Why Always Me

část 3

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Kdy přijde ten pravý? Přijde vůbec někdy a poznám to?
Nevím jestli je Peter ten pravý na celý život, ale rozhodně je ten pravý v tuhle chvíli.

Táty obleky mám nastudované a tak jsem poklepala na pavouka na hrudi. Oblek se povolil a spadl na zem. Polibek jsem nepřerušovala a jen si lehla na postel.
Najednou ale do pokoje vběhl táta.
,, Ještě jsem chtěl..." Zasekl se uprostřed věty a zůstal zírat na mě a Petera.
Já ho ze sebe hned schodila a on tak spadl za postel.
,, Parkere!" Vykřikl táta a skoro rozdrtil kliku od dveří, kterou držel v ruce.
,, Tati uklidni se prosím" vběhla jsem před něj a snažila se ho nepustit k Peterovi.
,, Uklidni se?! Právě jsme přišel za svojí dcerou a našel ji v pokoji s nějakým blbcem?! " Začal znovu křičet a to do takové míry že přiběhla i Peper.
,, Proč zase křičíš?" Zeptala se otráveně, ale pak uviděla Petera.
,, Proto!" Dodal a Peper mu položila ruku na rameno.
,, Petere běž nebo to nedopadne dobře" vydechla a ukázala na okno. Petere se rychle nasoukal do obleku a jenom rychlým úsměvem na mě koukl před tím, než skočil pryč.

Peper poslala Tonyho pryč a šla se posadit ke mně na postel.
,, Promiň" řekla jsem a opřela se k ní do náručí
,,To nic, já s ním promluvím" odpověděla a dala mi pusu na vrch hlavy.
,, Nevím co to do mě vjelo, ale je jediný kdo tu pro mě je a prostě mě to odměkčilo" vydechla jsem a začala brečet.
,, Já tě chápu. Jenom si všechno rozmysli" dodala a začala mě hladit po vlasech.
To mě uklidnilo a tak jsem ji začala usínat v náručí.
,, Děkuji mami" zamumlala jsem a zavřela oči....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení