Why Always Me

část 6

Bylo příjemné vědět, že tě někdo opravdu poslouchá. Od souboje jsem se ještě nikomu nesvěřila. Nikomu.

,, Nejsem rodič, ale já osobně bych měla stejnou reakci. Na druhou stranu chápu tebe.
Musíš si ale prvně uvědomit že tě vychovával Stark a Natasha. Máš jejich povahy a sama dobře víš že ani ty, ani Tony se neomluvíte první" řekla když mě konečně vyslechla.
Řekla jsem jí dokonce o polibku s Buckym. Její obličej se v tom okamžiku rozzářil.

,, Kéž bych tu měla tebe nebo Clinta. Vím že byste mi pomohli" pousmála jsem se a ukápla mi slza. Rychle jsem ji setřela a usmála se.
,, Neboj, brzy se zase uvidíme. Do té doby ale nezapomeň trénovat" odpověděla a dala si mokré vlasy za ucho.
,, Doufám" vydechla jsem a po rozloučení jsem sklopila notebook.

Má pravdu, já se nehodlám omlouvat a táta taky ne. Proč musíme být tak stejní?!
Taky má pravdu o trénování. Pomáhá mi to na vyčištění hlavy a od otřesu mozku jsem ještě necvičila, takže se to hodí.
Natáhla jsem na sebe sportovní oblečení a do sluchátek si pustila hudbu.
Nejdřív mě napadlo jít do posilovny, ale nakonec jsem šla běhat.

Pevný culík vyčesaný nahoru mi skáče ze strany na stranu a v playlistu mi hraje Billie Eilish.
Zrovna taková povzbudivá píseň o tom jak je ti bez někoho líp. A když jsem řekla že mi trénink cvičí hlavu, myslela jsme klidný a soustředěný a mě sprint na 10 km. Jelikož věci moc v klidu neumím, byl to spíš sprint.

Dneska jsem se rozhodně nešetřila a tak jsem po příchodu domů zamířila do tělocvičny. Když už jsem zpocená tak pořádně. Ještě hodinu jsme bušila do pytle a skákala přes švihadlo.

Opravdu krásně prožité dopoledne......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení