Why Always Me

Zabil mi mámu

Všichni čtyři jsme se ocitli dole u volného východu ven. Já a Bucky jsme leželi na zemi. Táta a Steve se opět připravovali na boj a já jen doufala že se nezabíjí.

,, Tohle nezmění co se stalo" snažil se to marné ukončit Steve
,, To je mi fuk. Zabil mi mámu" odpověděl mu táta větou, která mě zlomila. Nikdy jsem nevěděla že je schopen něco takového říci nahlas. Otevřít někomu svou slabinu, ale teď jsem věděla že to nebyla pravda. Když do sebe začali bušit, pomalu jsem se překulila k Buckymu.

,, Barnesi no tak! Zvedej se" snažila jsem se ho dostat zpátky na nohy, ale moc to nešlo.
,, Nemůžu" vydechl a podíval se mi do očí
,, Musíš" odpověděla jsem a políbila ho. Nevím proč jsem to udělala. Kdyby vypadal na tolik kolik mu je, mohl by být můj praděda, ale něco mě k tomu příště přinutilo. Když mě políbil zpátky, vzpamatoval se a vyskočil na nohy.
Popadl Stevuv štít a udeřil s ním tátu do zad, aby pomohl Kapitánovi.

Možná jsem udělala špatně že jsem jim už podruhé pomohla. Když jsem totiž viděla že tátu moc nešetří, nevěděla jsem co dělat. A už vůbec komu mám pomoct, protože se Bucky snažil vyrvat tátův zdroj síly. Ten pocit mě ale opustil jakmile jsem viděla Buckyho bez jeho náhradní ruky.
Ocitl se v bezvědomí a vypadalo to, že se ho táta chytá dorazit. Nemohla jsem připustit aby se to stalo, protože Steve byl ještě opřený o kamennou zeď.

Vběhla jsem před tátu a použila proti němu magii. Jeho lasery a má magie se střetli dohromady a nikdo nepronikl přes obranu toho druhého.
Všechno to ale přerušil následující výbuch, který mě odhodil velice daleko.

V tu chvíli na scénu vběhl Steve a začal do táty vrážet štítem. Byl to pěstní souboj, věděla jsem že ho v něm táta nemůže porazit, ale zastavil to když chytil Stevuv štít a odhodil ho pryč.
Koukala jsem na to ze země a skoro bez sil. Cítila jsem jak mi od hlavy teče krev, ale odkud přesně jsem nebyla schopna poznat.

,, Je to můj přítel"
,, To já byl taky" řekli než skončil Steve na zemi, ze které se hrdě zvedl
,, Vydržím celý den" zazněla ta věta kterou všichni známe z vyprávění.
Pak už se Stevovi nějakým stylem podařilo dostat Iron mana na zem a dorazit zdroj jeho energie štítem.

Všichni jsme na zemi leželi dorovnaní a bez sil.

,, Ten štít ti nepatří! Nezasloužíš si ho. Vyrobil ho můj táta!" To byla poslední věc kterou táta řekl Stevovi než společně s Buckym odešli......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení