část 12

394 27 2
                                    

Leželi jsme vedle sebe a jenom koukali do stropu.
Oběhla asi hodina a čtvrt. May pořád nebyla doma a myslím, že to ani jednomu nevadilo.

Když se Peter otočil na bok, aby se na mě podíval, málem jsem spadla z postele. Hopsal měl ale štěstí a stihnul mě chytit, čímž mě k sobě přitiskl. Znova.
,, Asi bychom to tu měli uklidit než přijde May" navrhla jsem a zabalená v dece jsem vyšla ke skříni.
Peter na mě jen koukal a nevypadal že by se mu chtělo zvedat.
Ze skříně jsem si vyndala oblečení a stále zabalená v dece jsem docupitala ke sprše.

S mokrou hlavou ze sprchy a v legínách s mikinou jsem se vrátila za Peterem. Už byl převlečený a čekal na mě. Moc slov jsme spolu neprohodili protože mě okamžitě políbil. Bylo to milé a plné lásky. Teda alespoň z mojí strany. A mám li být upřímná asi jsem nikdy necítila nic podobného.
,, Katherine Natasho Stárková?" Oslovil mě celým jménem. Jsem zvyklá že mi tak říkají jenom když jsou na mě naštvaný a to především táta a Happy
,, Budeš oficiálně mojí přítelkyní a půjdeš se mnou na školní ples" usmál se na mě s tím roztomilým pohledem a já nemohla odpovědět jinak než ano.

Vrhla jsem se mu do objetí a pevně ho stiskla.
,, Jsem doma!" Ozvalo se z obýváku a chvíli na to se otevřely dveře.
,, Ahoj May"
,,Ahoj" zamávala jsem nenápadně a stala vedle Petera jako pařez. Přemýšlela jsem jestli vůbec ví že tu budu a nebo jestli to bere jako překvapení.

,, Drahoušku moc mě mrzí že jsem nestihla přijít dřív, ale dneska toho bylo hodně. Doufám že ti to nevadí" řekla a začala kolem máchat rukama.
,, Ne May, nevadí" odpověděl Peter v naději, že mluví na něj
,, Petere! Mluvím s Katie!" Vykřikla překvapeně a já se začala smát.

Líbí se mi jejich vztah a vlastně i jejich humor a energie. Dlouho jsem se upřímně nesmála, ale teď je to jinak. Připadám si doma a to jen když se podívám na Petera.
A není to tím že bych tam byla už tak po čtvrté abych se schovala před tátou....

S Peterem jsme si nakonec lehli k sobě. May nevadilo že sdílíme postel, protože potom co jsme společně usnuli na gauči už je jí to asi jedno.
Ležela jsem v jeho náručí a ještě chvíli jsme si povídali. Tentokrát ale o novinkách ve škole a následujícím školním plese......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení t

Why Always MeKde žijí příběhy. Začni objevovat