His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 3

Shlédla jsem, viděla jsem krev na svém tílku. Zasáhlo mě to do levého boku. Ale věděla jsem, že to nezasáhlo žádný orgán, pamatovala jsem si anatomii. Kulka taky neprošla skrz.

„Dobře. Dobře. Um, musím to vytáhnout, zatímco jsem v šoku, nebudu to cítit," komentovala jsem, snažila jsem se najít nějaký nástroj, kterým bych to dostala ven. „Možná bych si mohla rychle umýt ruce a vytáhnout to prsty," zamumlala jsem, pokoušela jsem se myslet. Vypadal znechuceně.

„Cože?! Ne, absolutně ne. To je šílené. Jedeme do nemocnice. Pojď," řekl, chytil mě za paži a táhl mě halou. Druhou rukou jsem se držela za břicho, pokoušela jsem se zastavit krvácení.

Vyšli jsme bočním vchodem a vedla jsem ho přes parkoviště k místu, kde jsem měla auto, klíčky jsem měla na poutku u kalhot, vzal je, odemkl auto a nastoupil.

„Počkat, řídíš? Tvoje paže-." Podíval se na mě.

„Prostě si nastup do toho, zatraceného auta," řekl. Povzdechla jsem si a nastoupila jsem...

Když jsme vyjeli z parkoviště, cítila jsem se o hodně bezpečněji, ten chlap se zbraní nás nepronásledoval. Ale nebyla jsem si jistá, že bych mu měla věřit s tím, jak řídil mé auto.

*V nemocnici*

Vešli jsme na příjem a hned k nám přiběhli dva doktoři.

„Dobře. Ji si vemte na trauma ambulanci jedna a ho na dvojku," poručil doktor.

„Ne," zasáhla jsem. „Jdeme do stejné ambulance nebo nejdeme vůbec," naléhala jsem. Zaváhal, ale přikývl...

„Dobře, takže tady máme střelné poranění na levé straně břicha a vypadá to, že jeho paži to škráblo, než ji to zasáhlo. Jeho paže potřebuje zašít. Jak se to stalo?" zeptal se mě první doktor, přičemž si nasadil rukavice. Druhá lékařka začala čistit a zašívat Harryho paži.

„To je na dlouho, není to důležité. Jen to vytáhněte, ať můžeme odejít," řekla jsem netrpělivě.

„Jsi postřelená. Proč nevyšiluješ?" zeptal se mě Harry.

„Protože to není nic velkého," odpověděla jsem, nadzvedla jsem se na lokty a sledovala jsem, jak doktor pomalu očistil okolí rány. Zaskuhrala jsem.

„Proč to nevytáhnete?"

Podíval se na mě.

„Protože to musíme vyčistit, pak pojedete na vyšetření, abychom se ujistili, že není zasažen žádný orgán nebo hlavní žíla," vysvětlil. Převrátila jsem oči. Věděla jsem, že to nic nezasáhlo. Měla jsem čtyři hodiny anatomie a věděla jsem, kde všechno bylo. Nic to nezasáhlo.

„Dobře, stejně marníme čas, mohla bych dostat vodu?" požádala jsem. Znovu se na mě podíval.

„Jste v šoku, dobře? Musíte si lehnout a uvolnit se," konstatoval.

„Ne. Potřebuju vodu. Hned," řekla jsem netrpělivě. Harry mě sledoval.

Doktor naštvaně vstal a sundal si rukavice, než vyšel ven, aby mi přinesl vodu.

„Proč jsi na všechny tak zlá?" zeptal se Harry. Žena, která zašívala jeho paži, nás poslouchala.

Neodpověděla jsem mu. Natáhla jsem se pro něco, co vypadalo jako pinzeta na tácku s nástroji. Než mě Harryho lékařka mohla zastavit, rychle jsem to strčila do rány a vytáhla jsem kulku ven. Pustila jsem ji s pinzetou na tácek. Oddechla jsem si a zpátky jsem se opřela o lokty.

Šokovaně na mě zírala.

„Jsem v pohodě, vidíte? Mohla byste, prosím, dál zašívat jeho paži?" zeptala jsem se, vzala jsem gázu a držela jsem si ji na ráně, abych zastavila krvácení. Harry vypadal, že je mu špatně. Doktor se vrátil s vodou. Podal mi ji a posadil se, jeho oči přistály na zakrvácené kulce. Nejdříve se podíval na doktorku.