His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 22

** 5.10.2020, 11:30 **

Byla jsem v hotelové jídelně, jedla jsem snídani, kterou nabízeli. Harry se rozhodl pozvat sám sebe a posadil se naproti mně ke stolu.

„Kdy odjíždíš do Brazílie?" zeptala jsem se, když nic neřekl.

„Dneska," odpověděl a zakousl se do jídla, nedíval se na mě.

„Dobře. No, je všechno v pohodě? Jsi tak desetkrát tišší, než obvykle," konstatovala jsem. Jen přikývl.

Dojedla jsem a pořád nic moc neřekl.

„Harry," řekla jsem. Vzhlédl na mě letmo.

„Co to s tebou, sakra, je?" zeptala jsem se.

„Nic," odpověděl a vrátil se ke svému jídlu.

„Dobře, takže proč se chováš, jako by někdo umřel?" zeptala jsem se naštvaně. Povzdechl si, odložil vidličku a setkal se s mým pohledem.

„Řekni mi o sobě a já ti řeknu, co se mnou je," řekl. Zasmála jsem se.

„Zas tolik mě to nezajímá," odpověděla jsem a opřela jsem se o židli. Pokrčil rameny, zvedl vidličku a vrátil se k tichu...

Po pár minutách jsem netrpělivě zaskuhrala.

„Fajn," zamumlala jsem. „Jsem z Atlanty. Chodila jsem tam na školu a teď jsem tady," shrnula jsem, sotva jsem mu něco řekla. Vzhlédl od talíře.

„Atlanta... Vážně?" zeptal se.

„Jop," odvětila jsem.

„Nemáš přízvuk. Víš, ten jižní," konstatoval. Pokrčila jsem rameny.

„Vyrostla jsem ve městě, ne na předměstí," řekla jsem a on přikývl. „Jsi na řadě," řekla jsem. Zasmál se a vzhlédl od talíře, střetli jsme se pohledem.

„Asi bych neměl nic říkat," odpověděl a letmo se rozhlédl po stolech kolem nás. Pár stop od nás seděla malá rodina, starší pár seděl na přes místnost a pár lidí bylo v bufetu. Jinak tam moc lidí nebylo...

„A proč ne? Řekla jsem ti o sobě," zeptala jsem se. Vzal si další sousto jídla.

„Je to pitomost," odpověděl jednoduše. Zasmála jsem se.

„Tak to řekni. Nebudu tě soudit. To víš," konstatovala jsem. Povzdechl si a rozhlédl se.

„Ne tady," řekl a vstal.

„Vážně?" zeptala jsem se. Zasunul svou židli.

„Ano, pojď. Nahoru," odpověděl.

Povzdechla jsem si.

„Fajn," zamumlala jsem, vstala jsem a následovala jsem ho k vozíku s nádobím. Pak jsme šli nahoru. Otevřela jsem dveře od svého pokoje, následoval mě a zavřel za sebou dveře.

„Takže co je ta velká věc, co tě tolik trápí?" zeptala jsem se, opřela jsem se o stůl a podívala jsem se na něj.

„Dobře... No, asi bych to neměl říkat. Akorát to věci zkomplikuje," řekl. Přetočila jsem oči.

„Ty už děláš věci komplikované tím, že plýtváš můj čas," konstatovala jsem. Podíval se na mě.

„Promiň. Prostě... vyklop to. Nemám trpělivost ptát se celý den," řekla jsem. Třel si zátylek a šel ke mně. Posadil se na postel naproti místu, kde jsem stála.

Pořád váhal, byla jsem zmatená, co mi nemohl říct.

„Harry, budeš mi to muset říct. Udělej to teď," řekla jsem. Povzdechl si a podíval se na mě, než jeho pohled znovu klesl.

„Dobře. No. Došel jsem k uvědomění, že k tobě něco cítím," řekl tiše.

„Uh huh... A to proto, že jsem včera na sobě měla bikiny a ty sis nemohl udržet ruce u sebe?" zeptala jsem se. Vzhlédl na mě.

„Ne. Mám tě rád pro více, než tohle," řekl.

„Dobře... Proč?" zeptala jsem se, upřímně jsem byla zmatená.

Zasmál se.

„Nemyslím si, že se mě někdy holka ptala, proč se mi líbí," konstatoval.

„Harry, byla jsem k tobě mrcha. A sám jsi to řekl, nic o mně nevíš," řekla jsem. Pokroutil hlavou.

„Já vím. A proto jsem nechtěl nic říct. Protože se to zdá být ukvapené. Ale předpokládám, že je dobré, že to víš," řekl.

„Dobře... Dobře. Jdu na pláž," řekla jsem, vzala jsem si z tašky jiné bikiny a šla jsem do koupelny.

Tyhle byly černé. Převlékla jsem se a namazala jsem se slabším opalovacím krémem. Můj sluneční krém neměl tak hroznou vůni, což bylo fajn. Musela jsem si koupit jeden konkrétní typ, moje kůže byla citlivá a zvláště na jizvách.

Vyšla jsem z koupelny poté, co jsem si oblékla džínové kraťasy. Harry byl pořád tam.

„Myslela jsem si, že odjíždíš," řekla jsem a on se na mě podíval.

„Ne, půjdu s tebou. Převlékl jsem se, zatímco jsi byla tam," řekl. Uvědomila jsem si, že si oblékl plavky.

„Neměl by ses chystat do Brazílie?" zeptala jsem se. Pokrčil rameny.

„Odjedu zítra," řekl. Povzdechla jsem si.

„Schválil to Jeff?" zeptala jsem se.

„Ne. Ale je pro mě dobré vzít si dovču," odpověděl. „Jsi připravená?" zeptal se. Povzdechla jsem si.

„Asi jo," řekla jsem, nechtěla jsem, aby šel se mnou. Oblékla jsem si vrch na bikiny, vzala jsem si tašku a vyšli jsme ven...

Tohle by byl dlouhý den.

__________

Líbí se mi, jak je Harry svůj. <3