His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 100

O pět let později, 18.9.2027

Harry

„Tati?" slyšel jsem Grace a jak utíkala chodbou. Objevila se ve dveřích mé ložnice. Před půl rokem měla pět let.

„Rylan řekl, že jsem omyl," řekla, vzhlédl jsem na ni a odložil jsem knihu.

„Co tím myslíš?" zeptal jsem se.

„Hrála jsem si s ním a Faine. Faine říkala, že její máma a táta se hádali. A pak Rylan řekl, že alespoň není omyl jako já," vysvětlila.

Jelikož Grace měla pět a trávila hodně času mimo domov kvůli mé práci, zmeškala příležitost jít do školy. Takže poslední rok jsem jí posílal domů k ženě, kde se mohla začít učit mluvit a gramatiku dřív. Ale hlavně se socializovala s dětmi svého věku. Bylo to pro ni dobré...

Kousl jsem se do rtu. Pořád bylo těžké mluvit o Brynn. Nebo jen o ní přemýšlet.

Poté, co jsem zjistil, že byla zabitá, měl jsem pocit, jako by mi někdo vzal kus duše, upřímně jsem si nemyslel, že by se to někdy zlepšilo... Bylo to pět let a ta bolest z toho, co se stalo, byla stejná jako den poté. Všichni mi říkali, že by se to zlepšilo a že čas hojí rány. Ale... tohle mi připadalo trvalé. Bylo to, jako by Brynn potetovala mé srdce. A to bolelo...

„No, to od něj není moc hezké," řekl jsem, nebyl jsem si jistý, jestli byla dost stará na to, aby slyšela, proč ji nazval omylem... Přikývla, vešla do pokoje a vlezla si do postele...

Lehla si na břicho a opřela si hlavu o dlaně.

„Jaká byla máma?" zeptala se. Shlédl jsem na ni.

„Nikdy o ní nemluvíš," řekla.

„Já vím... Je to těžké," odpověděl jsem. Naklonila se vpřed, přetočila se na záda a položila si hlavu na mé břicho.

„Vypadáš jako ona," řekl jsem.

„Vážně? Byla pěkná?" zeptala se a já jsem se zasmál.

„Byla krásná. Jako ty," řekl jsem a usmál jsem se.

„Máš její fotku?" zeptala se.

„Možná, až budeš starší," řekl jsem.

„To říkáš vždycky... Můžeš mi říct, jaká byla? Jaká byla její oblíbená barva?" zeptala se, usmál jsem se nad vzpomínkou, jak jsem Brynn prosil, aby mi to řekla.

„Zelené. Měla ráda přírodu," odpověděl jsem. Přetočila se a zabodla mi lokty do břicha.

„Co dalšího měla ráda?" zeptala se Grace a podívala se na mě. Lehce jsem se zasmál.

„Uh. To je dobrá otázka... Vím, že měla ráda počítače. Byla šíleně dobrá s technologiemi...," vybreptl jsem, přemýšlel jsem nad konverzacemi s Brynn.

„Ráda běhala. Hodně. Jednou mě přinutila běžet šest mil," řekl jsem.

„Chybí ti?" zeptala se. Přikývl jsem.

„Každý den," odpověděl jsem.

„Miloval jsi ji?" zeptala se, zasmál jsem se, jak se ptala na tolik otázek.

„Ano. Miloval. Hodně...," odvětil jsem.

„Jak zemřela?" zeptala se, kousl jsem se do rtu, věděl jsem, že by se na to jednou zeptala.

„To je příběh, který ti řeknu, až budeš starší," řekl jsem a ona si dramaticky povzdechla.

„Harry?!" zavolal někdo.

„Tady!" zavolal jsem a posadil jsem se. Máma se objevila ve dveřích. Grace vyskočila z postele a utíkala ji obejmout. Usmál jsem se a vstal jsem.

„Jsi tu dřív," řekl jsem.

„Já vím. Myslela jsem si, že bych ji vyzvedla, abys mohl odjet včas," vysvětlila. Přikývl jsem.

„Díky," odpověděl jsem a rozcuchal jsem Grace vlasy, než jsem šel do koupelny...

***

„Dobře, takže budu pryč pár dní. Vážím si, že se o ni postaráte," řekl jsem a přehodil jsem si tašku přes rameno.

„To není problém," odpověděla.

Musela jsem pár dní strávit v LA, abych ve studiu nahrál pár věcí. Bylo to s Grace trochu těžší. Ale rozhodně to stálo za to. Tenhle život bych za nic nevyměnil a bylo to, jako by Brynn pořád byla tady.

Hodně mi chybělo. Navzdory tomu, že se ke mně ne vždycky chovala hezky, nic z toho mě neovlivnilo.

Přál jsem si, aby pořád byla tady...