His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 97

O měsíc později

30.7.2021

Byla jsem v desátém týdnu těhotenství, což znamenalo, že už nezbývalo moc času. Harry v poslední době nebyl moc okolo. Byl zaneprázdněný cestováním, rozhovory, trávením času se svou rodinou a nahráváním nové hudby...

Vrátila jsem se z běhu šesti mil a byla jsem v kuchyni s Ellou.

„Přeju si, abych takhle dokázala běhat," řekla, když vytahovala nádobí z myšky. Přikývla jsem a pila jsem vodu, zatímco jsem se opírala o jednu ze skříněk.

„Nějaké ponětí, kdy se Harry vrátí?" zeptala se a podívala se na mě přes rameno. Pokrčila jsem rameny.

„Neozval se," odpověděla jsem. Přikývla.

„A o Ryanovi jsi slyšela?" zeptala se. Ryana pustili ten den, co ho zatkli. Seděl venku před domem asi tři dny, než Andrew zavolal policii, ti ho přinutili odejít. Od té doby jsem ho neviděla, ale neustále mi psal poslední měsíc.

„Jo, píše mi každý den," odpověděla jsem a posadila jsem se ke stolu.

„A co zápěstí?" zeptala se a zavřela myčku, když měla hotovo.

„Pořád se hojí. Doktor říkal, že to potrvá ještě pár týdnů, byla to škaredá pohmožděnina," odpověděla jsem a vstala jsem. „Půjdu se osprchovat," oznámila jsem a ona přikývla...

***

Poté jsem se převlékla do kraťasů a tílka.

Nadskočila jsem, když se ozvalo zaklepání na dveře. Rozčesala jsem si vlasy, než jsem otevřela.

„Ahoj." Zmateně jsem se na něj podívala. „Proč jsi tady?" zeptala jsem se.

„Abych tě zkontroloval," řekl.

„A Jeff s tím souhlasil?" zeptala jsem se.

„Ne úplně. Myslí si, že bych se měl od tebe držet dál. Víš, vyfotili tě s Ryanem. Média o tobě psaly, že sis rychle našla náhradu. A tak Jeff chce, aby věřili, že jsme se rozešli," vysvětlil. Zasmála jsem se.

„Hlavně jsme spolu nikdy nechodili," odpověděla jsem.

„Jasně... Ale to oni neví," odvětil.

„Jo... No, byli jsme tento týden u doktorky, Ella trvala na tom, že to byla důležitá kontrola," vysvětlila jsem a vešla jsem do pokoje.

„Jak to šlo? Je všechno v pořádku?" zeptal se a otočil se ke mně čelem. Otevřela jsem šuplík vedle stolu a vytáhla jsem fotky z ultrazvuku.

„Tady," řekla jsem, přešla jsem k němu a podala jsem mu je. Prohlédl si je.

„O můj bože," zamumlal. „To je neuvěřitelné," řekl a vzhlédl na mě od fotek. Zasmála jsem se a posadila jsem se na postel, sledovala jsem ho, jak si je prohlížel.

***

Nakonec si zdřímnul, jelikož nespal v letadle. Tak jsem šla dolů, zatímco spal v mé posteli...

„Věděla jsi, že se vracel? Proto ses mě ptala, jestli se mi ozval?" zeptala jsem se Elly, když jsem došla dolů. Pokrčila rameny a podívala se na mě s úsměvem.

„Možná," odpověděla, pořád něco míchala.

„Kde jsou děti?" zeptala jsem se a rozhlédla jsem se. Bylo tady bez nich ticho.

„Andrew je vzal do práce," odpověděla a z jedné skříňky vytáhla formu na sušenky.

Zívla jsem a opřela jsem se o linku.

„Proč jsem pořád tak unavená? To je toho součástí?" zeptala jsem se. Lehce se zasmála.

„Jo. Je. Měla by sis zdřímnout. Hlavně po tom běhu. Potřebuješ odpočívat," vysvětlila. Povzdechla jsem si.

„Harry je v moji posteli," řekla jsem.

„A?" zeptala se a znovu se na mě usmála... Přetočila jsem oči.

„Budu na gauči," podotkla jsem a šla jsem z kuchyně.

„Hodě štěstí!" zavolala a zasmála jsem se, šla jsem si lehnout.

Ležela jsem tam asi deset minut, než jsem si uvědomila, že bych na tak extrémně nepohodlném gauči neusnula. Povzdechla jsem si, vstala jsem a šla jsem ke schodišti k mému pokoji. Harry zhasnul, ale žaluzie nebyly zatažené úplně, pořád jsem přes ně viděla. Zaváhala jsem, ale vlezla jsem si do postele. Zabral pravou stranu a zapojil si mobil do nabíječky.

Lehla jsem si ke stěně a snažila jsem se udělat si pohodlí. Nakonec jsem vzdala svou tvrdohlavost a zalezla jsem pod peřinu. To bylo daleko pohodlnější a skoro okamžitě jsem usnula...

***

Když jsem se probudila o pár hodin později, Harry měl položenou paži okolo mě. Ležela jsem na boku čelem k němu... Zaváhala jsem, trochu jsem se přisunula a prohlížela jsem si ho. Hádám, že tohle s váma udělá třináctihodinový let.

Povzdechla jsem si, přesunula jsem se na druhou polovinu postele čelem ke zdi. Jeho paže ze mě spadla, přetočil se na břicho. Slyšela jsem, jak mi mobil vibroval pod polštářem, vytáhla jsem ho a podívala jsem se na něj. Samozřejmě Ryan... Jako obvykle.

Zvedla jsem to, věděla jsem, že to byla jediná možnost, aby nikoho nezabil...

„Co?" zeptala jsem se, snažila jsem se být potichu.

„Zabiju tě."

_________________

Blížíme se ke konci. O.o