Why Always Me

část 34

Vážím si toho že se mi Strange svěřil, ale mám neuvěřitelný pocit že chce vidět důvěru i z mé strany, a to co nejdříve.
Není to zrovna disciplína ve které bych vinikala.
Mou důvěru měla Nat a Peper a to celý můj život. Teď je to ale hodně jiné a náročné.
............................................................................

Pomalu jsem se zvedla z postele a dokobrtala se až ke dveřím. Na sobě jsem měla pořád ten stejný zelený hábit jako před tím a včera.
Šla jsem dlouhou chodbou až jsem se dostala ke dveřím od Stephenova pokoje.
Zaklepala jsem na dveře a skoro okamžitě vešla dovnitř.
Seděl u stolu a koukal do počítače.
Původně jsem myslela že jsem tak vyčerpaná že nemůžu ani normálně mluvit, ale tohle mě dostalo.
,, Jakto že vy máte počítač a WiFi, ale já nemůžu mít ani blbý mobil!? Sobče?" Vyjekla jsem s udiveným a zároveň naštvaným výrazem.
,, Myslíš že jsme divoši, kdyby sis mobil vzala, nic bych ti nezakázal" odpověděl s úšklebkem.

,, Přemýšlela jsem o tom co jste mi řekl a myslím že je fér abych vám řekla něco o sobě" začala jsem mluvit a posadila se do křesla naproti stolku.
,, Kromě toho že jsem měla schopnosti jsem nikdy nebyla normální dítě" nadechla jsem se a dívala se na svoje nohy.
,, Představovala jsem si svět jinak, barevně a mírumilovně. Když jsem ale jako starší vystoupila z bublinkové fólie ve které mě drželi, dostala jsem od toho reálného světa facku.
První den ve škole se ke mně chovali příšerně a kdybych se nezměnila, byla bych skončila blbě"

Spousta věcí pro mě byla těžká říct a já potřebovala aby to pochopil tak jak to bylo a nejspíše i v budoucnu bude.
,, Byla jsem odtažitá, neměla kamarády a všichni mě měli za tu bohatou nafouknou holku. Kvůli tomu všemu jsem zase skončila zamčena a má představa o světu spolu se mnou. Vytvořila jsem si svoji vlastní realitu a každý večer jsem do ní utíkala a představovala si jiný život.
Takový, kde nejsem jenom omyl dvou lidí a nepovedený pokus. Takový kde mám milujícího otce, který se mi věnuje a zajímá se o mě. Něco kde jsem holka bez magie a s kamarády" dodala jsem a ukápla mi slza.

Vypadalo to že to pohlo i se Strangem, protože se zvedl a pevně mě objal. Jedna z mnoha věcí kterou táta moc nedělal.
,, A to je důvod proč jsem taková jaká jsem teď. Od dobrého k horšímu, přesně naopak než vy"
,, Proboha to se nedá poslouchat. Můžeš mi tykat" přerušil mě Stephen rychle, ale pořád mile.
,, Tak to je má realita" vydechla jsem a sledovala jak se Stephen zarazil.

,, Předtím jsi řekla že sis vytvářela vlastní realitu že?" Zeptal se zbrkle a začal rychle něco hledat v šuplíku. Když konečně něco vytáhl, byla to další kniha, ve které hned listoval.
,, Tady!" Vykřikl a následně se na mě podíval.
,, Chaos ti dělá problém, protože máš dvě reality, protože jsi dvakrát ty a to musíme zastavit".....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení