His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 39

„Kde je?" zeptala jsem se.

„V LA," odpověděl.

„Nep. Moc daleko," konstatovala jsem.

„No tak, Brynn. Není to nic velkého. Musíš s ním jen mluvit," řekl.

Podívala jsem se na něj.

„Uvědomuješ si, jak je to těžké, že? Nejsem idiot. Říkal jsi, že nepřestává pít. Nebude dost střízlivý, abychom se bavili. Budu muset počkat minimálně dva dny," řekla jsem. Povzdechl si a shlédl na mobil.

„Poslouchej... Potřebuji, abys udělala jednu věc. Prosím. Ničí si život," řekl a podíval se na mě.

„Nepoletím tak daleko," řekla jsem. Podíval se na mě.

„Co chceš, abych udělal? Nemůže jít na veřejnosti. Ne takhle," řekl.

„Máš pravdu. Tak to udělej v noci, až kolem nebude tolik lidí," konstatovala jsem a vstala jsem. Vzala jsem si kabát, který jsem si svlékla.

„Kam jdeš?" zeptal se a vstal.

„Pro jídlo," odpověděla jsem, vzala jsem klíče a vyšla jsem z bytu. Následoval mě a slyšela jsem, jak se dveře zavřely. Nebála jsem se, že by se mi někdo dostal do bytu. Zvláště tady.

„Takže... Říkáš, že pokud přivezu Harryho sem, promluvíš si s ním?" zeptal se a následoval mě ven.

„Možná," řekla jsem a přešla jsem ulici. Musel počkat, až projede auto, než mě doběhl.

„Dobře teda. Udělám to," řekl. Letmo jsem se podívala jeho směrem.

„Opravdu se o něj staráš, že? Není to jen špatná publicita, co tě zajímá?" zeptala jsem se.

„Znám ho roky, i předtím, než jsem se stal jeho manažerem. Je těžké ho takhle vidět," odpověděl...

Přikývla jsem a podívala jsem se před sebe. Uviděla jsem místní, kterou jsem znala a pozdravila jsem ji. Trochu jsme se pobavily, ve francouzštině samozřejmě a pak jsem pokračovala...

„Ty jenom nemluvíš francouzsky, jsi rodilá mluvčí, že?" zeptal se Jeff a šel vedle mě.

„Jasné, že to můžeš říct," odpověděla jsem a zahnula jsem za roh. Vždycky jsem milovala Francii... Amerika je skvělá. Ale na téhle zemi něco je. Města jsou staré a budovy nemají vypadat moderně. Je tady klidná atmosféra. No, dokud se nepřiblížíte k turistickým místům. Pak je to chaos.

„Zajímavé...," zamumlal, sledoval, jak jsem pozdravila někoho dalšího. Znala jsem hodně místních. Byli docela fajn z větší části...

„Můžeš odejít," řekla jsem a on se zasmál.

„Odejdu. Ale ty bys tady raději měla zůstat, až se vrátím," řekl. Pokrčila jsem rameny.

„Uvidíme," odpověděla jsem a vešla jsem do malého obchůdku se sendviči...

***

Uplynuly dva dny a ráno jsem trávila nad projekty do práce. Jeff mi párkrát napsal, ptal se mě, jestli jsem byla ve Francii. Na nic jsem neodpověděla. Jen proto, že jsem s tím souhlasilo, neznamenalo, že jsme spolu zase komunikovali. To nic neměnilo.

Novinář se držel poblíž a fotil mě, jak jsem se pohybovala po Francii s Jeffem. Takže drby začaly nanovo. Samozřejmě...

Ráno jsem si šla pro kafe a měla jsem na sobě opravdové oblečení, nejen normální legíny.

Okolo půl třetí se ozvalo klepání na dveře. Zavřela jsem notebook a vstala jsem. Ujistila jsem se, že jsem se nejdříve podívala přes kukátko. Byl to Jeff. Povzdechla jsem si, odemkla jsem a otevřela jsem.

„Upřímně jsem nečekal, že tady budeš. Myslel jsem si, že utečeš," řekl...

„Kde jsme?" uslyšela jsem povědomý hlas. Jeff se podíval vedle sebe dolů.

„Jsme v Paříži. Už jsem ti to říkal pětkrát. Harry, vstaň z té země," řekl. Vyšla jsem na chodbu poté, co jsem se ujistila, že bylo čisto.

„Proč jsme v Paříži?" pomalu vstal. Měl zavřené oči a hlavu si opíral o zeď. Jasně byl opilý.

„No, když vstaneš, ukážu ti to," odpověděl Jeff.

„Ne... budu spát," zamumlal a spadl na bok. Trochu mi to připomnělo to, jak jsem se o něj musela postarat. Kromě toho, že předtím tolik nemluvil a byl sotva při vědomí. Neměla jsem ponětí, jak ho tady Jeff dostal.

„Co se stalo tomu, že ho přivedeš v noci?" zeptala jsem se. Jeff se na mě podíval.

„Časový posun to posral," řekl a sklonil se. Vzal Harryho paže a vytáhl ho do sedu. Přepadl dopředu, takže ho Jeff držel na místě.

„Proč je opilý? Neměl by být vzhledem k tomu, že jsi včera odjel a byl to jedenáctihodinový let," zeptala jsem se.

„Nemůžu ho hlídat pořád. Na letišti v LA byl bar a tady další. Taky v letadle mu nalili, zatímco jsem spal," vysvětlil.

„Super... Um. Dobře. Vtáhni ho dovnitř," řekla jsem. Podíval se na mě.

„Vtáhnout? Vážně? Není to trochu-." Netrpělivě jsem si povzdechla. Chytila jsem Harryho za zápěstí a táhla jsem ho po podlaze. Byl v bezvědomí. Naštěstí jsem pořád cvičila, takže bylo docela snadné ho vtáhnout do bytu.

Jeff vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Zadíval se na Harryho, kterého jsem nechala ležet uprostřed na podlaze. Seděla jsem na gauči.

„Vážně?" zeptal se.

„Jo. Je v bezvědomí, nebude o tom vědět," odpověděla jsem.

„Harry, no tak. Vstávej," řekl.

„Nech ho být. Za pár minut bude vzhůru," konstatovala jsem a napila jsem se kávy. Ohlédl se na mě.

„Je ti to úplně jedno, že?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

„Opilí lidi fungují jinak. Věř mi, znám to lépe než kdokoliv jiný," řekla jsem. Shlédl na Harryho.

„Necítíš se za tohle ani trochu provinile? Že jsi ta, kdo tohle udělal?" zeptal se. Položila jsem si nohy na stolek.

„Vlastně on si to udělal sám. Bylo jeho rozhodnutí, že začne pít. Někteří lidé nedokážou unést realitu," vysvětlila jsem. Zasmál se.

„Upřímně nemůžu uvěřit, že jsem si myslel, že by tě mohl zajímat. Nezajímá, že?" zeptal se mě.

„To je složitá odpověď... Každopádně, jestli se probudí a bude potřebovat zvracet, ujisti se, že to stihne do koupelny," řekla jsem a vstala jsem.

„Počkat, kam jdeš? Smysl toho, že jsem ho přivezl, byl, že s ním budeš mluvit," řekl a sledoval mě, jak jsem si vzala peněženku a mobil.

„Vrátím se. Kromě toho, takhle se s ním moc nedomluvím. Musí být střízlivý. Nedovol mu pít," odpověděla jsem a vyšla jsem z bytu...

_______________

Brynn si s opilým Harrym užila své. xD Takže mě moc nepřekvapuje, jak tuhle situaci vyřešila. A nečekala jsem, že by Jeff dovezl Harryho až k ní, ale když nejde Mohammed k hoře... :D