Why Always Me

část 58

,, říkala jsem vám, že nemáme jezdit" zavrčela jsem a zabouchla dveře od auta. Nikdo mi neodpověděl. Jediné, co jsem byla schopna vnímat, je množství myšlenek.
Měl bych se jí omluvit...
Kéž bych jí tolik nenutila sem jet...
Dal bych si sendvič...
,, pro Boha Scotte" vydechla jsem a opřela si hlavu do dlaní. Ticho v autě nepřestávalo a mně už to lezlo na mozek.

,, Zase jsem měla pravdu" vyhodila jsem do éteru tu poslední větu, kterou by chtěl někdo slyšet
,, to si měla " usmála se vzadu Nat.
Cítila jsem, že je na čase trochu uvolnit celé to napětí.
Je mi stoprocentně jasný, že každý z nás byl tátovou odpovědi zklamaný. Bývaly totiž doby, kdy by pro Avengers dýchal.
,, nechceme zajet na jídlo?" Zeptala jsem se a položila svou ruku na Stevovu.
,, konečně!" Vyhrkl Scott ,, umírám hladem" dodal a poplašně se na sedačce narovnal
,, neboj Scotte, já vím " zasmála jsem se, a konečně jsem se cítila o trochu líp.
,,miluju tě " zašeptal Steve. Ebo ja ani nevím. Možná to vlastně ani neřekl, možná jsem mu to vyčetla v hlavě. Je to ale jedno
,, já tebe taky" já mu to ale řekla nahlas.
______________________________________

,, musíme vymyslet jiný plán" hodila jsem sebou na postel. Bylo těžké o něčem přemýšlet
,, no na mě nespolíhej, já jsem fyziku nikdy nestudoval" tentokrát měl Steve pravdu. Jako jediný se v tomhle tématu momentálně nechytal. Přece nemůže být tak těžký najít někoho, kdo bude mít velký přehled o kvantové fyzice a cestování časem. Vlastně je to dost těžký.
,, Kat?" Oslovil mě vážným tónem Steve. Zastavila jsem se.
Když na mě vytáhne tenhle tón, většinou ho něco trápí. Vlastně mě napadá milion věcí, které by ho mohli trápit.
,, co když se nám to malé vážně povedlo" zašeptal a posadil se naproti mně do židle. Já jsem pořád seděla na kraji postele.
,, Myslíš, co když jsem těhotná?" Ujistila jsem se. Steve lehce kývnul hlavou a spojil před sebou ruce.
,, no, abych pravdu řekla, to nám ještě nějakou dobou zůstane záhadou "
,, Jasně, jenom jsem najednou trochu znejistěl "
,, jak to myslíš, znejistěl?" Doufám, že se mi právě nesnaží říct, že to dítě nechce. Protože jestli jo, tak už na něj vážně vychrlím. Držím v sobě pořádný množství magie skoro pět let, takže až se moje kapacita náplní, ten který bude zrovna na ráně to řádně pocítí.
,, strašně si to miminko přeju. Vlastně už pár let netoužím po ničem jiném, než po domově, po ženě a po rodině. " nadechl se a na každém jeho pohybu byla znát lehká tréma
,, jenomže po tom, co přišel Scott, si nejsem jistý, jestli je to pro dítě bezpečné. Jestli se chystáme cestovat časem, může tě to ohrozit"
,, Steve, ještě ani nevíme, jestli vůbec nějaké miminko existuje"
,, já vím, a taky vím, že tě od záchrany světa stejně neudržím " zasmál se maličko. Už mě zná dost dobře na to, aby věděl, že si od něj vážně nenechám kecat do některých věcí. Tohle se řadí mezi jednu z nich.
,, stejně tě ale musím poprosit. Jestli se ti něco stane. Jestli by se něco stalo tomu malému, co možná ani není, ale to je jedno" zakuckal se úsměvem.
,, neodpustil bych si to Kat. Slib mi, že na to budeš myslet po každé, kdy se pohrneš do nějakého nebezpečí, dobře?" vypadal dost, smutně. Skoro bych řekla, že se mu leskly oči. Netrápilo ho jenom tohle. Dělo se ještě něco.
,, slibuju, že na to budu myslet" pousmála jsem se a pomalu se vydala za ním. Čapla jsem ho lehce za vousy a políbila jsem ho. Steve si mě mezitím plynule posadil do klína.
,, Taky je tu jedna věc " nadechla jsem se a podívala jsem se mu do očí
,, jsem tvoje žena, takže poznám, že se s tebou děje ještě něco. Navíc umím číst myšlenky, ale to si nechám až na případ nouze "
,, Nečti mi myšlenky prosím " Pousmál se a opřel se do židle. Se mnou pořád ve svém klíně.
,, Tonyho slova mě trochu vzala. Jenom to jak jsem viděl, že našel stejné štěstí jako já. Když jsem viděl jak drží malou Morgan, probudilo to ve mně všechny tyhle myšlenky a obavy" pokračoval
,, Steve, jestli si vyčítáš, že se radši snažíš najít řešení, abychom vrátili všechno do pořádku, místo toho, aby sis vybral klidný život se mnou, tak toho nech. Protože já bych ti to stejně nedovolila" snažila jsme se zbavit ho obav. Takhle zdeptanýho jsem ho dlouho neviděla. Abych pravdu řekla, dost mi chybí ten otravný, pozitivní Kapitán America.
,, já vím že bys mi to nedovolila" usmál se a přitáhl si mě blíž.
Bylo mi takhle vlastně dobře. I přes tu zlost jsem měla radost z táty a jeho ,, druhé šance " . Věděla jsem, že já a Steve jsme tu jeden pro druhého, a i kdybychom měli mít šanci třeba deset, vždycky přijdeme na to, jak vyřešit všechny problémy. Jediné co mě mrzelo, byla Nat a její rychle pohřbený román s Brenerem.
Brener!

,, Steve! Na to cestování, to chce většího chytrolína než je táta" vyhrkla jsem
,, někdo takový existuje?"
,, jo, je zelený a fakt o dost větší než táta ...."

Pokračování příště ✨️✨️✨️