Část 99

236 27 7
                                    

Strávili jsme dvacet minut hádáním, přistoupil ke mně.

„Přestaň s tím. Nepůjdu s tebou, Ryane. Musíš mě nechat být, dobře? Tohle pro mě není fér," řekla jsem. Pokroutil hlavou.

„Lásko, víš, že je mi jedno, jestli si myslíš, že tohle je fér. Teď k věci... Chvíli tě sleduju. Takže vím, kde tvůj přítel bydlí... Pojďme tam a dohodněme se znovu. Buď nastoupíš do auta a pojedeš se mnou nebo tě budu sledovat do domu a zabiju ho i s tím dítětem," konstatoval.

Pokroutila jsem hlavou.

„Nemůžeš mi to dělat. Prosím, Ryane," odpověděla jsem, věděla jsem, že by mi ublížil v momentě, kdy bychom se dostali tam, kde bydlel...

„Brynn. Máš deset vteřin, abys nasedla do auta. Doporučuji ti, abys udělala to, co jsem ti řekl, protože víš, že nebudu zaváhat je zabít," vyhrožoval. Rozhlédla jsem se, přála jsem si, abych někomu mohla dát signál jako žádost o pomoct. Ale většina lidí měla sluchátka a nevěnovala nám pozornost. Samozřejmě že si začali hledět svého, když jsem je potřebovala...

Zatímco jsem byla rozptýlená, chytil mě za paži, táhl mě k autu a strčil mě do něj...

***

Jeli jsme asi půl hodiny, než jsem ucítila vibrace mobilu v kapse. Pomalu jsem mobil vytáhla a tajně jsem hovor zvedla, věděla jsem, že to byl Harry...

„Nemusíš to dělat. Víš to," řekla jsem, podívala jsem se na Ryana.

„Vlastně to nevím. Ale vím, že to bude zábava. Samozřejmě ne pro tebe. Neposlechla jsi mě," řekl. Pokroutila jsem hlavou. Zajel na boční silnici a zaparkoval před malým domem.

„Dobře, jdeme," konstatoval a shlédla jsem na mobil. Harry byl pořád na druhé straně, váhavě jsem se kousla do rtu.

Nemohl dělat moc. Zavěsila jsem a rychle jsem vytočila 911 navzdory následkům. Nebylo by to dobré a věděla jsem to. Zabil by mě a pak by policajtům utekl a šel by zabít Harryho.

Shlédla jsem, viděla jsem, že hovor přijali. Ryan otevřel moje dveře, strčila jsem si mobil do kapsy. Chytil mě za paži a hrubě mě vytáhl ven. Zkroutil mi paži za záda a zakňourala jsem.

„Au, au, au, přestaň," řekla jsem, bojovala jsem proti jeho sevření. Dokázala jsem ho kopnout do holeně co nejsilněji z tohohle úhlu.

„Kurva," vyprskl a strčil do mě. Zakopla jsem o vlastní nohu a spadla jsem na zem. Přetočila jsem se a vyjekla jsem, když najednou nade mnou stál s nožem. Před očima se mi promítl život a tehdy jsem udělala chybu.

„Přestaň! Zavolala jsem policajty!" vyjekla jsem a zvedla jsem si ruce před obličej.

Vteřinu tam stál.

„Ty... Cože?" zeptal se, v jeho hlase byl vztek.

„Slyšel jsi mě. Zavolala jsem jim. Poslouchají," konstatovala jsem. Zavrčel, sklonil se a rychle mi prohledal kapsy, než vytáhl mobil. Zavěsil hovor a mobil odhodil asi čtyřicet stop od nás, pak mě chytil za paži a vytáhl mě na nohy...

O deset minut později

Ten pocit přišel, když jsem věděla, že bych každou vteřinou omdlela... Cítila jsem, jak moje tělo sláblo, přičemž jsem ztrácela víc a víc krve.

„Ještě neomdlívej, Brynn," konstatoval a nůž jemně vedl po mé kůži, neřezal mě.

„Proč?" dostala jsem ze sebe, sotva jsem dokázala udržet otevřené oči.

„Protože si to zasloužíš... A možná to ze mě dělá sociopata. Ale hádám, že jsi nikdy neměla přistoupit na dohodu," řekl, najednou mě řízl ve vnitřní straně nohy. Zatvářila jsem se, ale trvalo mi jen pár vteřin, než mi došlo, že to bylo příliš...

„Ah, hádám, že porod ti vzal hodně. Víš, nosit dítě tak dlouho, to si na tobě vybere svou daň," řekl a naklonil se nade mě.

Cítila jsem se slabě... Příliš slabě.

„Ryane... Prosím. Nemůžu." Neodkázala jsem dokončit větu. Moje myšlenky byly zahalené matnými vzpomínkami. Na vteřinu jsem zavřela oči, než jsem se soustředila, abych je otevřela, pokoušela jsem se s tím bojovat...

Z nějakého důvodu jsem mohla přemýšlet jen o tom, že by se Harry postaral o dítě a Ryan by je nechal být, když bych byla pryč. Protože... Jak jsem tohle zažila už tolikrát, věděla jsem, že tenhle pocit byl jiný než obvykle.

Nepřežila bych to.

A znala jsem Ryana dlouho, měla jsem sepsanou závěť. Věděla jsem, že nakonec by mě Ryan zabil, ať už úmyslně nebo omylem. Tak jsem se pojistila, všechny peníze jsem odkázala Grace...

Ryan se nade mě naklonil, sledoval mě. Zavřela jsem oči, věděla jsem, že bych se z toho nedostala. Protože to bylo ono... Smrt se nedá podvést... Buď nadešel váš čas, nebo ne... A musíte žít každou vteřinu, nevíte, kdy se vesmír rozhodne, že váš čas vypršel. Nebylo to fér. Ale zase, nic nebylo fér...

Roztřeseně jsem vydechla, snažila jsem se najít dobrou vzpomínku.

„Sbohem, Brynn." Mohla jsem ho slyšet, jeho hlas se vzdaloval. Zalapala jsem po dechu, když jsem ucítila ostrou bolest v hrudi, naposledy mě bodl... Byla to jen otázka několika vteřin.

A pak všechno zčernalo... 

His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat