His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 6

„Takže dneska ráno... Šla jsi běhat? V Atlantě?" zeptal se. Přikývla jsem a snědla jsem sousto.

„Vyrostla jsem tady," odpověděla jsem. Přikývl, očividně o tom přemýšlel.

„S rodinou?" zeptal se. Přetočila jsem oči.

„Na toto ti neodpovím. Tohle není kvetoucí přátelství. Je to povinné hlídání. Po zítřejší noci mě už znovu neuvidíš," vysvětlila jsem.

„Jasně, dobře. Takže co se děje?" zeptal se. Podívala jsem se na něj a zajela jsem si rukou do vlasů.

„Děje se to, že tě neznám. Vím o tobě hodně, ale to neznamená, že jsme kámoši. Nic ti o sobě neřeknu," konstatovala jsem.

„Takže máš problém někomu věřit. Postavila jsi stěny. Bariéry... Což znamená, že se ti muselo něco stát. Problémy s klukem? Nebo rodinné problémy?" zeptal se, pokoušel se mě prokouknout.

„Starej se o sebe," odpověděla jsem naštvaně.

„Můžu dělat obojí," zamumlal a škaredě jsem se na něj podívala.

„Jdu spát. Radila bych ti, abys sklapnul, jinak spíš na balkóně," řekla jsem, vstala jsem a šla jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a šla jsem do postele. Seděl na posteli a sledoval mě...

„Nedělám si srandu, vystrčím tě ven," řekla jsem a podívala jsem se na něj.

„O tom pochybuji," odpověděl, vstal a šel do koupelny...

Lehla jsem si, zapojila jsem mobil do nabíječky a nastavila jsem si tichý budík na hodinkách.

Harry se vrátil za pár minut, měl na sobě jenom kraťasy, které jsem mu koupila. Zalezl si do postele a zhasnula jsem lampičku.

*31.7.2020*

Probudil mě budík na hodinkách a vypnula jsem ho. Tiše jsem vstala a oblékla jsem si legíny na běhání. Vyčistila jsem si zuby a stáhla jsem si vlasy do culíku. Vyplížila jsem se z pokoje, tiše jsem zavřela dveře a šla jsem ke schodišti. I když jsem šla dolů, pořád to byl dobrý způsob, jak se zahřát...

Sešla jsem na recepci a viděla jsem tam Harryho opírat se o stěnu u dveří. Měl na sobě mikinu, kterou jsem mu půjčila, a na hlavě měl kapuci. Přetočila jsem oči.

„Co jsem ti řekla o opouštění pokoje?" zeptala jsem se tiše a otočila jsem ho tak, aby zaměstnanci neviděli jeho tvář.

„Poběžím s tebou," řekl.

„Ne. Někdo tam venku se tě snaží zabít," vysvětlila jsem a pokrčil rameny.

„Pak jsem s tebou v bezpečí. Tak pojďme," řekl, otevřel dveře a vyšel ven. Zaskuhrala jsem a následovala jsem ho.

„Dobře, tak kudy?" zeptal se.

„Harry, běž zpátky nahoru," řekla jsem. Ignoroval mě a zaskuhrala jsem.

„Fajn. Tudy. A byla bych ráda, kdybys se mnou držel krok," konstatovala jsem a přikývl. Rozběhla jsem se, lehce jsem přidala, když byl vedle mě...

Běželi jsme tři míle, než mě dvakrát poplácal po paži, zpomalila jsem.

„Nezastavuj, pokračuj," řekla jsem a věnoval mi pohled, než přinutil své nohy, aby mě následovaly.

„Jsi... šílená," dostal ze sebe.

„Je to pro tebe dobré," odpověděla jsem. Podíval se na mě.

„Je to nějaký vtip? Ani se nepotíš," řekl a položil mi ruku na čelo. Věnovala jsem mu znechucený pohled, odstrčila jsem jeho ruku a setřela jsem si pot, který tam nechal.

„Jo, zato ty ano. Můj bože, cvičíš někdy?" zeptala jsem se, chtěla jsem dál běžet.

„Ano, někdy běhám. Ne takhle, ale běhám. Mám ve svém bytě posilovnu. Trávím tam čas," vysvětlil.

„Jasně... No, očividně to nedělá nic s tvým srdcem a plícemi," odpověděla jsem. Převrátil oči.

„Umíráš? Ty jsi ten, kdo chtěl jít se mnou běhat. A já jsem ještě neskončila," řekla jsem. Podíval se na mě, jako bych byla šílená, nadzvedla jsem obočí.

„Fajn, jenom se na minutu protáhnu," řekl a přikývla jsem, pomalu jsem se zastavila.

Dělal nějaké bezvýznamné protahování, než vstal a kývnul na mě.

„Děláš si srandu, že? Kvůli tomuhle jsme se zastavili? To ses sotva protáhnul," konstatovala jsem.

„To dělám vždycky," odpověděl.

„Uh, jasně. Pojď sem," řekla jsem.

Naučila jsem ho lepší cviky na protáhnutí a pak jsme pokračovali v běhání. Vrátili jsme se do hotelu na pokoj.

„Běž se osprchovat, smrdíš. Zajdu pro kafe a vodu," řekla jsem. Přikývl a šel do koupelny úplně vyčerpaný.

Vlastně to byla sranda. Jak se unavil. Ukazovalo to, že navzdory tomu, jak svalnatě vypadal, nebyl takový... Nedělal dost kardia a pokud by nezačal, později by mu to ublížilo.

Šla jsem dolů, napila jsem se vody a pak kávy. Připravila jsem Harrymu talíř, vzala jsem mu šálek kávy a šla jsem nahoru... Ležel na posteli s ručníkem kolem pasu.

„Tady. Najez se. Nevycházej z pokoje a nechoď nabalkon. Myslím to vážně," řekla jsem a šla jsem do koupelny dát si sprchu.

__________

Dostává mě, jak je Harry pořád neodbytný. I když ho tolikrát poslala někam, furt se na něco ptá, co se jí týká, aby ji poznal. xD

A pak jak šli běhat xDDDD