elektřina

773 35 2
                                    

,, děkuju, vážně se mi nechtělo tvé tetě vysvětlovat zrovna tohle" řekla jsem a zavřela dveře
,, Nemáš vůbec zač." Usmál se
,, Takže, tady máš peřiny a věci na spaní, já půjdu do koupelny a před spaním se tu ještě stavím" dodal a odběhl vedle.

Já si vyndala telefon a viděla několik zpráv a zmeškaných hovorů od táty i ostatních.
Zapla jsem si jednu z hlasových zpráv od táty
,, Kathrine Natasho Stárková, zřejmě si neuvědomuješ v jakém si průšvihu! Jen jak přijdeš domů si to společně vyřídíme a nebude to nic milého!" Křičel do hlasovky.

Nic moc jsem si z toho nedělala. Zatáhla jsme žaluzie a jen seděla na posteli, během toho co jsem si hrála se schopnostmi

 Zatáhla jsme žaluzie a jen seděla na posteli, během toho co jsem si hrála se schopnostmi

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Byla jsem překvapená, protože jsem ještě nikdy elektřinu nevytvořila. Stalo se mi ale, že jsem sáhla na žárovku a ona praskla, jenže tohle bylo jiné a lepší.
,, Tak jo, jsem zpátky" vtrhl do pokoje Peter
,, Promiň, nevěděla jsem že tu budeš tak rychle" usmála jsem se a přestala kouzlit, když jsem viděla jeho překvapený výraz.
,, Nevadí, jenom jsem chtěl říct že máš volnou koupelnu" usmál se a šel si ustlat do obýváku na sedačku.

Vyšla jsem z koupelny kompletně převlečená a připravená na spaní. Vběhla jsem do pokoje a zachumlala se do peřiny. Ležela jsem ve tmě a jen tak přemýšlela. Když se mi podařilo usnout, měla jsem ale hrozný sen. Byla jsem s Avengeri uprostřed pralesa a všichni jsme bojovali proti jednomu. Prohrávali jsme a já s Wandou jsme museli zničit Visionuv kámen v hlavě. Pak se ale všichni podělí pryč a zbyla jsem tam jen já, Nat a Steve.

Rychle jsem se vzbudila a lapala po dechu. Byla jsem vyděšená a nevěděla co to znamená, kvůli strašně reálné podobě snu. Pomalu jsem se zvedla a potichu se vydala do obývacího pokoje za Peterem.

,, Pst, Petere" šeptala jsem, abych ho vzbudila
,, Hm, co je?"
,, Můžu si k tobě lehnout?"
,, Ehm, ne" zabručel
,, Proč ne?"
,, Snažím se smát a May by mě zabila" odpověděl a otevřel oči. Já ho ale neposlechla a stejně se vlezla k němu do náručí, abych se cítila bezpečně. Společně jsme oba usnuli.....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Why Always MeKde žijí příběhy. Začni objevovat