Why Always Me

část 26

Byly to už asi dvě hodiny a Peter pořád nikde.
Přesto že už bylo skoro půl jedenácté a May ráno vstávala do práce, seděla v obýváku a čekala stejně jako já.

Seděla jsem v tureckém sedu a hrála si s rohem deky. Na sobě už jsem neměla úplou sukni a halenku, ale legíny s pleteným svetrem.
Stejně jako jsem se rychle naštvala jsem se i uklidnila. Bála jsem se totiž, že bych jim mohla vypálit byt.
Najednou do toho ticha ale cvakl zámek.
Okamžitě jsem se zvedla a vyběhla z pokoje.
Nečekaně stál ve dveřích Peter.

Měl rozcuchané vlasy a odřenou tvář. Batoh co měl v ruce mělo urvané jedno rameno a já jsme vůbec nechápala co se stalo.
Chtěla jsem na něj začít křičet, ale on mě zastavil když ukázal na spící May, která leží na gauči zachumlaná do deky.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu odešla do pokoje.
Peter mě následoval bez jediného slova. Moc dobře si totiž uvědomoval že jsem naštvaná.

,, Co tě to napadlo? Řekla jsem ať už se nepletete do věcí ohledně Spidermana" otočila jsem se na něj jen zavřel dveře.
,, Chtěl jsem ti pomoct. Navíc jak se do toho nemám plést když jsem já Spiderman" řekl a odhodil batoh na zem.
,, Neměl si mě tam nechávat" řekla jsem a podívala se pryč
,, Promiň, ale měl jsem stopu na ty chlapi. Jeden z nich mě chytil a táhl do vzduchu. Měl obří robotická křídla a zeleně zářící oči" odpověděl Peter a sundal si mikinu i triko.
Měl pohmožděniny na zádech a rukách. Typovala bych to i na zlomená žebra.
,, Pojď sem" vydechla jsem a dotkla se jeho břicha.
Zavřela jsem oči a chvíli vnímala. Měla jsem pravdu, má tři zlomená žebra a to se musí zpravit.
,, Promiň" řekla jsem
,, Za co se omlouváš vždyť... Au!" Vykřikl přesně když jsem mu žebra dala dokupy.
,, Co to bylo!" Zeptal se a chytil se za teď už mizející modřinu.
,, Zlomenina" odpověděla jsem a vlezla si do postele. Spala jsem blíž ke zdi a bez jednoho slova se snažila usnout.
Jendo promiň totiž nezmění a ani neodpustí to co provedl....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení