Druhá tvář

17.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Přijedu domů po skoro nekončících přednáškách a v břiše mi šíleně zakručí. Podívám se na svoje břicho a pohladím se po něm. Mám hlad, že bych snad snědla i vlka. Už se chystám jít do kuchyně a něco si udělal, ale v tom mi na mobilu cinkne zpráva. Že by Larry?! Rychle popadnu mobil a zobrazím si zprávu. Ach jo, tak ne, to je jenom Barča.
,,Ahoj Veru, tak mě tak napadlo, jestli bys nechtěla zajít na oběd do Mekáče?" přečtu si její zprávu a hned jí odpovím, že za půl hoďky jsem v našem smluvném a oblíbeném Mekáči. Rychle se zkontroluju v zrcadle a pročešu si vlasy, abych místo mých hladkých, rovných, hnědých a po lopatky dlouhých vlasů neměla dredy. Pak se ještě znovu přelíčím, ale já to nikdy moc nehrotím, stále jde vidět můj přirozený obličej. Pak si ještě naliju vodu a napiju se, následně odložím skleničku a dojdu na chodbu, kde se obuju. Vezmu si klíče od auta a bytu, peněženku a mobil a zamířím ven. Dojdu k autu, odemknu a sednu si do něj. Klíč strčím do zapalování a jenom přitlačím, není to totiž ledajaký klíč. Vlastně tento klíč na pohled ani nevypadá jako klíč, je to spíš taková škatulka, která se strčí do díry, pak se přitlačí a tím se nastartuje. Na princip je to celkem jednoduché a při řízení mě to neotravuje. Rozjedu se do Mekáče, který mám od sebe zhruba patnáct minut, když počítám i klasickou pražskou dopravu a zácpy. Asi po sedmnácti minutách tam opravdu dojedu a zaparkuju. Vystoupím a rozhlédnu se. Čekám, že tu Barča už bude, ale klasicky má zpoždění. Povzdechnu si a zakloním hlavu. Čekám asi pět minut, když konečně se svým autem přijede na parkoviště. Sprásknu ruce a doběhnu k ní. Ona si v klidu vystoupí, jako by se nic nedělo.

,,Sedm minut Jarešová, sedm minut" zvednu obočí a ona mykne rameny.
,,To docela jde, ne?"
,,Šlo by, kdyby se to nestávalo pokaždé" zúžím oči do uzoučké štěrbiny a probodávám ji pohledem.
,,No joo, pardon, příště pojedu rychleji"
,,Jo a ještě tě něco srazí. Vřele doporučuju vyrazit spíš dřív" obě se zasmějeme a vydáme se dovnitř McDonaldu. Stoupneme si k tabuli a prohlédneme si nabídku, i když já už mám dávno vybráno.
,,Tak?" zeptá se Barča.
,,Klasika, dvakrát Tasty cheese" zazubím se a už cítím, jak jenom nad tou představou se mi začnu sbíhat sliny.
,,Já nugetky"
,,Z toho se nemůžeš najíst" vykulím oči a ona se zazubí.
,,Můžu" dodá a pak si to objedná. Já si objednám svoje dva Tasty cheese v menu, takže k tomu dostanu ještě hranolky s BBQ omáčkou a Colu. Pak si sedneme ke stolu a čekáme, až se tam naše jídlo objeví, mezitím si povídáme.
,,Tak jakej byl víkend?" zeptám se zvědavě, protože vůbec nic nevím, ale trochu tuším, že byla s Frankem.
,,Parádní, byli jsme s rodinou a Frankem pryč a bylo to skvělý" usměje se od ucha k uchu a já se musím také usmívat. Pak uvidím, že na tabulce vyběhly naše objednávky my si pro ně dojdeme.

S chutí se do toho pustím a dále pokračujeme v naší konverzaci. Barča mi vypráví, co všechno dělali, bohužel mi toho někdy popisuje až trochu moc.
,,No a když jsme přišli do pokoje, tak mě přitiskl ke zdi a-"
,,Stop! Barčo, já jím, kdyby jsi si nevšimla, nepotřebuju slyšet až takové detaily, co všechno ti dělal" zasměju se a Barča zrudne. Nejspíše byla v takovém úžasu, že jí ani nenapadlo, co všechno mi hodlala říct.
,,Pardon, trochu jsem se zasnila" řekne nervózně a rychle si celou nugetku strčí do pusy.
,,No já koukám. Někdy mi to můžeš říct, ale ne u jídla" usměju se a zase se do toho pustím. Napiju se své Coly, když ucítím Barči pohled, jak na mě upřeně kouká. Trochu zmateně se na ni kouknu a ona naprázdno polkne.
,,Co jsi dělala o víkendu ty? Byla jsi s Larrym?" zeptá se a já se při zmíňce jeho jména rozzářím jako vánoční stromeček.
,,Jo, byli jsme spolu na Frankovo chatě. Vzal tě tam už? Bylo to tam absolutně kouzelný. Chodili jsme na procházky, koukali na filmy a užívali si sami sebe" řeknu nadšená, ale Barča úplně zbledne.

,,Co děláš proboha?" vytřeštím oči, dneska se chová fakt extrémně divně.
,,Vy jste spolu...?" řekne v obličeji bez barvy.
,,Spali? Ne, já nejsem ty a Frank. My tomu dáme čas, pořádně se poznáme a pak to rozjedeme lépe než vy" zazubím se a trochu se zasměju. Doufám, že Barča se třeba taky zasměje, ale to se nestane.
,,Měla by jsi si dávat větší pozor Veru, nemáš ho nějak víc ráda, ne?" zeptá se mě.
,,Jak to myslíš? Jako jestli ho miluju? To nevím ještě, ale mám ho hodně ráda" zasněně se usměju a ona rychle zakroutí hlavou.
,,Báro stačí sakra, nech mě a Larryho na pokoji" zamračím se a už se chystám vstát.
,,Ne, prosím. Já to myslím dobře Veru. Něco jsem slyšela...respektive Frank mi něco řekl a...neměla by jsi se s Larrym vyspat, vlastně bys s ním neměla ani být" řekne vystrašeně a já se trochu vyděsím.
,,Co je? To má snad žloutenku nebo HIV?" řeknu a cítím, jak už taky blednu, ale Bára zakroutí hlavou. Spadne mi neuvěřitelný kámen ze srdce. To bych asi vážně nepřežila. Nevím, co bych dělala. Hrozně moc mě to k němu táhne a zůstat jenom kamarády by bylo peklo.

,,No tak co teda?" zeptám se už klidněji.
,,No je to děvkař" řekne Barča a já se začnu smát na celý McDonald's. Po chvíli si všimnu, že Bára se nesměje se mnou. Naopak má stále stejný výraz.
,,Počkej, ty to myslíš vážně?" zvážním a ona přikývne.
,,Jak jsi to zjistila?" zeptám se už seriózně.
,,Řekla jsem Frankovi, že jsem si myslela, že mě měl na jednu noc a on řekl, že není Larry, pak se to snažil zakecat" řekne Bára a mě bodne u srdce. Rychle odsunu tác a vydám se na záchody. Trochu u toho poklusávám a utírám si slzy, které se mi nekontrolovatelně množí v očích. Rychle tam doběhnu do kabinky, která je volná, sednu si na zavřený záchod a nechám slzám volný průchod. Myslela jsem, že jsem našla dokonalého kluka, absolutně bezchybného, ale to všechno byla jenom přetvářka, aby mě dostal do postele. Ale proč to už neudělal? Je to snad takový typ, kterého baví, když se holka zamiluje a on jí pak zlomí srdce? Wow, povedlo se alespoň to druhé. Můj smutek rychle přejde ve vztek, otřu si poslední zbytky slz a vyjdu z kabinky. Dojdu k umyvadlu a opláchnu si obličej. Pak se vydám zase ke stolu a sednu si.

Bára tam sedí a čeká, má sklopenou hlavu a neříká vůbec nic. Já se pustím do svých hranolek a naštvaně je drtím mezi zubama.
,,Eh, hele ta hranolka ti nic neudělala" procedí Bára a já ji sesmahnu tak ostrým pohledem, že okamžitě zmlkne. Nechci na ni být taková, ale takové poznámky jsou při téhle situaci nejmíň vhodné. Když si vezmu jednu hranolku a namočím do omáčky, všimnu si Larryho, který zrovna vejde dovnitř. On si mě zřejmě nevšimne a dojde k tabuli. Chci se zvednout a do očí mu říct, jak moc ho nenávidím, ale Bára mě zastaví.
,,Nestojí ti za to" řekne, já přikývnu a sednu si zpátky. Snažím se, a že mi to celkem jde, si ho vůbec nevšímat. Už mám skoro dojedeno, když se někdo přiblíží k našemu stolu.
,,Krásný den dámy, mohu si přisednout?" zeptá se a ve mně začne vřít krev. Chvíli se mi ho daří ignorovat, ale ta myšlenka, že mě jenom využil, mě za chvíli doběhne a já vystřelím ze židle jako raketa.
,,Nehraj si na žádnýho gentlemana s tou tvojí spisovností, všichni víme, že jsi pěknej čůrák Stránský. Nejen že jsi to zkusil na mě, ale teď to zkoušíš i na Báru?!" zařvu na něj přes celý McDonald's.

Většinou takovéhle scény nedělám, to není moje parketa, ale teď je mi to úplně jedno, jsem naštvaná, cítím se zrazená a jsem poháněná smutkem, to je asi nejhorší kombinace.
,,Veru, já nevím, o čem to mluvíš. Prosím můžeš se uklidnit, v klidu si sedneme a probereme to, ano?" zeptá se a já zatnu pěsti. Nejradši bych mu vrazila pěstí, ale nejsem zastánce násilí, i když teď se to ve mně pře.
,,Ne, to rozhodně nemůžeme, s tebou už si nikam nesednu, padej ode mě" zamračím se a on se tváří zmateně. Je vtipné, že to tady na mě přede všemi hraje a dělá ze sebe chudáčka.
,,Verunko, já jsem se tě ale na něco chtěl zeptat" řekne a přistoupí ke mně blíž, ale já mu rukou naznačím, že dál už ani krok.
,,Na co jako? Jestli mě můžeš ošukat? Ne, nemůžeš. Už nemůžeš vůbec nic, zkus mi přijít na oči a uvidíš" ještě víc se zamračím a jsem si jistá, že v mých očích jde vidět nenávist. Nejsilnější nenávist je ta, která vznikne z lásky, jak jsem teď zjistila. On chvíli jenom zmateně kouká a z jeho pohledu plného bolesti mě píchne u srdce, proto se co nejrychleji vydám pryč. Ta jeho hra vypadá tak opravdově.

Tak? 😬

Baru a Veru ❤️