část 33

277 21 2
                                    

Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si modřiny na pažích. Nejenom že mě bolelo tělo, ale teď už i hlava.
Mám nepříjemný pocit že se chaos opět vymyká kontrole.

I přes všechno jsem se to rozhodla ignorovat a vydala se najít Strange.
Těšila jsem se na procvičení magie, protože cítím jak mi opět proudí v žilách a dere se ven.
............................................................................

Když jsem stála vedle něj a snažila se soustředit stejně jako při meditaci, bedlivě mě pozoroval a dával si pozor na každý pohyb mých rukou.
Jakoby hledal nějakou chybu, nebo spouštěč chaosu.

Opakovala jsem stejné pohyby jako on a postupně sledovala jak se u něj objevuje oranžový záblesk světla. Nechápala jsem to, ode mě nic nevyzařovalo.
Mohla jsem se snažit a cítit magii jak jsem chtěla. Když ale mělo dojít k použití, jakobych měla čerstvě sešité ruce.
Čím víc jsem na to myslela, tím více se mé ruce třásly a odmítaly spolupracovat.

Najednou kolem mě bylo opět černo a já slyšela nespočet hlasů.
,, Kde je?" ,, Kam zmizela" ,, co když mě nemiluje" ,, pohádali jsme se" ,, je dobře že je pryč" ,, pan Stark nás zabije" ,, Tony zešílí až to o vás zjistí"
Šlo to ze všech stran a já to nedokázala ztišit. Bylo to v mé hlavě. Konečně bylo ticho a tma byla ještě hlubší než před tím, ale nejhorší byl pocit bez těla. Nic jsem necítila. Nic

,, Dones mokrý hadr prosím" řekl Stephenuv hlas a já znovu otevřela oči. Pomalu a ospale, ale otevřela.
,, Stephne?" Zeptala jsem se, ale zlomil hlas. Opět.
,, Nemluv, potřebuješ vodu" zastavil mě než jsem se o cokoli pokusila.
Do místnosti přilétl Wong a okamžitě mi dal hadr na čelo a podával mi pití.
Snažila jsem se rozkoukat kolem, jelikož mi neuvěřitelně třeštila hlava.

,, Neměl jsem tě té zkoušce podrobovat" vydechl vyčítavě Strange hned jak Wong zase odešel a složil si ruce na hrudi.
Nechápala jsem o čem to mluví a myšlenky jsem mu číst nedokázala
,, Chtěl jsem, aby ses přenesla myslí za tvými blízkými. Ohrozil jsem tvé bezpečí" snažil se mi to nějak vysvětlit, ale moc se mu to nedařilo.
Jelikož už má pusa nebyla vyschlá jako Sibiř, zkusila jsem alespoň tiše mluvit.
,, Není to vaše vina. Měla jsem vám říct že se na to necítím" odpověděla jsem a zkusila ho přemluvit, ale ten chlap má svoji zatracenou hlavu až moc paličatou.

,, Si stejná jako já, jen to ještě nevíš" zasmál se sám sobě a napil se čaje. Většinou mi při rozhovoru kouká do očí, ale teď se mému pohledu vyloženě vyhýbá a to mě znervózňuje.
,, Byl jsem bohatý, arogantní a až moc egoistický a zahleděný do sebe samého.
Jednou v noci jsem jel jedním ze svých aut a měl autonehodu ze které jsem skoro nevyvázl živý" začal vyprávět přesně to, co Wong začal a mně vrtalo hlavou.
,, Mé ruce byly prakticky na kusy a pro špičkového doktora jako já to nebylo přijatelné a tak jsem vše utratil za různá léčení a skončil jsem u Prastaré. To ona ze mě udělala to čím jsem a díky ní jsem se změnil" po téhle větě se na mě konečně podíval a skoro mu ukápla slza.
Byla jsem zmatená všemi těmi emocemi a snažila se soustředit.
,, Mým největším problémem bylo, že jsem nevěřil" dodal a pomalu se zvedl.

Prospi se, bude tě čekat dlouhá meditace
Zazněl můj vnitřní pocit a jsem si jistá že se nemýlil.

Tímhle vším mi chtěl Stephen něco říct a já musím přijít na to co.....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Ahooj,
snažím se tady o nějaký vztah ( friendly) se Strangem a doufám že se daří 😅
Každopádně vám moc děkuju a chtěla bych se pro zastánce Lokiho zmínit o příběhu který upravuju a dokonce už vydávám nějaké časti ✨

Why Always MeKde žijí příběhy. Začni objevovat