His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 67

Povzdechla jsem si a podívala jsem se na svůj odraz. Zajela jsem si rukou do mokrých vlasů a otevřela jsem dveře. Ve dveřích stál Harry, ale někomu psal.

„Promiň, že tě obtěžuju. Jeff šel ven, aby-." Odmlčel se poté, co vzhlédl od mobilu.

„Co jsi říkal?" zeptala jsem se, vzala jsem hřeben a rozčesávala jsem si uzlíky.

„Jasně. Um..." Zdálo se, že mu ujel vlak myšlenek.

„Říkal jsi něco o Jeffovi," řekla jsem. Přikývl, podíval se přes rameno.

„Jeff šel koupit nějaké věci a chtěl vědět, jestli chceš něco konkrétního," vysvětlil.

"Ne, jsem v pohodě," odpověděla jsem a odložila jsem hřeben. Vrátil se ke psaní zprávy, předpokládaně Jeffovi.

„Co je to?" zeptal se a podívala jsem se jeho směrem. Nanášela jsem si gel na jizvy na jizvu po operaci srdce. Ukázala jsem mu tubu a vzal si ji ode mě, jeho ruka se přitom otřela o mou.

„Proč to používáš na tuhle, ale ne na jiné?" zeptal se a vrátil mi to.

„Protože," konstatovala jsem, nechtěla jsem mu to vysvětlovat. Sledoval mě, když jsem si krémovala ruce.

„Rád zíráš na lidi," řekla jsem.

„Promiň," zamumlal, podíval se jiným směrem a odešel. Namazala jsem si obličej, naklonila jsem se k zrcadlu, když jsem si ho mazala pod očima.

„Bylo by špatné, kdybych ti dal pusu?" zeptal se z ničeho nic. Podívala jsem se přes rameno, nebyla jsem si jistá, jestli mluvil se mnou.

„Cože?" zeptala jsem se zmateně.

„Chci ti dát pusu, ale vím, že nemáš ráda, když to udělám z ničeho nic," řekl.

„No to proto, že bych byla radši, kdybys to nedělal," konstatovala jsem, prošla jsem kolem něj a hledala jsem triko v šuplících.

„Proč ne?" zeptal se. Našla jsem triko, vytáhla jsem ho a otočila jsem se k němu čelem.

„Protože jsem souhlasila, že ti dám šanci. Nechci se rovnou k něčemu vrhat. Beru věci opravdu pomalu," vysvětlila jsem a přetáhla jsem si tričko přes hlavu.

„Jasně... Jako s Danielem?" zeptal se. Přetočila jsem oči.

„Jak jsem řekla, s ním šlo jenom o sex. Konec. Je to úplně jiné než to, o co mě žádáš," odpověděla jsem.

„Dobře. No, pokud to budeme brát pomalu, můžu tě vzít dneska ven?" zeptal se.

„Ven?" otázala jsem se.

„Jako na rande. Říkala jsi, že bereš věci pomalu. Obvykle je první krok rande," řekl. Podívala jsem se na něj.

„Jasně... Nemám ráda celou tu věc s randěním," řekla jsem a zajela jsem si rukou do vlasů a šla jsem zpátky do koupelny.

„Co to vůbec znamená?" zeptal se a následoval mě.

Dávala jsem si pod oči korektor.

„Celá ta věc s večeří v restauraci, mluvení o životě, líbání se na prahu dveří. Je to nudné," odpověděla jsem a pokračovala jsem s řasenkou. Stál ve dveřích a pozoroval mě.

„Dobře. Tak jaké je tvoje ideální rande?" zeptal se. Povzdechla jsem si.

„Znovu s rande. Nemám to ráda. Je to všechno „ou, co třeba v pátek v osm? Ou, to mi nesedí, přesuňme to na příští týden". Nechci, aby to byla nějaká předpokládaná věc, kterou můžeš naplánovat a pokusit se udělat to perfektní. Mělo by to být náhodné, bez přemýšlení. Tak někoho opravdu poznáš a nejen člověka, kterým se snaží být," řekla jsem.

„Jsi jedna z těch holek. Měl jsem to poznat," řekl. Naštvaně jsem se na něj podívala.

„Označuješ mě, abys mě mohl zařadit do nějaké kategorie ve snaze zjistit, jaká jsem. Nedělej to. Každý je jiný, nemůžeš lidi někam strkat a myslet si, že je znáš," konstatovala jsem.

„Pravda," odpověděl... Nadskočila jsem, když Jeff začal mluvit.

„Nechci vás rušit, ale jídlo je tady," řekl. Harry se otočil.

„Kdy ses vrátil?" zeptal se ho. Jeff pokrčil rameny a prošel kolem něj...

„Harry, nechci, abys tohle dělal. Není pro tebe dobrá." Sotva jsem slyšela, jak to Jeff říkal.

„Myslím, že by mohla," odvětil Harry a vyšel z pokoje. Ležela jsem na gauči a kolem sebe jsem měla deku.

„Dobře, takže jak to je s dotýkáním se tě? Budu to moct dělat?" zeptal se a posadil se na druhý gauč. Pokrčila jsem rameny.

„Eh, uvidíme," řekla jsem a sledovala jsem televizi.

Po pár minutách vstal a šel do kuchyně za Jeffem. Jedli to, co Jeff přinesl a pak se vrátil.

Jeff si sedl do křesla a Harry se vrátil na gauč.

„Dneska jsem pracoval. Udělal jsem toho hodně. Harry, chtějí, abych ti vyřídil, že ti budou volat okolo čtvrté. Nechci, abys mluvil o Brynn nebo operaci srdce nebo kómatu. Drž se od těchto témat," řekl. Harry přikývl.

„Chápu," řekl a podíval se na čas na mobilu. Bylo skoro půl čtvrté.

„Jdu si dát sprchu. Pořád se cítím z toho běhu nechutně," řekl, vstal a odešel. Jeff se na mě díval.

„Doporučuju ti, abys to nedělala," řekla jsem, nedívala jsem se na něj. Stále jsem sledovala show, která běžela v televizi.

„Raději bys mu neměla znovu ublížit," konstatoval. Přetočila jsem oči a podívala jsem se jeho směrem.

„Zkusila jsem si s ním promluvit, dobře? Řekla jsem mu, že si koleduje o to, že si ublíží, a on řekl, že je s tím v pohodě a chce dělat vlastní rozhodnutí a tak," vysvětlila jsem.

„Dobře, no, alespoň se můžeš pokusit být normální? Hraješ, že je těžké tě získat, ale tohle je extrémní. Trochu se uklidni," řekl. Podívala jsem se na něj.

„Nic nehraju. Přesně taková jsem byla předtím a ty to víš," odvětila jsem.

„Tak se pokus taková nebýt. Děláš to pro něj až příliš těžké," řekl.

„Promiň, takže mi říkáš, abych nebyla sama sebou a předstírala, že jsem někdo jiný, abys byl šťastný? Slyším dobře?" zeptala jsem se sarkasticky.

„Ne. Jenom... Buď milejší," řekl.

„Ou, aha. Takže chceš, abych nebyla ničící verze," řekla jsem. Povzdechl si.

„Prostě... Buď na něj mírná. Musím se vrátit do kavárny. Vy dva jste až příliš velké rozptýlení," konstatoval, vstal a vzal si tašku. Po pár minutách byl pryč a já jsem byla zase s Harrym...

________________

Jeff do toho nemá co kecat. Jako chápu, že pak ty následky dopadnou na něj, ale tak je chlap, ne? Ať se k tomu tak postaví a přestane jim do toho mluvit, proboha...

Nemůžu uvěřit, že je zase úterý, proč čas letí tak rychle?