His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 55

Jeho máma byla pořád trochu zmatená z celé té věci, nebyla si jistá, co mysleli tím, že mě někdo řezal... Zaváhala jsem, všechny mé instinkty mi říkaly ne. Všude se objevovaly červené vlajky a měla jsem pocit, že bych mohla omdlít, bolest hlavy se ze stresu zhoršila. Ale všechno jsem to potlačila a natáhla jsem k ní ruku.

Shlédla na ni a chytila mě za ni.

„O můj bože," zamumlala a prohlížela si jizvu. „To ti někdo udělal? To je strašné," konstatovala.

„Je jich třináct," řekla jsem a na nikoho z nich jsem se nedívala. Harry ležel, zasáhla ho bolest z operace hrudníku. Doktor mu dal nějaký morfin a řekl mu, že mu naplánovali magnetickou rezonanci.

„Omlouvám se, říkala jsi třináct? Někdo ti to udělal třináctkrát?" zeptal se Jeff, přešel ke mně a něžně mě chytil za ruku, aby si ji prohlédl. „Kde jsou další?" zeptal se. Zaváhala jsem.

„Všude. Na břiše, zádech, nohách, pažích, žebrech...," vybreptla jsem.

„Proč... co... kdo-," nedokázal se vymáčknout, dost podobná reakce té Harryho, když jsem u to řekla...

Zaváhala jsem. Vnitřně jsem vyšilovala. Nechtěla jsem jim to říct. Nemohla jsem. Nepochopili by to.

Pokroutila jsem hlavou, vstala jsem z postele a vyšla jsem z pokoje. Točila se mi hlava, protože jsem rychle vstala. Slyšela jsem, jak někdo za mnou šel. Šla jsem do svého pokoje, posadila jsem se na postel a trochu lépe se mi bez všech těch očích na mě dýchalo. Točila se mi hlava a bolest se zhoršila. Asi migréna... O pár vteřin později se Jeff objevil mezi futry.

Lehla jsem si na bok pod peřinu... Pomalu šel ke mně a posadil se na židli vedle postele. Nic neřekl.

„Nemůžu o tom mluvit," řekla jsem tiše. Přikývl.

„Chápu," odvětil.

„Nechápeš," konstatovala jsem. Neodpověděl, ale zůstal sedět.

„Harry to ví?" zeptal se. Zaváhala jsem, než jsem přikývla.

„Neřekne ti to," odpověděla jsem.

„To mi došlo," řekl... „Probudila jsi ho," poznamenal, změnil téma. Pokrčila jsem rameny.

„Víš, že nemůžu zůstat, že?" zeptala jsem se. Pokroutil hlavou.

„Nemůžeš odejít, Brynn... Viděla jsi, co si udělal. Čím se stal..." Díval se na mě.

„Nemůžu zůstat jen kvůli tomu, že jeho emoční zdraví záleží na mě... Musím myslet na sebe, Jeffe... Být v jeho přítomnosti a vědět, že zná mou minulost. Ubližuje mi to. Doslova. Čím víc lidí to o mně ví, tím je to pro mě horší... Proč si myslíš, že sis dříve nevšiml, že jsem něčím z toho trpěla?" vysvětlila jsem.

„Proč se to musí zhoršovat? Koho zajímá, jestli lidé znají tvou minulost?" zeptal se. Zaváhala jsem, věděla jsem, že kdybych odpověděla na tyhle otázky, bylo by to příliš.

„Nemám nad tím kontrolu," odvětila jsem tiše a zavřela jsem oči, byla jsem unavená.

Než se mohl zeptat na více otázek, změnila jsem téma.

„Můžeš se jít zeptat Harryho, jestli si pamatuje, co se té noci stalo? A proč byl nahý v mé posteli?" zeptala jsem se.

„Jo, jasně. Na to jsem zapomněl, zeptám se," řekl, vstal a odešel.

Trvalo mi jen pár vteřin, než jsem usnula...

Další den, 16.3.2021

Pomalu jsem se probudila, pořád mě bolela hlava. Zaskuhrala jsem, zvedla jsem ruku a chytila jsem se za ni. Bolest nezmizela, ani se po pár minutách nezlepšila. Nebyla jsem si jistá, proč pokračovala i další den. Pomalu jsem se rozhlédla. Nikdo tady nebyl. Mohla jsem odejít.

Ale hlava mě bolela příliš nato, abych někam šla, tak jsem jen ležela se zavřenýma očima...

Uběhlo pár hodin a dveře od mého pokoje se otevřely. Podívala jsem se k nim. Jeff, samozřejmě.

„Ou, super, jsi konečně vzhůru. Mluvil jsem s Harrym," řekl a šel se posadit na židli.

Trvalo mi pár minut, než jsem si vzpomněla, o čem jsme naposledy spolu mluvili.

„Ou. Co říkal?" zeptala jsem se, neposadila jsem se. Tepalo mi v hlavě.

„Nic se nestalo. No... Jo. Očividně potom, co jsi spadla, přinutila jsi ho, aby se šel osprchovat. Říkal, že tam párkrát omdlel, ale odmítal se obléknout. Taky říkal, že jste se chvíli líbali. Ale pak jsi omdlela a tak šel spát," vysvětlil.

„To zní dost reálně," řekla jsem tiše a zavřela jsem oči.

„To je všechno? Žádné naštvaní na Harryho, protože si nic nepamatuješ?" zeptal se.

„Byl opilý a já jsem krvácela do mozku. V tuto chvíli na tom nezáleží," odpověděla jsem a přitáhla jsem si peřinu ke krku, uvědomila jsem si, jaká mi byla zima.

„Chceš deku?" zeptal se. Přikývla jsem, vstal a vyšel z pokoje. Po pár minutách se vrátil a přehodil přese mě deku. Trochu to pomohlo, ale ne moc.

„Díky," zamumlala jsem a dál mi tepalo v hlavě. Měla jsem pocit, jako by se všechno kolem mě točilo, tak jsem nechala zavřené oči.

„Jsi v pořádku? Je to kvůli včerejšku?" zeptal se... Náhle se bolest zhoršila, ale dokázala jsem otevřít oči a podívat se na něj. Sledoval mě a viděla jsem jeho znepokojený výraz.

„Brynn, co se děje?" zeptal se.

„Já... Nemůžu," dokázala jsem zamumlat, než jsem zavřela oči a omdlela jsem.

Jeff

Věděl jsem, že něco bylo špatně hned, jakmile jsem zahlédl ten divný pohled v jejích ořích. Byl to ten samý jako to ráno, kdy to všechno začalo... Něco říkala, ale pak se jí přetočily oči a byla mimo. Vyskočil jsem a běžel jsem na chodbu, křičel jsem o pomoc, aby jí někdo přišel pomoct.

Pár doktorů vběhlo dovnitř a viděl jsem, jak jí svítili do očí a kontrolovali jí puls. Něco zakřičeli a mačkali tlačítko na stěně. Pohotovost, došlo mi to. Nemohl jsem sledovat, jak zahájili resuscitaci. Nevěděl jsem, co se stalo. Včera byla v pohodě. Před pár minutami se mnou mluvila.

Mohl jsem slyšet, jak používali plochy, aby jí dali šoky. Taky ji napojili na přístroj jako Harryho, ale neměla žádný puls...

Zajel jsem si rukama do vlasů a otočil jsem se, opřela jsem se o stůl sestry. Mohl jsem slyšet, jak ji znovu probíjeli.

„Jeffe? Co se děje?" zeptala se mě Anne. Byla na chodbě z Harryho pokoje. Pokroutil jsem hlavou a naznačil jsem jí, aby šla zpátky. Vypadala zmateně a sledovala, jak další dva doktoři vběhli do jejího pokoje. Křičeli různé věci, ale všechno ve francouzštině, takže jsem jim nerozuměl.

Podívala se na mě a pokroutil jsem hlavou. Přikývla, vrátila se do Harryho pokoje a zavřela dveře. Znovu jsem si strčil ruku do vlasů, stále jsem byl odvrácený od jejího pokoje...

Tohle by Harryho zabilo...

_______________

Otázka je, koho to zabije, protože mě s tím začíná docházet trpělivost. :')