Why Always Me

část 60

,, konečně jste přišli!" Usmál se Bruce s rozpjatýma rukama. Skoro se nám nevešel ke stolu jak byl obří.
,, co vám trvalo tak dlouho?"
,, snídali jsme" usmál se Steve a vydal se po schodech dolů.
Potřebnou laboratoř jsme udělali z tréninkové haly. Kdysi jsme tu byli skoro pořád.
,, určitě jste jenom snídali?" Rýpla si do nás Nat. Jak jinak.
,, no zpovídat se tady nebudu" odpověděla jsem a stoupla si vedle ní
,, kde je vlastně Scott?" Dodala jsem zmateně a rozhlédla se kolem sebe.

Zpoza auta, které kluci pretvořili na právě náš potřebný stroj času, se vynořil chlap v kombinéze. Celé to bylo hodně komické a kdybych neznala vážnost situace, asi bych se válela smíchy po zemi.
,,tak jo lidi! Jdeme na to!" Scott byl dost nabitý energii. Cítila jsem, že tím jenom maskuje nervozitu. Možná to na sobě nedává znát, ale ten smutek kterým jsme si prošli pět let zpátky, on prožívá právě teď.
______________________________________

,, Kat až ti řeknu, vypneš hlavní spínač!" Vykřikl na mě Bruce. Scotta se nám sice povedlo dostat někam, ale už se nám ho nepovedlo dostat zpátky v původním stavu, ve kterém jsme ho potřebovali.
,, a ty ses mi ráno divil, proč se tak stresuju" nadechla jsem se zhluboka a ohlédla jsem se na Steve. Moje poznámka ho moc nepobavila.
Pevně jsem se postavila a zavřela oči. Pozorně jsem čekala na Brucovo znamení.
,, Teď!" Vykřikl a já jsem nás zbavila veškeré energie. Nezbývalo nic jiného než se modlit.
,, Proč se nic neděje?" Zeptal se Steve a doběhl se postavit vedle Brennera
,, já, já nevím!"
,, Do prdele" vydechla Nat a opřela se o stůl
,, nemůžeme ho tam nechat. Musíme ho vrátit zpátky!" Pokračoval Steve.
Přemýšlej Kathrine! Notak!
,, Dokážeš nahradit sílu všech kamenů nekonečna"
Tahle slova mi projela hlavou jako ostrá bolest. Mohla bych zkusit poskytnutí energie, která by ho vrátila. Je to ale velký risk pro mě, i pro Scotta a ostatní. Musím to ale vyzkoušet.

,, pozor Bruci!" Vykřikla jsem a chytla se páky, která ovládala stroj. Tak jo, zhluboka se nadechnout.
,, Kathrine? Co to?" Mluvila na mě Nat. Než ale něco stihla dodat už jsem soustředila sílu jenom na jedno.
Cítila jsem hrozné teplo. Bylo to jakoby mi v žilách proudila láva. Každý jeden drát, nebo kabel, který vedl k dodávce svítil ve stejné barvě jako moje ruce.
Všechna ta síla, která se ve mě roky schovávala se drala na povrch. Bylo to uvolňující.
,, Lásko přestaň! Ublížíš si!" Křičel Steve. Periferně jsem viděla, že se mě chystal dotknout. Zabránila mu v tom ale Nat. Je dobře že to udělala, nejsem si totiž jistá, co by s ním moje síla udělala.
Najednou všechny odrazil menší výbuch. Myslím, že jsem za to mohla já.
Pak následovalo ticho. Ticho, které po chvilce přerušila něčí slova
,, někdo mi nadělal do kalhot. Nevím ale, jestli já jako batole, já jako děda, anebo já jako já "
,, vyšlo to" vydechla bolestivě Nat, která se právě zvedla ze země.
Pomalu jsem se pustila páky a chytila se Steva, který se ke mně řídil jako střela.
,, Jsi v pořádku? Neublížilo ti to?" Začal mě kontrolovat jako dítě, které spadlo z houpačky
,, miluju tě " jenom jsem tiše Zašeptala. Na jeho vousaté tváři se znovu objevil úsměv.
,, já tebe taky, ale nesmíš mě takhle děsit"
,, Promiň " pousmála jsem se...
______________________________________

,, musíme to dát vědět ostatním " řekl pochodující Bruce. Celý den je jako vyměněný.
,, Hele trochu bych zbrzdilo " skočila jsem do rozhovoru a zakousla se do jablka.
,, jo, sice je to hrozně skvělá zpráva, ale Scott se málem nedostal zpátky " pokračovala jsem s plnou pusou.
,, to má pravdu" přidal se Scott
,, nemůžeme po nikom chtít, aby se tam vrátil a zůstal tam. Musíme toho ještě hodně vychytat"
,, Kathrine tohle je jediná příležitost! Než vychytáme všechny mouchy, už může být pozdě " naše různé názory se zvrtli v dost horkou debatu. Musím říct, že hádka mezi mnou a Hulko- Brucem nebyla dobrý nápad. Vyvrcholilo to dokonce tak, že jsem musela odejít na vzduch.

Stála jsem před vstupem do Avangers sídla. Emočně se to na mě trochu sype. Od návštěvy táty mám v hlavě zase trochu chaos.

Z dálky byl slyšet nějaký ruch. Je to docela nezvyk, protože je tu velkých pět let strašný a ubíjející ticho.
Ruch se ke mně začal přibližovat a burácející zvuk po chvíli vyměnilo pískání brzdících kol.

Pokračování příště ✨️✨️✨️