His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 95

Dveře od ložnice byly zamčené a Ryan se vrátil k tomu, co dělal, rukou mi vyjel po břiše, zatímco mě líbal na klíčních kostech.

Dveře byly najednou vyraženy a vyskočila jsem. Ryan mě chytil okolo krku, kašlala jsem a bojovala jsem pod ním, zatímco jsem si uvědomovala, co dělal. Viděla jsem, že někdo vtrhl dovnitř a odtrhl jeho ruce ode mě. Byla to francouzská policie. Pevně jsem zavřela oči a kašlala jsem, snažila jsem se nedovolit, aby mě přemohlo to, co se kolem mě dělo.

Ryan na ně křičel, když ho odváděli, a ucítila jsem, jak mě někdo chytil za paži. Otevřela jsem oči a pokoušela jsem se ovládat své dýchání...

Byl to Harry... Posadila jsem se, přitáhla jsem si kolena k bradě a opřela jsem si o ně hlavu. Dělo se toho moc najednou a jednoduše mě to zmáhalo.

„Šš, je to v pořádku. Brynn, prosím, jenom mi řekni, jestli jsi v pořádku nebo ne," řekl Harry a sedl si vedle mě na postel. Ale nedotýkal se mě, což jsem oceňovala víc, než mohl vědět.

Pokroutila jsem hlavou a nakonec jsem se na něj podívala.

„Ublížil ti?" zeptal se a nadskočila jsem, když někdo promluvil ode dveří. Člověk mluvil francouzsky, vysvětloval, že potřebovali, abych šla s nimi, abych vyplnila oznámení proti Ryanovi. Tiše jsem to dokázala Harrymu přeložit, ten vstal, stáhl si ze sebe mikinu a položil ji vedle mě, abych si ji oblékla...

„Tady," řekl, vstal a šel vzít moje kraťasy ode dveří.

„Můžeš se jich zeptat, jestli můžu jít s tebou? Pokud jsi s tím v pohodě, samozřejmě," zeptal se Harry a hodil kraťasy na postel. Nechtěně jsem sebou trhla, ale oblékla jsem si je. Vzala jsem mikinu, kterou si svlékl, a oblékla jsem si ji, nevěděla jsem, kam Ryan hodil moje oblečení...

Muž stále stál ve dveřích, takže jsem se ho zeptala, jestli by Harry mohl jet se mnou na policejní stanici. Přikývl a podívala jsem se na Harryho.

„Říkal, že je to v pořádku," řekla jsem tiše, nemohla jsem se mu podívat do očí... Přešel blíž a pomalu se posadil vedle mě.

„Nemusím jet, jestli nechceš," poznamenal a pokroutila jsem hlavou.

„Je to v pohodě," odpověděla jsem, můj mozek mi říkal, že jsem se potřebovala dát dohromady.

I kdybych musela předstírat, že jsem byla v pohodě... Věděla jsem, že jsem tuhle stránku sebe už nemohla ukazovat. Vypadala jsem slabě a to jsem nechtěla.

Vstala jsem z postele a vyšla jsem z pokoje. Nasadila jsem si kapuci a slyšela jsem, jak mě Harry s policistou následovali.

O dva dny později

30.6.2021

„Takže... dobře. Znásilnil ji nebo ne? Jsme zmatená," zeptala se Ella.

„Nevím. Měla cucfleky, když jsem ji viděl na ulici. A když jsem tam přijel s policií, museli rozbít dveře a odtáhnout ho," odpověděl Harry. „Ale se mou nemluví. Jenom tam leží a dívá se do stropu," řekl.

„Co řekla policii?" slyšela jsem, jak se zeptal Andrew.

Všichni stáli na chodbě za pokojem a mluvili o mně, jako bych tam nebyla...

„Nejsem si jistý. Nepustili mě k ní," odpověděl.

„Znovu ji pořezal?" zeptal se Andrew.

„To si nemyslím. Ale nedovolí mi, abych se jí dotkl, tak si nejsem jistý," odpověděl.

„A doktor říkal, že miminko je v pořádku?" otázala se Ella.

Proč měli potřebu ptát se na tolik otázek? Jo, věděla jsem, že to bylo proto, že se o mě starali nebo co. Ale nikdy jsem je o to nežádala, preferovala bych, kdyby to nedělali...