His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 85

***O dvě hodiny později***

„Tvůj mobil." Sotva jsem slyšela, jak to Harry zamumlal. Pořád ležel vedle mě. Trvalo mi pár vteřin, než jsem zaregistrovala, že mi zvonil mobil... Zaskuhrala jsem, přetočila jsem se a vzala jsem ho.

Přestal zvonit, ale o pár vteřin později začal znovu. Zvedla jsem hovor, přiložila jsem si mobil k uchu, cítila jsem, jak mě Harry stáhl dozadu, takže mě držel u sebe.

„Co?" zeptala jsem se a zívla jsem.

„Je pořád s tebou, že?"

Povzdechla jsem si.

„Proč mě vždycky musíš vzbudit?" zeptala jsem se naštvaně.

„Protože jsi vždycky s ním... Poslouchej, řekneš mu, že se musí vrátit do Londýna? Šíří se medii, že je s tebou. A mluvila jsi s někým o Harryho operaci?" zeptal se Jeff. Musela jsem chvíli přemýšlet, vrátila jsem se ke všemu, co řekl.

„Um. Dobře, to je hodně. Ráno tady byl novinář. Objevil se u mě doma a viděl Harryho jizvu... Snažila jsem se, aby odešel, ale neodešel," vysvětlila jsem.

„Dobře, no, musí odjet. Dej mi ho," konstatoval.

Povzdechla jsem si a natáhla jsem mobil.

„Kdo je to?" zamumlal Harry proti mému krku.

„Jeff. Chce s tebou mluvit," odpověděla jsem. Povzdechl si a vzal mi mobil z ruky.

„Nevrátím se," řekl.

Neslyšela jsem, co Jeff říkal, položil si mobil k druhému uchu a jeho paže se vrátila ke mně.

„Ne. Je mi to jedno. Zůstávám," konstatoval.

„Nezůstáváš," zamumlala jsem se zavřenýma očima.

„Protože... Vysvětlím ti to později," řekl. Jeff tohle očividně nechtěl slyšet, mohla jsem slyšet, jak něco na druhé straně říkal.

„Fajn. Um. Nevzala si ten prášek dost brzy a chce jít na potrat," řekl. Přetočila jsem oči.

„Ne, Jeffe. Není to dobrá věc," konstatoval. „Poslouchej... Nemůžu ti to teď vysvětlovat, musím jít," řekl Harry, zavěsil a odložil mobil tam, kde byl předtím. „Prosím, nech si to," řekl tiše, jeho paže se na mě vrátila, opatrně, aby se nepřiblížil k mým čerstvým ránám.

Povzdechla jsem si.

„Harry, nebudu o tomhle mluvit. Teď není o čem diskutovat. Takže bys měl vstát z mé postele a odejít. Běž si žít svůj život," řekla jsem a on pokroutil hlavou.

Jeho mobil najednou začal zvonit, vytáhl ho z kapsy a trochu se posadil.

„Kdo to, sakra-," zanadával si pro sebe.

„Co?" zeptala jsem se, bylo mi to jedno.

„Mám interview... Nemůžu to vzít," řekl.

„Uh huh. Tak to zvedni. Snažím se spát," konstatovala jsem.

„Dobře, ale je to FaceTime. Co mám dělat?" zeptal se, zněl lehce v panice...

„Zvedni to. Jen mě neukazuj," odpověděla jsem. Povzdechl si, posadil se a opřel se zády o stěnu. Neměl na sobě triko, tak jsem rychle to jeho sebrala z podlahy, přetočila jsem se a praštila jsem ho s ním. Zvedl to a naklonil mobil ke stropu, kde nemohli vidět ani jednoho z nás. Přetáhl si triko přes hlavu, upravil si vlasy a zvedl mobil.

„Ale tady je. Muž hodiny," řekl chlápek nadšeně na druhé straně. Harry se trochu zasmál a pak začali konverzaci. Jednoduše jsem se přetočila a vrátila jsem se ke spaní, byla jsem ráda, že se se mnou nepokoušel mluvit o dětech.

„Takže, Harry. Kde momentálně jsi? Z dnešního rána se šíří fáma, že jsi v New Yorku v bytě Brynn Matthewsové. Můžeš to potvrdit nebo vyvrátit?" zeptal se, ihned jsem se vrátila do bdělého stavu. Harry zakašlal a lehce se zasmál.

Věděla jsem, že nechtěl lhát. A mohli mít důkaz, pokud ten reportér fotil... Taky zvuková nahrávka by hodně odhalila, pokud by se dostala ven.

„Já, um. Jsem teď v New Yorku," řekl váhavě. Přetočila jsem se na druhý bok, ihned jsem cítila v břiše bolest. Zatvářila jsem se a na pár vteřin jsem se podržela za ránu.

Harry se na mě podíval a pak se pohledem vrátil k mobilu.

„Takže potvrzuješ tyhle fámy?" zeptal se muž. Proč, sakra, byli tak zvědaví? Myslím to vážně, není to jejich věc. Ačkoliv hádám, že technicky je jejich prací čmuchat v životě celebrit. Ale i tak, bylo to příliš.

„Víte, nemyslím si, že by nebylo nejlepší, abych upřesňoval svou lokaci. Mohlo by to vést k problémům s bezpečím," odpověděl Harry.

„Dobře, dobře, jasně, to je naprosto pochopitelné," řekl chlap a změnili téma.

***

Usnula jsem na zbytek rozhovoru a probudila jsem se asi o hodinu později. Harry spal a najednou jsem dostala nápad. Tiše jsem vyklouzla z postele, vzala jsem si tašku, naházela jsem tam oblečení a boty. Vzala jsem si léky na bolest a cokoliv, co se mi dostalo pod ruku.

Když jsem měla nazuté boty, napsala jsem malý vzkaz na papír, kde stálo, že jsem odcházela a že mi to bylo líto.

Položila jsem to na konec postele a pak jsem prošla předními dveřmi a byla jsem pryč...

_______________

Bože, Brynn... Nedělej to zbytečně tak složité. Stačí, že už tak je to dost komplikované. :(