Druhá tvář

39.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Bára mi opětuje polibek, ale pak se hned odtáhne.
,,Takže si najdeme něco svého?" rozsvítí se jí oči a já se na ni zděšeně podívám.
,,Ne, proboha ještě ne."
,,Ale proč ne?" dodá a už má zase na krajíčku. Někdy tuhle holku nechápu, je šťastná, smutná, šťastná a smutná. Stačí málo a její nálada se změní o sto procent. Co sto procent? Spíš tak tisíc procent.
,,Protože spolu chodíme sotva pár měsíců. Proč bychom se k sobě měli hned stěhovat? Zvolni trochu a netlač na to jak na pilu." povím, ale už dopředu poznám, že mě neposlouchá a myslí si svou. Vnímá jednotlivá slova, ale význam v nich nehledá.
,,Takže ti nejsem dost dobrá? Nechceš náš vztah posunout?"
,,Vždyť jsem ti to řekl Báro. Jednou jo, ale teď ne. Teď se chci vrátit domů a chvíli si odpočinout -" nenechá mě to ani doříct, což mě celkem naštve. Skákání do řeči je extrémně špatná vlastnost.
,,Ode mě? Ty si chceš odpočinout ode mě?" vyhrkne hystericky a do očí se jí nahrnou slzy.
,,Ne, ne, proboha ne!" vykřiknu a vykulím oči.
,,Barčo, prosimtě uklidni se, jo? Asi jsi nevyspalá nebo tak, protože jsme koukali na Marvel, ale nedá se to s tebou vydržet. Nemůžu ti říct absolutně nic, abys na mě neječela nebo nebrečela. Takže se dohodneme, že ty se teď půjdeš prospat a až se probudíš, tak dostaneš rozum a začneš se chovat jako dospělá žena." řeknu a už vidím, jak chce otevřít pusu a něco namítnout, ale tentokrát už jí to nedovolím.
,,Ani slovo už. Běž spát. Nebudu s tebou mluvit, dokud se neuklidníš a tečka." ukončím nás rozhovor a vyjdu ze dveří. Nevím, jestli jde opravdu spát. Podle její tvrdohlavosti bych řekl, že ne, ale uvidíme. Minimálně já si potřebuju trochu provětrat hlavu, srovnat myšlenky a uklidnit se.

Dojdu do práce a tam vyřídím poslední věci, které jsem musel dořešit před odjezdem. Odpoledne dojdu domů. Když vejdu, neslyším ani neuvidím Barču, což mi z jedné strany udělá radost. Teď už jenom aby spala a bude to dokonalý. Sundám si boty, zavřu dveře a potichu dojdu do pokoje. K mému překvapení opravdu leží v posteli na boku a spí. Lehnu si těsně za ni a začnu jí hladit po paži. Jemně ji líbám na záda a pomalu u toho usínám. Nakonec už nemám sílu ani na ty pusinky a usnu. Probudím se až když ucítím nějaký pohyb. Otevřu oči a uvidím, že Barča už pomalu vstává. Sednu si na postel a promnu si oči. Je teď něco okolo osmé večer. Ona se na mě provinile podívá a já se lehce usměju a poklepu si na klín. Ona si obkročmo sedne na můj klín a zadívá se mi do očí.
,,Promiň Franku, chovala jsem se příšerně. Chápu, že je ještě na všechno tohle brzo a že jsi se mnou krátce a nemůžeme spolu hned bydlet." řekne polohlasem a já přikývnu.
,,Jsem rád, že to konečně chápeš. Ani jsem to nemyslel vážně s tím, že bych se stěhoval, víš? Myslím, že si netroufnou to dělat přede mnou a i kdyby, tak je vykopnu, ať si to dělají třeba na ulici." oba se zasmějeme a trochu tím uvolníme atmosféru mezi námi.

,,A s tím bydlením jsem chtěl ještě říct, že ty jsi mi řekla, že už spolu bydlíme tady, ale to není to samé, víš? Tady jsme v podstatě ve firemním bytě a nebydlíme tu spolu. Je to jenom jako dovolená. Jo, je fajn zjistit, jak by nám to jednoho dne šlo, ale neznámá to, že se k sobě hned musíme stěhovat. To je přece blbost, nemyslíš?" zeptám se a ona jenom polkne a přikývne.
,,Hele, společný bydlení neznamená jenom fakt, že se vedle sebe každé ráno probouzíme, ale také spoustu starostí a dalších věcí. Oba jsme na tohle dost mladý."
,,Ale bydlíš se svým bratrancem." pokusí se namítnout. Jde už ale vidět, že je o dost klidnější.
,,To jo, ale toho znám odjakživa a tak nějak jsme neměli jinou možnost. Hele, prostě tomu nech volnost a dřív či později se k tomu přirozeně rozhodneme, ale když na to budeš tlačit, tak akorát všechno pokazíš." řeknu a ona už zase jen kývne, ale jde vidět, že nad tím alespoň přemýšlí, což je docela úspěch. Udělá mi to radost a tak ji pevně obejmu. Ona do mě zaboří hlavu a nadechne se zhluboka, nad čímž se musím usmát.

,,Ty mě šňupeš?" zeptám se a ona se rychle odtáhne a vyplašeně vykulí oči.
,,Notak, je to celkem dost roztomilý." usměju se na ni a ona se pomalu usměje a oči se jí zalesknou touhou. Hned si toho všimnu, neodolám a přilepím se jí na rty. Začneme se hned vášnivě líbat. V každém polibku utápíme předchozí hádku a ta mizí někde hluboko pod hladinou. Ruce přesunu na její zadek a zmáčknu ho. Ona toužebně vzdychne a povalí mě na postel. Nedá mi to a stále dokola jí musím mačkat zadek. Aby se neřeklo, občas zajedu rukama i na záda, ale radši je nechávám hezky tam dole. Bára chytne lem mého trička, já zvednu ruce a ona mi ho přetáhne přes hlavu. Já hned udělám to samé a pak už to jede jedno za druhým. Kalhoty, podprsenka, kalhotky, boxerky, všechno je to rázem dole. Barča si na mě sedne a moje ruce zabloudí na její boky. Necháme se unášet vlnami vášně, které nás dovedou až k vrcholu. Bára, celá unavená z jejího výkonu, se na mě zhroutí a já ji začnu hladit po zádech.
,,Byla jsi skvělá." zašeptám jí do ucha těsně před tím, než usne. Já nejdřív přemýšlím a nakonec se přesunu i s ní víc do postele, přikryju nás a taky usnu.

Ráno se probudím a do nosu mě bouchne co jiného než snídaně od Barči. Vstanu z postele, vezmu si na sebe jenom boxerky a dojdu do kuchyně, kde je Barča, která si pobrukuje a lehce se nakrucuje v bocích. Na sobě má jenom spodní prádlo a moje tričko, které má jako šaty. Opřu se o zeď a zapískám. Ona vylekaně nadskočí a upustí vařečku.
,,Aaah! Franku! Já se tě lekla!" zakřičí a ja se můžu smíchy pochcat.
,,Franku!" zakřičí znovu, když vidí, jakou z toho mám prdel.
,,To není vtipný." pokárá mě, ale i tak se směje. Dá mi malou pěst do ramene a pak hned druhou do hrudi.
,,Oh, jo až tak jo, děvče? Zahráváš si s ohněm. Pozor, aby ses nespálila." lehce zvednu obočí a ona si skousne ret. Nakloním se k jejímu uchu.
,,Tohle tě vzrušuje?" zašeptám a když se odtáhnu, tak ji palcem pohladím po tváři. Ona zavře oči a k mé ruce se začne tulit, u čehož je neskutečně roztomilá.

,,Jídlo! Fazole!" vykřikne a rychle doběhne zpátky ke sporáku. Já se znovu můžu pochcat smíchy. Začne je rychle míchat a já se opírám o linku, abych to vůbec ustál. Uklidním se až v té chvíli, co mě omámí lahodná vůně fazolí. Vezmu si svůj talíř a sednu si ke stolu. Bára udělá to samé, popřejeme si dobrou chuť a oba se pustíme do snídaně. Všimnu si, že Bára je nějaká smutná, ale přiřadím tento pocit k tomu, že odjíždíme. No jo no, už jsme si moc zvykli, je na čase se vrátit do normálu. Po snídani si vyčistím zuby a sbalím si všechny věci. Bára udělá hned to samé a já vezmu naše kufry a vydám se dolů, kde už na nás má čekat auto, které nás odveze na letiště. Předtím ještě zamkneme byt a dole předám klíčky Andy. Rozloučíme se s ní a nasedneme do auta. Položím ruku na Báry stehno a začnu ji hladit. Ona kouká z okna a vypadá, jako by vůbec nevnímala, tak toho po chvíli nechám a ruku stáhnu k sobě. Když dojedeme na letiště, tak projedeme všemi možnými i nemožnými kontrolami a pak počkáme u gatu, než přistaví naše letadlo. Nakonec dojdeme na svá místa a za chvíli už letíme směr přestupní letiště v Německu.

Barča sedí u okna a v podstatě se mnou ani nepromluví. Po hodině mi to začíná být divné, tak se lehce dotknu její paže a ona obrátí svou pozornost na mě.
,,Děje se něco? Už od snídaně jsi taková zamlklá." řeknu a ona se na mě chvíli dívá, než odpoví.
,,Jo, já se bojím, jaké to bude, až se vrátíme. Co když už mě nebudeš chtít nebo-" přeruším ji, protože plácá blbosti a já ji nemůžu nechat o tom dál přemýšlet.
,,Báro, poznali jsme se v Česku a dali jsme se dohromady v Česku, proč by Česko mělo něco měnit?" zeptám se jí, ona se zamyslí, pak přikývne a obejme mě. Já jí dám pusu do vlasů a usměju se pro sebe. Jsem prostě borec, co zažehnal další katastrofu. No, po dost hodinách letu, kdy už mi zdřevěněla prdel, konečně doletíme do Německa a rychle přeběhneme na navazující let. Pak už za malou chviličku jsme konečně doma v Praze.
,,Chceš ke mně?" zeptám se a Barča zakroutí hlavou.
,,Měl jsi pravdu. Půjdeme každý domů a uvidíme se třeba zítra." řekne, já se musím usmát a několik minut se líbáme. Pak už zamířím domů. Jsem zvědavý, jaká katastrofa tam na mě čeká.

Baru a Veru ❤️