Why Always Me

část 16

Hodně rychle jsem pochopila že to není dobré znamení. Pavučiny evidentně nestačily na celou loď a nebo jich Peter použil málo.

Vzlétla jsem ze země - tak jako Wanda- a co nej rychleji a přiblížila na loď. Úžasná příležitost na použití mých schopností.

,, Co tu děláš!" Vykřikl Peter vyděšeně a překvapeně zároveň. Snažil se znovu spojit potrhané pavučiny.
,, Zachraňuju ti zadek'' odpověděla jsem a z rukávu vystřelila malé drony. Byl to tátův výmysl a tak jak jsem tu před tím zpochybňovala, teď jsem za to ráda.

Drony se rozlétly podél lodě a udržely ji při sobě.
Sice mi z rukou ani oči nezáří lasery, ale oheň snad postačí. Snažila jsem se loď co nejvíce svařit. Alespoň tak, aby to vydrželo na břeh.
Peter stále střílel pavučiny a pomáhal mi vrátit loď do původního stavu.

,, Petere!" Vykřikla jsem hned jak jsem zatavila poslední možný kousek
,, Dostanu nás na břeh. Připevni auta prosím" usmála jsem se a posadila se ke stupínku na kraji lodě.
* Tak jo, soustřeď se* pomyslela jsem si a s hlubokým nádechem jsem ponořila ruce do vody.

Voda z pravé a vzduch z levé ruky se spojili, čímž způsobili vír.
Díky tomuhle jsme se dostali ke břehu.

............................................................................

Mezi záchranáři a policisty jsem se snažila najít Petera. Všude bylo tolik lidí a já byla zmatená a vyčerpaná.
Najednou mě ale za pas někdo zatáhl do tmavého rohu.
,, Proč jsi přišla. Mohlo se ti něco stát" zeptal se a přitom mi pořád držel ruce na pasu.
,, Možná protože jsem věděla že potřebuješ pomoc. Nejsi jediný kdo má šimrání" odpověděla jsem a rukama jsem mu sevřela tváře. Dala jsem mu rychle pusu a nasadila mu masku.
,, Půjdeme domů než si nás všimnout novináři" navrhla jsem a vyletěla nahoru.

Věděla jsem že mě určitě dožene, takže jsem se neohlížela.
Není zrovna nenápadné létat mezi domy ale mě to nevadí. Známá už jsem dost.

Peter už na mě čekal na střeše. Obrys zýdky byl dost vysoký, abychom nebyli vidět. S lišáckým úsměvem mě chytil a políbil. Vítr si hrál s našimi vlasy a slunce na nás svítilo jako nikdy předtím.

Najednou jsem ale cítila volný pád.
Peter se se mnou zhoupl ze střechy do svého pokojového okna.......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení