho uživil a uplatil nám barák a podobně" oznámím jí a ona chápavě přikývne. Pak jsme zase chvíli ticho a já se věnuju složité cestě plné objížděk v mé milované Praze. Ne, mimo tohle je Praha skvělá a nikde jinde bych žít nechtěl.
,,No a cože je ta tvá druhá práce?" zeptá se trochu vyděšeně.
,,No, já o tom nerad mluvím, není to úplně běžná práce" řeknu nervózně a podrbu se na zátylku, čímž jí omylem dostanu ještě více do rozpaků.

,,Ty-ty jsi pornoherec?" zeptá se a trochu se zapře do sedačky. Já vykulím oči a začnu se smát jako blázen, až začnu lehce kroutit volantem, takže člověk za mnou si musí myslet, že jsem opilej.
,,Ne, proboha to nejsem" řeknu a Bára si oddechne.
,,Uf, to bych asi nepřekousla"
,,Co konkrétně?" zeptám se jí.
,,Že by jsi spal s jinýma holkama" řekne nervózně a sklopí zrak. Já se musím usmát pro sebe, když mě to zahřeje u srdce.
,,A co teda děláš?" zeptá se znovu.
,,Noo, je to tomu dost podobné"
,,Mluvíš v hádankách" řekne a já se lehce uchechtnu.
,,Vážně to málokomu říkám" upřu zrak ještě víc na silnici.
,,Chápu, nejsem pro tebe tak důležitá" řekne smutně.
,,Nenene! To jsi, jsi pro mě moc důležitá. Dobře, řeknu to. Dělám modela" řeknu a Bára je ticho. Odlepím zrak od silnice a rychle se kouknu na ni. Ona překvapeně kouká.
,,Páni, no, vlastně to docela i sedí, jsi hrozně hezkej" nervózně se zasměje a já ji pohladím po stehně.
,,Nejsem ledajaký model, dělám pro Calvin Klein a mám i...více odhalené fotky" po očku sleduju její reakci, která není tak špatná, jak jsem si představoval. Vlastně se usměje a ještě jednou si mě prohlédne. Vsadil bych se, že si jednu z takových fotek představuje.

Pomalu dojedu k ní, ale oba se ani nehneme a zůstaneme v autě. Víme, že toho máme ještě dost k probrání.
,,Tak jo, abych si to ujastila, jsi model pro Calvin Klein a Helena není tvoje přítelkyně, ale tvoje manažerka?" zeptá se a já přikývnu a chytnu ji za ruce, přitom si koukáme do očí.
,,Přesně tak"
,,Dobře"
,,Moc se omlouvám za to, že jsem ti na té ulici nepomohl. Nepoznal jsem tě a nechtěl jsem cizí holce pomáhat, byl jsem nervózní, dneska jsem chtěl jet za tebou a všechno ti vysvětlit" řeknu a ona přikývne.
,,Ale proč jsi mě ignoroval? Já jsem se opravdu bála, že jsem záležitost na jednu noc" řekne a trochu se zavzteká.
,,No, to neboj, já nejsem Larry" zasměju se, ale ona vykulí oči a mně rychle dojde, že jsem to říkat neměl. Právě jsem Larrymu zadělal na pořádnej průser. Rozhodnu se, že nejlepší bude to rychle přejít, třeba na to zapomene.
,,Dostal jsem takovou nabídku, která se týká mé druhé práce, té u Calvina"
,,To je skvělý" řekne Barča, ale vypadá, že je myšlenkami pryč. Jenom doufám, že nemyslí na to, co jsem řekl před chvílí.

,,No, jenomže to má nevýhodu. Velkou nevýhodu" řeknu důrazně a Barča se probere z bloumání a zpozorní.
,,Jakou nevýhodu?" zeptá se, ale v tu chvíli ze dveří vykoukne hlava pravděpodobně její mamky. Pak vyjde celá a já se podívám na Barču.
,,Ježiš, to je mamka, budu muset domů"
,,Teď?" zeptám se a ona se střídavě kouká na mě a na ni.
,,Dobře, musím uznat, že jsem až moc zvědavá, takže mi to musíš doříct, ale pak už opravdu půjdu, nebo mě mamka zastřelí" řekne a já přikývnu. Trochu mě to štve, ale co se dá dělat.
,,Má se to asi tak, že mi nabídli hodně velkou věc. Už pár let fotím tady v Česku, ale tentokrát mi nabídli, že bych mohl fotit v zahraničí" řeknu a Barča se upřímně rozzáří a obejme mě.
,,Gratuluju ti!" usměje se zářivě, ale já se neusmívám, takže i její úsměv po chvíli spadne.
,,Má to nějaké ale?" zeptá se a já přikývnu.
,,To focení je v Americe" na chvíli se odmlčím.
,,A budu tam dlouho. Nejradši bych tu byl s tebou, ale musím, už jenom abych trochu ukázal vděčnost-" Bára mě ale utiší polibkem, ruce mi položí na tváře. Já chvíli vykuleně koukám, ale pak se uvolním a užívám si náš sladký polibek, který dal všechno dohromady.

Baru a Veru ❤️