Why Always Me

část 52

Převalovala jsem se ze strany na stranu. Nechtělo se mi vůbec vstávat, abych pravdu řekla, dost mě po tom blbým víně bolela hlava.
A taky se trochu stydím vylézt před Steva.
Když si vybavím, že mě musel vynést do pokoje, že mě držel za místa na která naposledy sahal Peter. Bože můj. Proč jsem tak nervózní.
Vždyť je to jenom Steve. Ten samý Steve co mi ze začátku lezl krkem. A ten samý Steve, kterýmu je přes sto let a patří mezi válečné hrdiny. To je úlet. I když, co tady vlastně úlet není.
Z myšlenek mě vyrušilo jemné klepání na dveře.
,, ano?" Posadila jsem se tak rychle, že mi hlava málem praskla. Vnitřně jsem doufala, že to je Steve. Chtěla jsem vidět ten jeho otravný úsměv, který mi včera tak zpříjemnil večer.
,, Dobré ráno ospalče " řekla Nat a hodila po mně rukavice na box. Vážně teď? Ugh.
Podívala jsem se na ní otráveným způsobem, určitě to nedělá jen tak. Možná bych mohla zkusit na kouknout do její hlavy. Jenom zjistit co si myslí
,,Přestaň se mi hrabat v myšlenkách a vylez z toho pelechu"
,, Jasně " usmála jsem se bez dalšího namítání. Tohle bylo trapný.

Hned jak Nat zavřela dveře, běžela jsem do koupelny. Musela jsem si umýt obličej a vyčistit zuby.
Už jsme dlouho netrénovali, takže nevím co ji to teď popadlo.
Seběhla jsem schody dolů a marně koukala po Stevovi, nikde ale nebyl.

,, Jdeš pozdě " usmála se Nat hned jak jsem otevřela dveře.
,, Promiň, ale někdo mě skoro násilím vytáhl z postele a já jsem se během chystání málem přizabila " odpověděla jsem a utáhla si bandáž na rukou.
Natasha je těžký soupeř. Když spolu cvičíme, nikdy nepoužívám magii. Jde o čistě pěstní souboj. Většinou mi ale natrhne prdel. Konec konců má větší praxi než já.
Pevně jsem se zapřela nohama do změkčené podlahy. Jsem připravená, že skončím na zemi.
Nat se na mě vrhla. Prvnímu úderu jsem se vyhla. Druhý jsem zvládla zastavit a při třetím jsem skončila dole.
,, Musíš mi vždycky dávat takovou bídu?" Zeptala jsem se s bolestí v hlase
,, Musím " odpověděla a pomohla mi se zvednout
,, kde si včera byla?" Zeptala se během dost aktivního tréninku
,, v Brooklinu. Na večeři " odpověděla jsem lehce zadýchaně
,, a o Stevovi si hádám neslyšela?"
,, nevybavuju si"
Sakra. Něco ví, možná všechno. Co když s ní Steve ráno mluvil, co když ho někam zavřela, co když ho....
,, Kathrine no tak" Zastavila se v pohybu
,, myslela jsem si, že tvojí pubertu, kdy se plížíš z domu máme za sebou. Je ti dvacet, takže chci pravdu"
,, Jsi si jistá?"
,, ano"
,, no, já tě varovala. Steve mě vzal na večeři" odpověděla jsem
,, a tohle si mi nechtěla říct?" Usmála se nechápavě
,, no a večeře se vyklubala v rande" dodala jsem pomalu a nejistě. Bylo ticho. Jenom na mě koukala. Vypadalo to, že neví jestli mě má obejmout nebo mi jednu rovnou přidělit
,, měla jsem dát na tvoje varování " uznala a posadila se na zem.
Posadila jsem se k ní
,, zlobíš se?"
,, ne" vydechla ,, ale je to šok "
,, jo, to je. Taky tomu pořád nemůžu uvěřit " usmála jsem se a lehla si.
,, jenom nevím co budu dělat až se vrátí Bucky a Peter"
,, jestli se vrátí " opravila mě Nat
,, Mami!" Okřikla jsem ji se zamračeným obličejem
,, Promiň. Jenom tím chci říct, že je to teď to poslední, čím by ses měla trápit. Navíc věřím, že by to pochopili"
,, no, tak o Petera mi popravdě tak nejde. Vyměnil mě za jinou a to jsem byla pryč asi tři týdny. Bojím se ale o Buckyho. Jsou to nejlepší kamarádi a řekl mi že mě miluje" vysvětlila jsem lehce ustaraně
,, a kolik času si vlastně s Buckym trávila?" Zeptala se Nat
,, málo " odpověděla jsem tiše
,, a kolikrát jste se viděli?"
,, Asi třikrát " pokračovala jsem
,, a kolik toho o sobě víte?"
,, skoro nic" Při těhlech třech odpovědí mi došlo, kam tím Nat míří. Steva znám pět let. Byl tu pro mě při těžkých chvílích a zaslouží si, abych mu věnovala svoji pozornost a nikdo, ani táta, ani Nat a ani Bucky se za to na mě nemůžou zlobit.
Nakonec ten trénink nedopadl tak špatně.
,, Ty víš kde je Steve?" Zeptala jsem se jí a opřela jsem se o ruce
,, jel na nějaké zasedání, nebo možná takový ten kruh důvěry. Víš co myslím, takový ten jak tam chodí lehce zoufalí lidi"
,, au, tahle tvoje věta mě bolí i za
ně " pousmála jsem se
__________________________________

Konečně sprcha. Všechno oblečení jsem ze sebe sundala už v pokoji. Když jsem vlezla do koupelny a pustila na sebe horkou vodu, cítila jsem úlevu jak od bolavých svalů, tak od bolavé hlavy.

Stála jsem tam pod proudem vody asi deset minut, než mě přejela husina po zádech. Chvíli jsem se nemohla ani hnout a najednou mě píchlo ve spánku.
Viděla jsem Steva, vlastně teda ne tak úplně viděla. Byli jsme spolu, a byli jsme sami v jednom pokoji a konkrétně v jedné posteli. Celým domem se prolínaly zvuky, které ani nemůžu popsat.
Myslím, že jsem nahlédla do budoucnosti, do které bych nikdy nevěřila, že se dostanu.

Vylezla jsem ze sprchy a zabalila jsem kolem sebe ručník.
Když jsem přišla do pokoje, myslela jsem si, že jsem sama, ale nebyla to tak úplně pravda.
,, Ehm" ozvalo se od dveří. Rychle jsem se otočila a pevně jsem zmáčkla ručník.
,, Steve, úplně jsem tě nečekala " usmála jsem se nervózně a zakopla oblečení, které se přede mnou válelo pod postel.
,, no, před chvílí jsem přijel, tak jsem myslel, že se za tebou zastavím. Jestli ale chceš, přijdu potom" odpověděl s úsměvem a opřel se o futra
,, ne! To nemusíš " usmála jsem se
,, jenom se obléknu a hned se ti budu věnovat. Klidně si sedni " Řekla jsem a začala se hrabat ve skříni. Marně jsem pátrala po nějakém triku...

Pokračování příště ✨️✨️✨️