Why Always Me

část 59

Tohle snad nemůže být skutečný.
,, jsem úplně zmatenej " Scott nebyl jediný, který byl teď mimo. Ten malý Bruce, který chodí v košili a většinu času nosí brýle, před námi už neseděl.
Všichni jsme se dívali na Hulka. Nechápu jak to dokázal, ale spojil obě své varianty v jeden velký, zelený a klidný kompromis.
,, jo já vím, " zasmál se Bruce stydlivě
,, je to crazy. Když nám to ale před pěti lety Thanos natřel, měl jsem to horší. Prohrál jsem totiž dvakrát. Nejdřív Hulk, a pak Benner" dodal to tak klidně. Vážně jsem se nestačila divit. Kdyby to bylo možné, řekla bych snad, že mám bradu až na zemi
,, Nikdo ti to nevyčítá Bruci " Zastavila ho Nat, sedící po mé levé straně.
,, já si to vyčítám, celou tu dobu jsem se k Hulkovi choval jako k odpadu. No a teď " pokračoval a ukázal na sebe ,, osmnáct měsíců v laboratoři a dokázal jsem spojit to nejlepší z obojího. Mozek a svaly"

,, to je super Bruci, ale musíme zpátky k tématu " připomněla jsem nervózně a napila se coly, která byla přede mnou. Steve si mě mezitím trochu přisunul k sobě. Bruce, nebo možná i Hulk, jsou jedni z mnoho lidí, kteří o nás nevědí.
,, no, lidi já nevím. To cestování časem není úplně můj obor"
,, sebe si ale vylepšil " usmála se Nat. Cítila jsem jak znervózněla.
,, pamatuji si doby, kdy se i to zdálo dost nemožný ". Bruce se zastavil. Nejsem si jistá, jestli je to kvůli pravdě, kterou slyšel, anebo kvůli tomu napětí co je mezi ním a Natashou. Tyhle dva by potřebovali chvíli na to, aby si všechno konečně vyříkali.
,, řekne jo" Zašeptala jsem a podívala se na Steve. Pořád se na mě usmíval a hladil mě na boku. Pokaždé, když se na něho podívám, vzpomenu si na naší včerejší konverzaci. Na ty obavy, co ho tíží a popravdě je mi z toho na nic.
,, tak jo" vyhrkl Brenner a opřel se do židle. Věděla jsem to. Nikdy nebyl dobrý s používáním slova ne.
,, konečně někdo!" Vydechl Scott a popadl talíř s hranolkami
,, Fajn. Za hodinu a půl pro tebe přijedu. Nastěhujeme si tě zase k sobě " usmála se Nat a pomalu chytla Brennera za ruku.
Jestli se před tím dalo to napětí krájet, tak teď už se přes něj nedalo ani dýchat.
__________________________________

Byla jsem nervózní. Cestování časem se mi až doteď zdálo jako něco fakt nemožného. Stejně jako třeba cestování mezi světy, ale to se mi s nástupem k Avengers rychle vyvrátilo.
Seděla jsem se Stevem u snídaně. Bylo asi osm ráno, což je na mě za normálních okolností dost brzo.
Bruce a Scott už běhají po naší provizorní laboratoři, a snaží se všechno připravit.
,, neměli bychom se na ně jít podívat?" Zeptala jsem se nejistě
,, je tam s nima Natasha. Kdyby se cokoli dělo, věděli bychom o tom." Odpověděl mi Steve s plnou pusou. Když si ale všimnul, jak se pořád kroutím na židli, zvedl se a stoupnul si za mě. Ruce mi položil na ramena a dal mi jemnou pusu na krk
,,Uklidni se trochu Lásko. Všechno bude dobrý " Steve měl pravdu. Už od probuzení si představuji milion nejhorších scénářů.
Vlastně ani nevím, proč se tak bojím. Dneska to jenom testujeme, takže se nám Scott buď vrátí v jiném věku, anebo vůbec. Skvělý.
,, Myslím, že už bychom vážně radši měli jít za nimi" vydechla jsem a otočila se na Steva
,, anebo se můžeme vrátit do postele" usmál se a chytil mě za ruce. Pomalu si mě zvedl a přitáhl
,, pane Rogersi. Nabízíte mi to, co si myslím?" Usmála jsem se a dala mu ruce kolem krku
,, ano paní Rogersová, to nabízím " odpověděl a hned mě políbil. Tohle mi určitě pomůže se trochu odreagovat. Alespoň na chvíli, než se zase vrátíme.
Steve mě zvedl do náručí a dá se říct, že se mnou ty schody skoro vyběhl.
Pak už nás jenom zamknul v pokoji...

Pokračování příště ✨️✨️✨️

Dneska taková kratší část. Příští bude ale pořádně dlouhá 🤚🤚🤚 snažím se alespoň někde trochu oddělit od filmu a zase přidat něco svého...
Doufám, že jste spokojení🙈 protože já se do toho příběhu dostávám víc a víc 🤫😘