Why Always Me

část 57

Přijet k tátovi na pozemek, a to bez ohlášení, je podle mě to nejhorší, co jsme mohli udělat.
Od doby co je oficiálně s Pepper, si k celku hlídá soukromí. Tohle pro něj bude první záminka k tomu, aby byl jako osina v zadku.

Nasedli jsme do auta. Řídil Steve a já samozřejmě seděla vedle něho.
Vůbec si nejsem jistá, jestli nás táta pozná. Nat má svoje kdysi blonďaté vlasy napůl odrostlé, já jsem o pět let zestárla, a ono to možná nepřijde, ale je na mně dost změn. No a Steve má delší vlasy a vousy.
Takhle ho ještě neviděl. Takhle nás ještě neviděl nikoho.
,, Musím říct, že si Tony umí vybírat odlehlá místa " zasmál se Scott, když jsme ujeli asi půlku cesty.
,, vždycky se uměl zařídit " odpověděla jsem souhlasně. Co bych tenkrát dala za to, kdybych bydlela v odlehlé chatě. Bez Avengers, bez pitomý školy a bez ještě pitomějšího bulváru. Teď už ale nemůžu nic dělat. To všechno už jsem já.

,, Dobrý?" Zašeptal Steve a chytil mě za ruku. Pořád jsem na něj byla trochu naštvaná. V hloubi duše jsem ale věděla, že tenhle den někdy musel přijít a mohla jsem se tomu bránit jak moc bych chtěla. Stejně bych to nezměnila.
,, výborný " kývla jsem trochu arogantně hlavou a ruku mu zmáčkla. Rychle pochopil, že nejsem v náladě na otázky.

Po zastavení auta se všichni začali drát ven. Všichni kromě mě. Rozhodně jsem nikam nespěchala, protože je mi jasný, že s tátou to bude na dlouho.
Rozhlížela jsem se z auta kolem sebe. To, že má táta nějakou lesní chaloupku u jezera jsem věděla. Jediné, co mě ale nenapadlo bylo to, že ta chaloupka, bude ve skutečnosti dvou patrová, dřevěná skoro vila.
Pak jsem si ho všimla.
Po pěti letech jsem viděla tátu, který na ruce drží malou hnědovlasou holčičku. Vždyť by mohl vlastně být její děda.
Nechtěla jsem si to přiznat, ale žárlila jsem. Mě takhle nikdy nedržel, nikdy jsem neměla pocit lásky od otce a nikdy jsem ním nebyla chtěná.

Steve lehounce zaklepal na okénko od auta a vytrhl mě z mých myšlenek. Chvíli jsem se ještě rozmýšlela, jestli mám opravdu vylézt.
Chytla jsem páčku od dveří a nechala si od Steva pomoct vylézt ven. Stál na verandě a civěl. Chvíli na Nat, pak na Scotta a nejdéle na mě a Steva. Po asi dvouch minutách ticha, se s malým kývnutím hlavy otočil a vešel dovnitř. Já a Nat jsme ho okamžitě následovaly, protože obě víme, že nás v tuhle chvíli vyslyší.
___________________________________

,, po lopatě, už se domů nevrátíte " vyhrkl táta hned po tom, co si vyslechl náš plán.
,, já jo!" Vyhrkl Scott s lehce tupým výrazem.
,, ne, ty si to jenom omylem přežil " oddychl si.
,, chystáte se na nějakou vámi nazvanou časovou loupež, ale něco vám řeknu. Je to pěkná hovadina" dodal a posadil se do houpacího křesla. Už jsem ho měla tak akorát dost. Jediné dobré, co pro nás od příjezdu udělal, byla tak maximálně ta donesená limonáda, kterou mu do ruky vrazila Pepper.
,, nepřijeli jsme sem, aby sis z nás utahoval, nebo abys urážel naši snahu. Jsme tady proto, abychom zjistili jestli nám pomůžeš, nebo ne" odsekla jsem jeho poslední poznámku.
Všechny očí spadly na mě. Jsem si jistá, že moje slova překvapila i tátu, který už se teď zase zvedal ze svého křesla. Trochu to vypadalo, že vypukne hádka.
,, Tony," nadechla se vedle mě Nat
,, musíme zaujmout stanovisko" dodala a napila se ze skleničky
,, to už tady tenkrát byla, a jak jsme dopadli" odpověděl táta
,, Hele, já tě chápu. Teď máš co ztratit, máš ženu, dceru,"
,, Už druhou" zamumlala jsem
,, ale já přišel o někoho pro mě hodně důležitého. Teď máme šanci to napravit a ty mi říkáš, že to ani nezkusíme!?" Pustil se do toho s dost velkou zlostí Scott
,, přesně tak, nezkusíme " zašeptal táta a nechal všechny v ohromným tichu.
,, maminka mě poslala ať tě zachráním " priběhla za námi malá Morgan a zamířila tátovi rovnou do náručí.
Na nic nečekal a vydal se směrem nás vyprovodit. V cestě mu ale zabránil Steve
,, Tony, chápu tě, ale tohle je druhá šance"
,, Tohle všechno kolem je moje druhá šance. Nemůžu riskovat. Takže si seber svoji ženu a koukej využít tvojí šance " tátovi slova mě vykolejila. Na jednu stranu dal Stevovi hořce najevo, že s tím není úplně smířený, ale na druhou mu dal svoje svolení. Jediné, co mě ale zabolelo bylo to, že už mi neřekne ani jménem.

Všichni tři se vydali do auta. Já jsem tam ale zůstala stát. Z té verandy mě momentálně nikdo nedostane a může se snažit sebe víc.
Přišla jsem ke dveřím a zabouchala na ně. Chtěla jsem s ním mluvit, chtěla jsem mu vyčíst celých pět let a hlavně poslední týden.
,, Kathrine?" Když otevřel dveře, vypadal překvapeně
,, zůstáváš na oběd?" Zažertoval. Vypadalo to, jakoby ani nevěděl co se před chvílí stalo
,, si se sebou spokojený?"
,, Teď asi nechápu tvojí otázku "
,, si spokojený s tím, že ses vykašlal na celou zbylou existenci? Tobě nevadí, že už nikdy neuvidíš Petera, nebo Strange a po tomhle zážitku už asi ani mě?"
,, Počkej, zpomal"
,, ne! Nic takového! Já se snažila, chtěla jsem věci napravit a tys to všechno poslal ke dnu. Celý den tady meleš o druhé šanci, a když ti jednu nacpu až pod nos, tak děláš, že ji nevidíš "
,, já jsem jí viděl moc dobře " zavrčel na mě v jediném možném okamžiku zpátky
,, jestli si ji teda viděl, proč si doprdele nic neudělal?!"
,, Ty si myslíš, že to pro mě bylo lehký!? Myslíš si, že mě nemrzelo, jak si mi házela klacky pod nohy. Jak si se radši postavila proti mně při každé malé příležitosti, než aby si uznala, že mám pravdu, anebo že jsi moje krev?! Víš proč jsem tu druhou šanci nechytil? Protože jsem nechtěl koukat, jak si můj nejlepší kamarád bere mojí nejstarší dceru! Nechytil jsem ji, protože vím, že jsem tě jako otec zklamal, a že už je pozdě! Teď mám Morgan, teď jsem manžel. Mám novou příležitost a hodlám ji dělat pořádně! Takže na mě přestaň řvát, vlez do toho auta a jeď si třeba do roku 1943! Možná uvidíš Steva v jeho přirozeném prostředí!"

Pokračování příště ✨️✨️✨️