His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 70

„Řekni mi, co si myslíš," řekla jsem. Pro jednou se ode mě odvrátil.

„Co, jako teď?" zeptal se. Přikývla jsem.

„Chci říct. Dobře. No, přemýšlel jsem o tom, co jsi řekla. Ale pak jsem si myslel, že i tak tě chci políbit, ale že bys mě asi praštila. To jsem si myslel," vysvětlil.

„Rozhodně bych tě praštila," potvrdila jsem a on se zasmál.

„To mi došlo," řekl.

„Jeff bude asi brzy zpátky, že?" zeptala jsem se. Pokrčil rameny. Podívala jsem se přes rameno. Pořád pršelo. Povzdechla jsem si a vstala jsem z postele. Obula jsem si staré tenisky.

„Kam jdeš? Myslel jsem si, že půjdeš spát," řekl. Pokrčila jsem rameny a vyšla jsem z pokoje. O vteřinu později jsem uslyšela, že vstal z postele, a já jsem vyšla předními dveřmi. Měla jsem hlas a užívala jsem si chůzi v dešti.

Harry mě dostihl na schodech a podal mi černou mikinu. Nejdříve jsem byla zmatená, ale pak jsem si vzpomněla, že pršelo.

„Díky," zamumlala jsem, oblékla jsem si ji a přetáhla jsem si kapuci přes hlavu. Shlédla jsem, uvědomila jsem si, že to nebyla moje mikina. Byla jeho a bylo na ni Full Stop Management, což byla Jeffreyho a jeho otce společnost. Viděla jsem Harryho, jak jí měl na sobě desetkrát, a doufala jsem, že by nebyl problém, pokud bychom narazili na novináře.

Otevřel mi dveře a následoval mě ven. Chlapi s foťáky venku už nepostávali. Podívala jsem se na Harryho, který šel vedle mě. Měl na sobě šedou mikinu a kapuci měl na hlavě.

„Tak kam jdeme?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

„Jsem si jistá, že něco vymyslíme. Jenom jsem se potřebovala projít," odpověděla jsem. Zasmál se.

„V dešti?" otázal se.

„Ano. Miluju procházky v dešti. Je to osvěžující a všude je méně lidí," řekla jsem. Šli jsme uprostřed ulice.

„Sakra," zamumlal. Podívala jsem se jeho směrem.

„Máš u sebe mobil?" zeptal se mě.

„Ne, prší," odpověděla jsem...

„Super... Jeff bude vyšilovat," řekl. Přetočila jsem oči.

„Musí přestat být tak posedlý. Uvidí, že jsi se mnou, což je asi bezpečnější než kdekoliv jinde, kde bys mohl být," řekla jsem. Byli jsme asi míli daleko, když jsem uviděla ceduli obchodu. Šťouchla jsem do Harryho a následoval mě do malého obchůdku.

„Nemám u sebe žádné peníze," řekl tiše, když jsme šli uličkami.

„Já mám vždycky," odpověděla jsem. Chtěla jsem nějaké víno, ale věděla jsem, že s Harrym bych to asi neměla dělat. Všichni jsme viděli, co se stalo posledně...

Vzala jsem láhev vody a on mě následoval do další uličky. Snažila jsem se přijít na to, na co jsem měla chuť a nemohla jsem si pomoct, ale rozptylovalo mě to, co Harry dělal. Rozhlížel se, díval se přes rameno a byl paranoidní.

„Mohl bys toho nechat?" zeptala jsem se tiše a otočila jsem se k němu čelem.

„Čeho?" zeptal se.

„Chováš se úzkostlivě a paranoidně. Proč se nemůžeš na pět minut chovat jako normální člověk?" zeptala jsem se.

„Nedělal jsem to?" zeptal se, upřímně se zdál zmatený.

„Ne, nedělal," konstatovala jsem a vzala jsem pár dobrot. „Jestli chceš něco k jídlu, vezmi si," řekla jsem a šla jsem k pokladně, kde jsem odložila věci. Prodavačka se na mě podívala.