Why Always Me

ani nepodíval

Peter už se do třídy nevrátil a jelikož jsme společně neměli žádné další hodiny, viděli jsme se až na obědě.
Seděla jsem u stolu s Nedem a MJ, ale Peter tam pořád nebyl. Začala jsem se docela stresovat a nevěděla, jestli nechybí kvůli mě. Mé obavy se ale uklidnili když jsem ho konečně viděla mezi dvěma. Zamávala jsem na něj, aby nás viděl a šel se k nám posadit.

,, Kde si byl takovou dobu?" Zeptal se Ned když se Peter posadil
,, Promiň, zdrželi nás na chemii. Flashovi vybouchl pokus a museli jsme to všichni uklízet" vysvětlil a začal obědvat. Tentokrát se na mě ani koutkem oka nepodíval a já se cítila hrozně blbě. To samé se ale nedalo říct o ostatních. Čuměli na mě v jednom kuse. Celý den se mi všichni vyhýbali jen jsem prošla po chodbě. Problém je že takový respekt tu mít nechci.

Když jsme po škole vyšli ven, šla jsem automaticky ke svému autu. I já i Peter jsme si sedli dovnitř a já mlčky vyjela a vydala se cestou domů.
,, Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se když jsme stáli na semaforu
,, Jasně, proč bych nebyl" odpověděl strašně nervózně.
Nemohla jsem si pomoct a tak jsem mu trochu nakoukla do hlavy

*Snad se nebude ptát na tu pusu. Jasně že nejsem v pohodě. Políbil jsem nejhezčí a nejnebezpečnější holku na škole a navíc je to moje spolubydlící!*
V hlavě mu běhalo tolik myšlenek ve kterých bylo tak těžké se vyznat....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Pokud by jste chtěli, můžete se podívat na další příběhy které jsem psala např. TMR a Harry Potter příběh ❤️❤️ jste skvělý