Why Always Me

část 48

Chvíli bylo ticho, jakoby se všichni, alespoň ti co nebyli v bezvědomí, zastavili a čekali, co že se má vlastně stát. I já sama jsem byla zaražená, protože jsem pořád ležela na zaprášené zemi.
A pak se to stalo. Wanda s křikem doběhla k Visionovi. Držela ho v náručí a oplakávala další ztrátu. Steve se začal vzpamatovávat a zvedat na vlastní nohy. Ticho kolem mě ale nezmizelo. Ne dokud z ničeho nic nevrazil na scénu Thor. Ten magor dokázal něco, co zatím nikdo z nás.  Zasekl svoji sekeru do Thanose. Ten se však jen zasmál
,, příště miř na hlavu" řekl tiše a luskl prsty.
_______________♡♡♡♡♡_______________

"Kat" vydechla Wanda, která mi pomalu mizela před očima jako chmýří. ,, Ne to ne!" Vykřikla jsem a rozběhla jsem se za ní, už bylo ale pozdě.
BUCKY,NAT, TÁTA?!
Od Wandy jsem se rozběhla dál do lesa a křičela všechna jména která mě napadla.
,,Kathrine!" Vykřikl mužský hlas a já okamžitě věděla
,, Díky bohů že jsi v pořádku Bucky " než jsem to ale stačila říct, už mu zmizela půlka těla. NE TO NE. Nemůžu přijít i o něj.

,, Miluju tě"  

Nemohla jsem dýchat. Koukala jsem, jak mizí, jak se ztrácí bůh ví kam. Ne, ani ten zatracený bůh neví kam mizí tolik lidí. Neví to nikdo.
,, Doprdele" vydechl vedle mě mýval, nebo možná velká myš. Bylo mi to celkem jedno. Spadla jsem na kolena. Proč on, proč ne já? Kde je táta? A Nat? Co Peter a Bruce. Proč se nemůžu na nikoho napojit. Proč mě Thanos nezabil když mohl? A proč jsem se řídila radou, která vedla k téhle katastrofě!
,, Jsi celá? Necítíš se nějak divně? " popadly mě dvě ruce. Silné ruce.
Steve.
Okamžitě jsem ho objala, potřebovala jsem vědět, že stojím nohami na zemi,  že zase neblázním. Potřebovala jsem vědět, jestli jsme to vážně posrali.
,, No tak prcku, to bude dobrý."
,, NE!" Odstrčila jsem ho pryč, tohle mě hodně koplo. Zase jsem v sobě cítila plamen, zase jsem mohla lámat skály, anebo Steva...
,, Tohle nebude dobrý! Přišla jsem o kamarádku, o rodinu, o lásku! A ty se mi snažíš říct, že to bude dobrý?! Byl to tvůj nejlepší přítel!?"
,, Princezno..."
,, neříkej.mi.princezno." vycenila jsem na něj zuby. Tak mi mohl říkat jenom jeden člověk.
,, tady jste!" Přiběhla Nat právě včas.
Byla jsem hrozně ráda že je v pořádku. Ale nemohla jsem to dát najevo, ne teď, ne před ním.
,, Jak si můžeš myslet, že to bude dobrý... POSRALI JSME TO! Chápeš?"
Při mé poslední větě mě Steve popadl tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat. Už jsem vlastně ani neviděla, protože mi slzy tekly tak moc, že mi zamlžily výhled.
,, Máš pravdu, nebude to dobrý, ale my jsme tu. Já vím jak tě to bolí. Buck byl můj nejlepší přítel. Takže jestli chceme, abychom přivedli naše drahé zpátky, musíš přestat a věřit tomu, že to dobré zase bude" zašeptal mi do ucha Steve a stisknul mě o trochu pevněji...
Mohla jsem zuřit jak jsem chtěla, ale Steve měl pravdu. My jsme zůstali a my je musíme vrátit.
Náš první úkol ale je, zjistit, kdo s námi vlastně zůstal .
________________♡♡♡♡_______________

Ztráty byly o dost horší než jsme čekali. Zmizela půlka planety a s ní i půlka Avengers. 

Bucky, Peter, Stephen, T'challa, Wanda, Vision, dokonce i Loki. O všechny jsme přišli Thanosovou vinou. Na Avengers Tower nás bylo celkem 8.

,, Musíme najít Tonyho, nemůžeme ho nechat někde trčet ve vesmíru" opřel si hlavu do dlaní Rhodes

,, To máš pravdu, to nemůžeme." dodala Nat.

,, Prcku jsi si vážně jistá, že si neviděla nikoho jiného?" otočil se na mě ustaraně Steve,

,, Ano jsem si jistá.  Sice jsem pořád nenabyla všechnu sílu, ale věř mi, že kdyby tam byl ještě někdo, tak bych o něm věděla." bolelo mě říct to nahlas a všem nám připomenout, jak mizerně na tom jsme. Ostatní ale měli pravdu. Musíme najít tátu. Možná ho vidím, ale rozhodně nevím kde je. Nejvíc , mi teď ale bylo líto Pepper. Ukázalo se, že měla pro tátu překvapení. Teď jí ale ani nemůžeme slíbit, že se ho dozví....

Pokračování příště <3

Tak tady je další dílo... uvidíme jak se příběh vyvine dál