His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 62

Jeff

O sedm hodin později se lékař vrátil do pokoje, anglicky mluvící doktor byl za ním... Překládal všechno, co řekl...

„Brynn je po operaci. Nastalo pár menších komplikací, které jsme byli schopni vyřešit. Momentálně je na JIPce," vysvětlil.

„Takže je její srdce spravené? Bude v pořádku, až se uzdraví?" zeptal jsem se. Přeložil to chirurgovi, který začal mluvit francouzsky.

„Je to v pořádku, ale její rekonvalescence bude rozsáhlá. Asi pár měsíců... Její stav byl horší, než magnetická rezonance prokázala, takže chvíli zůstane na JIPu," řekl.

„Dobře. A kómat?" otázal jsem se, čekal jsem, přičemž lékař poslouchal, co chirurg říkal.

„Nadále zůstane v tomhle stavu. Není jisté, kdy nebo jestli vůbec se probudí," odvětil. Přikývl jsem a zajel jsem si rukou do vlasů. Pak něco operatér řekl druhému lékaři a odešel...

„Je dobře, že podstoupila tu operaci, pane Azoffe. S těmi okamžiky, kdy zemřela, její srdíčko hodně strádalo. Nemyslím si, že by vydržela delší dobu," řekl. Přikývl jsem a přemýšlel jsem o tom.

„Můžete mi dát účet za operaci a všechno ostatní. Nechci, aby si s tím musela dělat starosti," řekl jsem.

Přikývl.

„Vložím to do její karty. Můžete ji kdykoliv navštívit, je na čtvrtém podlaží," řekl, než odešel....

Zavolal jsem Harrymu a všechno jsem mu řekl, pak jsem šel na její pokoj. Zase měla kanylu v paži a pořád byla na monitoru... Ale byla naživu. To bylo nejdůležitější...

O devět dní později, 9. dubna 2021

Brynn

Probudila jsem se s bolestí na hrudi a slyšela jsem pípání odněkud v místnosti. Zaskuhrala jsem, asi minutu trvalo, než jsem si zvykla na hlasité pípání vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči, dělala jsem si starosti, že by bylo rozsvícené ostré světlo, čekající, aby mě oslepilo. Ale v pokoji byla převážně tma, světlo pronikalo dovnitř jen malým okýnkem ve dveřích.

Mým očím trvalo pár minut, než si přivykly. Pořád jsem byla unavená a měla jsem rozmazané vidění. Čekala jsem, až by se zaostřilo, pak jsem se lehce rozhlédla... Byla jsem v jiném pokoji, což mě hodně zmátlo.

Harry spal na posteli vedle mě, ale překvapivě se mě nedotýkal. Viděla jsem jeho mobil na nočním stolu blízko u mě a dokázala jsem se pro něj natáhnout. Musela jsem ho vypojit z nabíječky a zapnout.

Byly čtyři hodiny ráno a pětkrát jsem se musela podívat na datum, abych si uvědomila, že před třemi týdny jsem omdlela... trvalo mi, než jsem se dostala k faktu, že jsem musela být v kómatu, než jsem znovu ucítila bolest na hrudi.

Zvedla jsem ruku, byla jsem v nemocniční haleně a na místě srdce jsem měla náplasti. Proč mě bolel hrudník? A proč jsem tam měla náplasti?

Byla jsem vyčerpaná, i když jsem spala poslední tři týdny. Odložila jsem Harryho mobil na postel a podívala jsem se na něj. Zaváhala jsem, než jsem se k němu přisunula blíže, naprosto tady mrzlo... Zajela jsem si rukou do vlasů, než jsem si pomalu propletla paži s jeho. Nepohnul se nebo něco, tak jsem zavřela oči a cítila jsem, jak snadno jsem usnula...

O pár hodin později, 9:17

Probudily mě hlasy, ale nepohnula jsem se, ani jsem neotevřela oči. Cítila jsem, že moje paže byla stále propletená s Harryho.