His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 47

Zaskuhrala jsem, při zvuku jeho hlasu mi tepalo v hlavě. Ale otevřela jsem oči. Nevěděla jsem, kde jsem měla mobil, ale viděla jsem Jeffův na stole. Povzdechla jsem si, pomalu jsem vstala, skoro jsem spadla. Dokázala jsem vzít jeho mobil a cítila jsem, jak jsem málem omdlela, ale dokázala jsem zůstat při vědomí. Shlédla jsem na mobil a udělala jsem nouzový hovor, vytočila jsem 112.

Zvedli to a pozdravila mě linka.

„Nous avons besoin d'une ambulance," dostala jsem ze sebe, sotva jsem si vzpomněla, jak mluvit francouzsky. Něco řekla, ale bušení v uších bylo moc hlasité.

Dokázala jsem říct adresu, než jsem omdlela a zhroutila jsem se na podlahu...

***

Probudilo mě hlasité křičení a se skuhráním jsem se chytila za hlavu.

„Je v ložnici!" slyšela jsem křičet Jeffa. Cítila jsem něčí ruku na paži. Dělo se toho hodně, viděla jsem rozmazané stíny běhat po pokoji...

„Brynn, musíš zůstat vzhůru." Slyšela jsem nad sebou hlas. Po minutě jsem si uvědomila, že to byl Jeff. Cítila jsem kolem sebe něčí paži. Mohla jsem z druhého pokoje slyšet volání. Něco s Harrym bylo... Nedokázala jsem udržet otevřené oči, bolest hlavy se strašně zhoršovala.

„Víte, co se stalo, pane?" slyšela jsem, jak se někdo zeptal. Ve francouzštině. Jeff by jim nerozuměl. Dokázala jsem to přeložit, i když mi to hodně trvalo.

„Otrava alkoholem? Možná. Včera hodně pil. Oni oba. Vrátil jsem se ráno a myslel jsem si, že ona má otřes mozku nebo něco. Ale ho nešlo probudit...," řekl, panikařil. Nedokázala jsem mluvit moc nahlas, ale přeložila jsem to do francouzštiny, aby žena rozuměla. Byl Harry v pořádku?

Zase začala mluvit francouzsky.

„Dobře. Pane, dokázali jsme ho dostat zpátky, dýchá sám a bije mu srdce. Vezmeme ho do nemocnice," vysvětlila. Dokázala jsem otevřít oči, většinu jsem mu přeložila.

Zeptala se mě na otázku, klekla si přede mě, kde jsem ležela. Jeff se mnou seděl na podlaze a hlavu jsem měla zvednutou v jeho klíně, omotal kolem mě paži.

Zaskuhrala jsem, zavřela jsem oči, jak mě bolela hlava. Pomalu jsem zvedla ruku a položila jsem si ji na hlavu.

Jeff mě trochu posadil, načež ona si ránu prohlédla. Pořád mluvila ve francouzštině, vysvětlovala, že jsem na hlavě neměla žádné fyzické poranění.

„Il ne parle pas Francais," zamumlala jsem. Shlédla na mě a cítila jsem, jak se mi zase zavíraly oči. Něco zakřičela, bylo to tlumené a znovu jsem byla obklopená temnotou, až jsem upadla do bezvědomí...

O čtyři dny později

Vzbudila mě ostrá bolest hlavy. Ale nebylo to nic v porovnání s tím, co jsem cítila předtím. Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se. Rozhodně nemocnice... Slyšela jsem hlasy za dveřmi pokoje. Jeden z hlasů byl Jeff a uvědomila jsem si, že našel někoho, kdo dobře mluvil anglicky, i když bylo dobře slyšet francouzský přízvuk.

„Takže říkáte, že oba budou v pořádku?" zeptal se.

„Ano, budou. Brynn měla uzavřené poranění hlavy, což se někdy může tvářit jako otřes mozku. Bylo dobře, že jsme ji tady dostali včas. Zotaví se docela rychle... Museli jsme Harrymu vypumpovat žaludek a otevřít hrudník kvůli operaci, momentálně má zavedený žilní vstup, abych mu na pár dní pomohli," vysvětloval muž.

„Dobře. A takže to způsobilo, že... No, zemřel?" zeptal se Jeff.

„Otrava alkoholem. I když přestal pít, alkohol se mu pořád dostával do krve i přes noc. Poté jeho srdce nedokázalo dál pracovat v řádné činnosti. Tak došlo k zástavě. Našel jste ho ve velmi dobrý čas. Po dvou až třech minutách by bylo pozdě. A kdybyste nezahájil oživování, nepřežil by. Srdeční selhání je často fatální," vysvětlil.

Nemohla jsem si pomoct, cítila jsem se provinile. Byla to moje chyba. Neměla jsem mu dovolit pít... Skoro jsem ho zabila.

„A její zranění hlavy. Jak špatné to bylo?" zeptal se Jeff.

„Její mozek velmi pomalu krvácel, proto tak omdlévala. Je úžasné, že dokázala mluvit... Ačkoliv s tím... Zranění hlavy je strašně těžké odhadnout, když dojde na léčbu. Zranění bylo směřováno na okolí očního laloku, který ovládá zrak. Takže rozeznávání tepla, barev, hloubkové receptory, určitá část vzpomínek... Tyhle věci. Nedokážeme predikovat, jak dobře bude její mozek v budoucnu fungovat," vysvětlil muž.

„Takže ztráta paměti? Nepamatovala si nic potom, co se praštila do hlavy. Ale pořád byla při vědomí," zeptal se Jeff. Uvědomila jsem si, že mluvil o tom, co jsem si nepamatovala. Ta část, kdy se něco stalo s Harrym...

„Ano, jako by její tělo přesunulo energii na uzdravení zranění. Takže jí přestala fungovat krátkodobá paměť, dokud se neprobudila ráno. No, vlastně to nevím. Možná si nevzpomene vůbec na nic," řekl doktor.

Ale... cítila jsem se dobře. Chci říct, hodně mě bolela hlava. Ale viděla jsem. Viděla jsem, kde jsem byla, jakou barvu měly zdi. Moje vidění bylo v pohodě.

„Dobře. Děkuji za vysvětlení," řekl Jeffrey.

„Žádný problém. Ačkoliv mám na vás jednu otázku. Je o ni," odpověděl. „Má mnoho jizev po celém těle. Z toho co můžeme říct, byly to hluboké rány, které měla v průběhu života. Možná před několika lety. Víte, od čeho by mohly být?" zeptal se.

„Um. Ne, nemám ponětí. Nevšiml jsem si jich, hodně si svůj osobní život hlídá," odpověděl Jeff.

„Dobře. Pokud byste rád někoho z nich navštívil, můžete. Nebyli jsme schopni kontaktovat její rodinu. Jeho je na cestě," řekl doktor. Povzdechla jsem si a zavřela jsem oči, byla jsem ráda, že nedokázali najít mé rodiče.

Slyšela jsem, jak se dveře otevřely a zavřely. Hádala jsem, že se Jeff rozhodl jít za mnou místo za Harrym, to mi připadalo divné. Posadil se vedle mé postele a cítila jsem, jak mi položil ruku na paži. Nepohnula jsem se, čekala jsem, až bolest hlavy přejde. Zhoršovalo se to.

Otočil mou ruku a palcem mi přejel po jizvě... Zatvářila jsem se, odtáhla jsem ruku a otočila jsem se.

„Brynn?" zeptal se. Pomalu jsem zvedla ruku a dotkla jsem se hlavy.

„Je to v pořádku. Měla jsi operaci, říkali, že to bude chvíli bolet," řekl. Znovu jsem otevřela oči a podívala jsem se na něj.

„Jsi vzhůru," řekl.

„Už to tak vypadá," zamumlala jsem a položila jsem si hlavu na polštář.

„Mám zajít pro doktora?" zeptal se. Pokroutila jsem hlavou a zakňourala jsem nad bolestí, kterou tento pohyb vyvolal...

Přikývl, opřel se do židle, která byla vedle mé postele. Čekala jsem, až by se tepavá bolest uklidnila.

„Je v pořádku?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj. Přikývl.

„Vede se mu dobře. Před pár dny podstoupil operaci, takže se pořád zotavuje. Jeho máma a sestra ho dneska přijedou navštívit," vysvětlil. Pomalu jsem přikývla a dívala jsem se po pokoji.

„Doktoři nedokázali sehnat tvou rodinu...," řekl.

„Dobře," odpověděla jsem, chtěla jsem spát.

„Co, nemáš je ráda?" zeptal se s lehkým smíchem.

„Ani trochu," konstatovala jsem, nedívala jsem se na něj. Po minutě jsem cítila, jak se znovu dotkl mé paže, kde byla jizva.

„Od čeho to je?" zeptal se. Musela jsem si přitáhnout paži k sobě.

„Na tom nezáleží," řekla jsem a zavřela jsem oči.

„Dobře. No, nechám tě odpočívat. Musím se podívat na Harryho," řekl, vstal a odešel...

_____________

Mohli je dát na jeden pokoj, Harry by se uzdravil raz dva. :3