Why Always Me

část 54

Posadila jsem se na zem. Trochu to studělo, ale nebylo to nic co bych nevydržela. Musela jsem se soustředit. Je to minimálně rok od doby, co jsem svoji magii používala v takhle pokročilém množství.
Zhluboka jsem se nadechla. Měla bych přijít na něco, co mě dostane kam potřebuju.
Začala jsem přemýšlet nad Stevem a naši schůzkou. Cítila jsem šimrání v konečkách prstů. To je ono.

Byla jsem tam. Zase jsem se vrátila na začátek. Cítila jsem se ale jinak. Zvláštně a nejistě. Zvedla jsem se ze země a obešla prostor, který se kolem mě nacházel.
Jediné, co jsem ale mohla vnímat byly znaky asi metr a půl nad zemí. Čím víc jsem se na ně soustředila, tím víc zářily. Síla ve mě stoupala stejně jako naposledy.
Nic nového se ale nedělo. Přemýšlela jsem nad Strangem. V hlavě mi zněla tátova slova ,, praštil mi měsíc o hlavu, zatím co mu Strange jen tak ten šutr dal" mrzelo mě to slyšet. Vážně jsem doufala, že by to neudělal.
Najednou mnou ale projela ostrá bolest. Runy kolem mě se přibližovaly a zmenšovaly tak kruh.
Viděla jsem obří boj, ve kterém proti sobě stali Avengers a Thanosova armáda. Viděla jsem Steva, Thora, Buckyho a i Wandu s hopsalem. Chtělo se mi křičet. Copak se všichni vrátí?
Jeden obraz vystřídal druhý. Táta, který má na svoji ruce zlatou rukavici s kameny nekonečna.
Lusknul prsty a po obří záři ho se zbytkem života odvádí pryč. Nevím ale kam.
Taky vidím, jak držím Thanose, který na sobě má tu samou rukavici jako měl před chvílí táta. Vysávám z něho energii. Nejen z něho, ale i ze všech kamenů. Ničím je a ničím i sebe.
Proto to Strange udělal. Táta říkal, že existují jenom dva vesmíry, ve kterých Thanose porážíme. Musel objetovat kameny, aby se to mohlo stát ...
______________________________________

Když jsem se vrátila zpátky, mohly být asi dvě ráno. Byla jsem spocená a motala se mi hlava. Pomalu jsem se zvedla a vyrazila jsem do koupelny.
Myslela jsem na Steva. Chtěla jsem mu říct, co všechno jsem viděla. Chtěla jsem ho obejmout a nepustit. Vlastně jsem doufala, že by teď mohl přijít on za mnou. Nejlépe přímo do sprchy.
Bucky. V té vidině byl přece Bucky. Nemůžu to ale řešit. Nevím jestli jsem nebláznila a už stoprocentně nevím, jestli se budoucnost ještě nezmění.
Musím si to všechno nechat pro sebe. Stačí že už to všechno můžu ovlivnit já.
Myšlenky mi do hlavy chodily jedna přes druhou a nic mi vlastně nedávalo smysl. Musela jsem se zastavit.
Vylezla jsem z koupelny a oblékla se do pyžama. Půjdu za Stevem. Určitě mi pomůže zklidnit samu sebe.

Potichu jsem otevřela dveře do chodby a vydala se na noční procházku. Steve měl pokoj o tři místnosti dál než já. Mezi námi měla svoji místnost Wanda, Rhodes a Bruce.
Všechny pokoje byly už nějakou dobu prázdné.
Když jsem konečně dorazila před Stevovi dveře, zhluboka jsem se nadechla. Už jsem zvedala ruku abych zaklepala, ale zastavily mě uhýbající dveře a následně Stevův obličej.
,, Ježiši Kriste!" Vydechl potichu a chytil se za hrudník.
,, Taky jsi mě vylekal " uchychtla jsem se a opřela se o kolena.
,, Jdeš dovnitř? " Zeptal se Steve šeptem a ukázal směrem dovnitř. Já jsem kývla hlavou a pokračovala ve své původní cestě.

,, Proč si jen tak mimochodem chtěla klepat?" Zeptal se znovu, ale teď normálním hlasem. Posadila jsem se na jeho postel. Byla docela tvrdá, ale vlastně dost pohodlná.
Rozhlížela jsem se po pokoji a pečlivě si ho prohlížela. Vedle dveří byl pracovní stůl. Vypadalo to jako kancelář. Taková hodně provizorní. Na stěně vedle byla dvě velká okna, na kterých vysely žaluzie.
Velkou část pokoje zabýrala postel, která byla naproti dveřím. Byla doslova o královské velikosti a to na ní spal Steve sám.
,, Nemůžu usnout" odpověděla jsem mu a sledovala, jak kříži ruce na hrudi.
,, já myslel že už spíš. Po konferenci jsem na tebe klepal a nikdo se neozýval "
,, no, to jsem byla v takový části meditace"
,, meditace jo?" Usmál se a šel za mnou. Opřel se mi o kolena a dřepnul si přede mě
,, rozhodla jsem se objevit víc magie" usmála jsem se nevině
,, a teď z toho nemůžeš spát " dodal a podíval se na mě ustaraně
,, Proč si vlastně vycházel z pokoje?" Zvedla jsem obočí stejně jako to dělá on a opřela se dozadu o ruce. Měl na sobě bílé, dost přilnavé triko s krátkým rukávem. Hodně mu v tom vynikaly svaly a já jsem nemohla přestat zírat.
,, Taky jsem nemohl spát. Chtěl jsem jít za tebou."
,, takže jste se mi chtěl vloupal do postele a okupovat mojí postel?!" Vykřikla jsem lehce a dělala uraženou.
Steve se začal smát. Najednou jsem cítila, jak se zvedám z postele. Mohly za to dvě silné ruce, patřící Stevovi. Chytil mě do náručí a hodil mě víc na svoji postel.
,, no a vidíš, ty sis pro mě přišla
dřív" prohlásil a vrhl se do postele za mnou. Konečně využil to místo co tu má.
Popadl mě za pas a přitáhl si mě tak, že jsme byli tělo na tělo.
,, takhle se mi bude určitě spát líp " usmála jsem se.
Chytila jsem ho za vousatou tvář a políbila ho.
,, Dobrou noc maličká " zašeptal a pevně mě stisknul v náručí.

Pokračování příště ✨️✨️✨️