His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 5

„Jeffe, prosím, přijeď si pro něj. Je tak otravný. Už to déle nevydržím," řekla jsem. Byla jsem venku na balkóně, Harry se rozhodl, že si na sebe nic neobleče.

„Není tak špatný, že? Kromě toho, zítra má druhý koncert. Musíš ho tam dostat a zůstat s ním celou dobu. Sledovat ho a ujistit se, že je na stagi v bezpečí, až koncert skončí, můžeš jít," vysvětlil. Povzdechla jsem si.

„Nechápeš to, je ten nejotravnější člověk, kterého jsem kdy poznala. Neobleče si na sebe posrané oblečení a pořád se mě ptá na osobní otázky. Jak mám zařídit, sakra, aby sklapnul a oblékl se?" zeptala jsem se a zajela jsem si rukou do vlasů.

Zasmál se.

„Nerad nosí oblečení, když nemusí. A asi se snaží být přátelský. Rád mluví. Jenom s ním mluv," odpověděl.

„Ne," konstatovala jsem, zavěsila jsem a šla jsem zpátky dovnitř.

Pořád ležel tam, kde jsem ho nechala.

„No?" zeptal se.

„Jsem s tebou další den," řekla jsem.

„Takže... Tvoje rodina?" zeptal se, když jsem si sedla na svou postel. Zaskuhrala jsem, lehla jsem si a přetáhla jsem si polštář přes hlavu. Slyšela jsem, jak se zasmál.

„No tak, není to špatná otázka." Sotva jsem ho slyšela.

Stáhla jsem polštář dolů.

„Je to strašná otázka," řekla jsem, přetočila jsem se na bok a přehodila jsem přes sebe peřinu.

„Ne, není. Co kdybych začal?" zeptal se, pak začal mluvit o jeho rodině. Už jsem to všechno věděla. Musela jsem o něm vědět skoro všechno.

Po pěti minutách pořád mluvil.

„O můj bože, sklapneš někdy?" zeptala jsem se, stáhla jsem ze sebe peřinu a posadila jsem se k němu čelem.

Podíval se na mě.

„Poslouchej, omlouvám se. Nemluvím o své rodině, dobře? A o tvojí už všechno vím. Je to součást mé práce," vysvětlila jsem. Přikývl a pár minut byl tiše. Trochu jsem se uvolnila, lehla jsem si na polštář a dívala jsem se na televizi.

Takhle tomu bylo, dokud se neozvalo hlasité bušení na dveře. Vyskočila jsem a Harry se na mě podíval.

„Objednal jsi pokojovou službu nebo něco?" zeptala jsem se tiše a záporně pokroutil hlavou.

Přikývla jsem a tiše jsem vstala z postele. Naznačila jsem mu, aby zůstal tam, kde byl, a připlížila jsem se ke dveřím. Podívala jsem se přes kukátko a uviděla jsem tři holky. Oddechla jsem si a otočila jsem se čelem k Harrymu. Nadskočila jsem, když stál přímo za mnou. Praštila jsem ho do hrudníku.

„Tohle nedělej!" obořila jsem se na něj tiše a lehce se zasmál.

„Kdo je to?" zeptal se, snažil se být tiše.

„Myslím si, že jsou to tvoje fanynky," odpověděla jsem, obešel mě a podíval se přes kukátko.

Přikývl.

„Jo. Um, jeden chlápek z ochranky se o to většinou stará...," řekl. Povzdechla jsem si.

„Super. Dobře, běž do koupelny. Nerozsvěcej," řekla jsem. Podíval se na mě. Přetočila jsem oči a podala jsem mu svůj mobil, aby si mohl svítit.

Když byl zavřený v koupelně, otevřela jsem dveře od pokoje.

Zdály se být zmatené, když mě uviděly, a snažily se kolem mě nahlížet do pokoje.

„Um. Můžu vám pomoct?" zeptala jsem se.

„Jo... Um. Viděly jsme na balkóně Harryho Stylese, spočítaly jsme pokoje a vyšel nám z toho tenhle," vysvětlila jedna z nich. Přikývla jsem.

„Dobře, očividně nejsem ten chlápek nebo kdo to byl. A očividně tady není, tohle je můj pokoj... Viděly jste někdy tu epizodu Přátel, kde Joey vidí holku v bytě, spočítá pokoje, ale pokaždé, co tam vejde, skončí v Rossově bytě? No, to je jako tohle. Hodně štěstí," řekla jsem a zavřela jsem dveře. Harry vyšel z koupelny a podíval se na mě.

„Co?" zeptala jsem se.

Pokrčil rameny.

„Nezdáš se jako typ člověka, co by se díval na Přátele... A taky jsi docela dobrá lhářka," řekl. Neodpověděla jsem a místo toho jsem se vrátila na své místo na posteli. Následoval mě.

„Potřebuji, abys mi zašla pro oblečení, pokud ti to nevadí... Neměl bych radši na sebe oblíkat to ze včerejšího koncertu," konstatoval.

„Uh... Dobře, Jeff mi řekl, že nemůžu nikam daleko od tvého hotelu," odpověděla jsem.

„Tak běž najít obchod. Zaplatím ti. Prosím," řekl. Povzdechla jsem si.

„Dobře. Ale nevycházej z pokoje. Podle mých podmínek. Nechoď na balkon a neotevírej. Chápeš to?" zeptala jsem se. Přikývl a posadil se na postel. Vstala jsem, obula jsem si boty a vyšla jsem z hotelu...

*

Odmítala jsem za něj plýtvat své peníze, koupila jsem mu kraťasy a tričko ze sekáče. Vrátila jsem se na pokoj a hodila jsem na něj tašku. Chytil ji.

„Vážně?" zeptal se a podíval se do tašky.

„Ou, omlouvám se, princezno. Nemůžeme si dovolit značkové butiky," konstatovala jsem. Převrátil oči.

„No, díky. Co jiného jsi mi přinesla?" zeptal se. Zula jsem si boty a položila jsem druhou tašku vedle nočního stolku.

„Jídlo," odpověděla jsem a podala jsem mu krabičku s Čínou, druhou jsem si vzala pro sebe.

„Ou, díky," řekl a přikývla jsem.

V tichosti jsme sedli, dívali jsme se na kriminálku...

Položil krabičku na stůl, věděla jsem, že zase začne mluvit.

Přísahám, že tenhle chlap nikdy nezmlkne...

______________

Už jsem říkala, jak tenhle příběh hrozně moc miluju? <3  

Moc vám děkuji za všechny hvězdičky a úžasné komentáře, jsou nejlepší.

A taky miluju, jak je Brynn na Harryho hnusná a on se stejně nedá a jako by si to vůbec nenechal líbit a furt se snaží o ní něco dozvědět. xD A Brynn se o něj stará, ale je to její práce *samozřejmě*