His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 11

** 4. srpna 2020 **

Harry byl teď mezi koncerty na Floridě. Další koncert měl za dva dny. Nemusela jsem s ním být od doby, co jsme byli v Severní Karolíně. Všechno se vrátilo k tomu, jak to bylo. Chodila jsem na koncerty, neviděla jsem se s ním a ujišťovala jsem se, že na internetu všechno běželo hladce.

Zrovna jsem byla na hotelovém pokoji, sledovala jsem jednu z kriminálek. Mohla jsem přísahat, že vždycky nějakou dávali... Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře a zaskuhrala jsem, podívala jsem se na hodiny. Skoro tři ráno. Kdo si, kurva, myslel, že byl dobrý nápad klepat na něčí dveře v takový čas?

Vstala jsem, šla jsem ke dveřím a podívala jsem se přes kukátko. Zmateně jsem otevřela dveře.

„Ano?" zeptala jsem se a zajela jsem si rukou do vlasů. Zvedl černou kartičku a povzdechla jsem si. Jeden z Harryho ochranky.

„Co je s ním teď?" zeptala jsem se.

„Jeff mi řekl, že jste ve své práci dobrá a abych vás našel," řekl.

„Proč mi nezavolal?" zeptala jsem se.

„Oba jsou v baru, opilí," řekl. Povzdechla jsem si.

„To si děláte srandu. Nemusím si s tím dělat hlavu, že?" zeptala jsem se.

„Bohužel, vaše služby byly určeny specificky," odpověděl.

„Dobře, um. Fajn... Jenom se převléknu," řekla jsem a zavřela jsem dveře. Převlékla jsem se do černých legín a trička. Obula jsem si tenisky a vzala jsem si mobil, než jsem vyšla z pokoje...

Na cestě jsem se otočila k chlápkovi.

„Tak jak moc jsou opilí?" zeptala jsem se, nechtěla jsem se zabývat nějakým zvracením nebo omdléváním. Už jsem byla naštvaná z toho, že jsem musela jet za Harrym uprostřed noci.

„No, stáli u baru a pili panáky a zpívali karaoke, když jsem odcházel. Takže těžko říct," odpověděl a zajel na prázdné parkoviště.

„Nikdo jiný tady není?" zeptala jsem se a pokroutil hlavou.

„Bar zavřel před dvěma hodinami. Zaplatili majiteli, aby mohli zůstat déle a pít," vysvětlil.

„No samozřejmě," zamumlala jsem...

Vystoupila jsem a následovala jsem ho ke dveřím. Jeff a jeden z těch Harryho lidí z kapely pořád zpívali karaoke, leželi na stolech. Viděla jsem, jak Harry usnul na baru, ležel tam rozvalený. Zaskuhrala jsem. Jeff šel ke mně, zakopnul o židli, která byla na zemi. Druhý chlap z ochranky ho chytil, když klopýtl.

„Díky, Camerone," řekl. „Brynn, jsem rád, že jsi přijela. Harry potřebuje jet domů," řekl, vůbec se nesoustředil. Nikdy jsem ho neviděla jinak, než jako profesionála a hned jsem tuhle jeho stránku neměla ráda...

„Super. No, Cameron se o to může postarat," konstatovala jsem.

„Ne, ne, ne, ty to musíš udělat. Cameron musí zůstat s námi. Harry!" zakřičel, vzal mě za ruku a táhl mě k baru. Zakopnul o vlastní nohu a využil mě, aby se udržel na nohou.

Slyšela jsem, jak Harry zaskuhral a převalil se, spadl z baru a silně sebou praštil o zem.

„Ano, dobře. Je vzhůru. Brynn, postarej se o něj. Vezmi ho na hotel, moje auto je venku, můžeš si ho vzít," řekl, vytáhl klíčky z kapsy a vtiskl mi je do ruky. Než jsem se s ním mohla hádat, pustil mě a šel k baru.

Povzdechla jsem si a shlédla jsem na Harryho. Pořád ležel na podlaze v bezvědomí.

„Vstávej," řekla jsem a lehce jsem ho kopla do paže. Zaskuhral, omotal mi paže okolo kotníku a opřel si hlavu o mou botu.