Druhá tvář

78.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Už asi deset minut koukám do mobilu a čekám na Frankovu odpověď. Jsem z toho dost nervózní. Co když se mu něco stalo? Právě sedím v ordinaci u své gynekoložky. Rozhodla jsem se, že začnu brát prášky, myslím si, že trochu té ochrany neuškodí. S povzdechnutím schovám mobil do kabelky a na vyzvání sestřičky vejdu do ordinace. Chvíli počkám, než si pro mě přijde doktorka. Sednu si naproti ní.
,,Takže vy byste chtěla antikoncepci?"
,,Ano, mám přítele, sice používáme ochranu, ale nic není stoprocentní a proto nechci nic podcenit."
,,Chápu vás. Tak nějakou vybereme." vlídně se na mě usměje a vezme seznam názvů antikoncepce. Po asi pěti minutách si vyberu. Vzala jsem si takovou zlatou střední cestu. Po kontrole se vydám rovnou do lékárny a hned si ji koupím. Ještě dojdu nakoupit a vrátím se domů. Vytáhnu telefon a rozkliknu zprávu od Franka. Hned se musím usmát.
,,Ahojky, zastavím se za tebou po práci. Miluju tě." úplně se nad tou zprávou rozplývám. Rychle se začnu připravovat. Dojdu si dát sprchu, abych nebyla cítit jako ordinace. Umyju si vlasy, ty už to potřebovaly jako sůl. Zabalím si je do ručníku, usuším se a obléknu si svoje oblíbené tričko a džíny. Dojdu do kuchyně a připravím jeho oblíbené jídlo. Dojdu si upravit vlasy a už jenom čekám na zvonek. Napsal po práci, takže nevím, kdy to bude, ale už se nemůžu dočkat.
Kolem šesté večer se rozezní bytem zvonek. Rychlejším krokem dojdu ke dveřím.
,,Ahojky." usměju se, když otevřu dveře.
,,Ahoj zlato." stáhne si mě do objetí.
,,Jak bylo v práci?" zeptám se, když se odtáhneme.
,,Pracovně." řekne na něho poněkud nervózně, jako kdyby ho něco tížilo.
,,Opravdu jsi v pohodě? Vypadáš, že tě něco trápí." sednu si na gauč.
,,No jo, v práci je to teď dost náročné. Rodiče na mě nahrnuli dost zakázek a já jsem na to sám."

,,Ou, to mě mrzí." pohladím ho po rameni.
,,To je v pohodě, nechci mluvit o práci." začne mě hladit po stehně a pomalu vyjíždí výš a výš. Zrychlí se mi dech. Instinktivně ho pustím mezi svoje nohy. On se dostane až k mému nejcitlivějšímu místu. Začneme se vášnivě líbat. Rychle z něho stáhnu košili a on sundá mé tričko. Začne mě líbat na prsou a já se prohnu v zádech. Chybělo mi to, ty jeho doteky, všechno. Netrvá to dlouho a naše oblečení se válí všude možně. Frank do mě vnikne mnohem drsněji, než je zvykem. Vypadá to, jako kdyby to ani nebyl on, nebo jako kdyby se chtěl za každou cenu udělat. Jeho pohyby jsou celkem bolestivé a já mám co dělat, abych udržela slzy.
,,Franku?" chytnu se ho kolem krku a snažím se ho trochu zmírnit.
,,Promiň." dá mi pusu na čelo a trochu zpomalí. Po chvíli dojdeme k vrcholu. Frank se na mě omluvně podívá.
,,Opravdu je všechno v pohodě?"
,,Ano, hrozně jsem po tobě toužil." usměje se, ale v jeho očích je vidět něco jiného.
,,Já zase po tobě." usměju se a obejmu ho. Začínám mít trochu zvláštní pocit.

Frank u mě zůstane až do večera. Kolem osmé hodiny se rozloučíme a já se vydám rovnou do koupelny. Dám si sprchu, udělám svou večerní rutinu a zalezu si do postele. Ještě chvíli přemýšlím nad tím, co se dneska stalo. Bylo to zvláštní. Nakonec mě přemůže únava a já usnu. Probudím se ráno do krásného slunečného dne. Protáhnu se, abych trochu probrala své rozespalé tělo. Dneska mám jenom tři klientky, navíc až od jedenácti, tak mě napadlo, že bych mohla něco upéct a překvapit Franka. Třeba mu tím udělám radost a on se bude cítil lépe než včera. Dojdu do kuchyně a vezmu si svůj sešítek od prababičky. Ona dělala spoustu jednoduchých receptů, ale dokázala je posunout na mnohem vyšší laťku. A přesně to na jejích receptech mám ráda. Nakonec vyberu piškotovou buchtu do které přidám ovoce a udělám na to nějaký krém. Připravím si na to všechny ingredience a začnu pracovat na těstě. Když mám těsto hotové, připravím si ovoce, mám tu kompotované broskve a meruňky. Jsou to mimochodem domácí. Vždycky, když jedu na návštěvu k rodičů, dostanu spoustu kompotů a marmelád. Tohle je docela výhoda. Naliju těsto na plech, rozprostřu tam to ovoce, přidám ještě i trochu šťávy z těch kompotů a dám to péct.

Mezitím se dojdu připravit do práce. Moje klasické ráno. Vytáhnu buchtu a nechám ji vychladnout. Připravím si krém a dám ho na moučník. Dám ho do ledničky a vydám se do práce. V práci trochu zapomenu na svoje myšlenky ohledně Franka. Zapovídám se s jednou paní a tak si trochu práci protáhnu. Po práci dojdu domů. Vezmu pár kousků koláče a vydám se na metro. Metrem dojedu na Náměstí Republiky a tramvají potom k Frankově práci. Dojdu na recepci, kde se ohlásím.
,,Dobrý den, je pan Müller v práci?"
,,Bohužel tady není. Musel za město kvůli jedné zakázce, bude tu až kolem páté hodiny. Mám mu tady od vás nechat vzkaz?" zeptá se a já chvilku koukám na slečnu, sedící na recepci, než se můj zrak upře na jinou osobu. Ano, přesně, nemusíte dvakrát hádat, kdo to je. Je to ta jeho zrzavá sekretářka.
,,Ne, děkuju. Já se mu pak ozvu sama." lehce se usměju a s pozdravem se vydám ven. Rozhodnu se, že to vezmu na metro pěšky. Musím si trochu pročistit myšlenky. Teď budu asi znít jako totální magor, ale jsem člověk, který myslí na osud a na znamení. Nemyslím na znamení zvěrokruhu, ale trochu jiná znamení.

A právě teď mi asi má znamení říkají, že asi nejsem pro Franka ta pravá, když se teď ani moc nevídáme. Pořád se tak trochu míjíme. Dojdu si sednou do kavárny kousek od jeho práce. Objednám si svou oblíbenou horkou čokoládu a vytáhnu si počítač. V počítači mám pár souborů s návrhy oblečení. Hrozně jsem se zažrala do návrhů. Ráda bych je jednou i zrealizovala. Stále víc přemýšlím nad tím, že si pořídím šicí stroj a zkusím něco ušít. Naplno se do toho zažeru a úplně ztratím pojem o čase. Kouknu se na hodinky a zjistím, že už je pět hodin. Uklidím počítač do tašky, zvednu se, dojdu zaplatit a vydám se za Frankem do práce. Vydám se rovnou do jeho kanceláře. Když zjistím, že se tam svítí, zaklepu na dveře.
,,Dále." ozve se jeho hlas a já vejdu.
,,Ahoj." usměju se na něho.
,,Ahoj Baru." usměje se na mě a já k němu dojdu.
,,Přinesla jsem ti něco dobrého. To jsem dneska pekla. Slyšela jsem, že si měl dost náročný den."
,,Jé, ty jsi skvělá, děkuju."
,,Uvidíme se zítra?"
,,Promiň lásko, zítra jdeme na nějakou sešlost zbohatlíků."
,,Aha, tak se domluvíme a uvidíme se jindy." usměju se a dám mu pusu.

Frank mě odveze domů. Já dojdu do bytu a jako každý večer si udělám svou večerní rutinu. Dám si večeři, dojdu si vyčistit zuby. Vlezu si do postele a ještě chvilku pracuju na počítači. Druhý den mám volno a proto se rozhodnu, že si dojdu koupit ten svůj vysněný šicí stroj. Hned si koupím i potřebné k tomu a taky si vezmu pár látek. Dojedu domů a všechno to zprovozním. Dojdu ještě nakoupit jídlo. Udělám si oběd a začnu studovat návod ke stroji. Je to celkem zajímavé a dost poučné. Po obědě si vezmu zkušební látku. Prošiju si pár stran na zkoušku. Pro začátek zkusím ušít tašku. To se mi po pár hodinách podaří. Strávím u toho celé odpoledne. Proto si večer dám večeři a relax. Vezmu si telefon a projedu sociální sítě. Na Instagramu uvidím, že Frank přidal fotku. Rozkliknu ji, na fotce, jsou jeho rodiče a jeho sekretářka. Ale proč je tam ona? Nebudu lhát, trochu to ve mně hrkne. Nakonec to vzdám, odložím telefon a pustím si film a pomalu u toho usnu. Probudím se až kolem osmé hodiny. Dojdu se osprchovat, dám si snídani a dojdu do práce.

V práci je naštěstí skvělá atmosféra, takže alespoň mám chvilku, kdy přestanu myslet na tu fotku. Ano, možná to moc přeháním, ale já mám pocit, že se vzdalujeme od sebe. Po práci si dojdu koupit ještě pár látek. Tak tenhle měsíc jsem dala veškerou výplatu na látky. Ještě se stavím nakoupit pár věcí, které doma nemám a vydám se domů. Vezmu si telefon a napíšu Frankovi. Když s ním nejsem, tak mu alespoň napíšu. Dám nákup domů a dojdu si ještě střihnout brigádku - vyvenčím sousedce pejska. Je po operaci kolene a tak s ním zatím chodit nemůže. Takže proto, když mám čas, jdu s ním ven já. K večeři si dneska objednám pizzu, protože jsem líná vařit. Prohlédnu si prázdný byt. Mohla bych si taky pořídit čtyřnohého parťáka, abych tu nebyla sama. Vezmu si počítač a jen tak ze zvědavosti se kouknu na různé chovné stanice. Nakonec si vyberu rozkošné koťátko Britskou whiskas. Napíšu té paní, jestli je kotě ještě k mání. Dozvím se, že k vyzvednutí bude příští týden. To je skvělá zpráva, to budu mít čas i mu něco pořídit. Domluvím se s ní a hovor ukončím. Rychle vytočím číslo Franka, abych se mu pochlubila s novinkou. Chvíli to vyzvání, než mi hovor vypne.

Baru a Veru ❤️