His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 89

O týden později, 13.6.2021

Ryan mi poslal adresu, ukázalo se, že to byla kavárna asi půl hodiny od Andrewova domu. Harry tam zůstal a spal, když jsem odešla. Seděla jsem u stolu, u kterého jsem si podle Ryanových slov měla sednout. Byl vzadu v rohu.

Ztuhla jsem, když jsem ho viděla vejít, ihned šel ke mně.

„Jsem rád, že ses rozhodla nebýt blbá," řekl, když se posadil naproti mně.

Každý instinkt v mém těle mi říkal, abych od něj utekla. Chytil mě za zápěstí, přitáhl si ho přes stůl a otočil mi paži. Přejel palcem přes ránu, kterou posledně udělal. Zatvářila jsem se, snažila jsem se odtáhnout, ale držel mě, stáhl stisk.

„Přestaň," konstatovala jsem a škaredě jsem se na něj podívala. Ušklíbl se, sundal si brýle a odložil si je na stůl. Pustil mou paži, prsty přejel po mé kůži. Rychle jsem ji stáhla.

„Co chceš?" zeptala jsem se.

„To dítě," řekl. Odfrkla jsem si.

„Proč všichni chtějí moje dítě. Myslím to vážně. Ty, Harry, Daniel, ti chlapi, pro které jsem pracovala... Co je na něm tak výjimečné?" zeptala jsem se.

„Ti jsou mi ukradení. Chci to dítě a ty mi ho dáš," odpověděl, jeho tón začínal být netrpělivý. Přetočila jsem oči.

„Poslouchej, už jsem řekla Harrymu, že si ho může nechat. Takže nevím, co chceš, abych udělala," konstatovala jsem.

„Co jsem právě řekl? Ti jsou mi ukradení. Ty mi dáš to dítě nebo zabiju tvého přítele," vyhrožoval.

„Není to můj přítel. Přestaň mu tak říkat," řekla jsem naštvaně. Posadil se a hnusně se na mě podíval.

„Dáš mi to dítě nebo ne?" zeptal se a ohlédl se, když někdo prošel.

„Ne. Není tvoje," odpověděla jsem a založila jsem si ruce na hrudi.

„Takže... Dobře. Když říkáš ne, znamená to, že Harryho zabiju a pak si vezmu to dítě. Hádám, že bych to mohl udělat," řekl a podíval se na mě.

„To se nestane. Dotkneš se ho a slibuju ti, že budeš litovat dne, kdy ses narodil," konstatovala jsem.

„Nevyhrožuj mi, Brynn. Jsem silnější než ty," řekl a zatnul ruce do pěstí.

„Ne, Ryane. Nejsi," odpověděla jsem, můj vztek vycházel na povrch.

„Nenuť mě, abych ti ublížil," zamumlal a natáhl se přes stůl. Ušklíbla jsem se.

„Neuděláš to," konstatovala jsem a sledovala jsem ho.

„To je výzva?" zeptal se a zaváhala jsem.

„Ne," odpověděla jsem.

„To jsem si myslel," řekl a opřel se na židli.

Po pár vteřinách se ohlédl přes rameno a pak se podíval zpátky na mě.

„Chceš něco k jídlu?" zeptal se. Přetočila jsem oči.

„Ne. Chci, abys mě nechal být," řekla jsem. Ušklíbl se, vstal a šel k pultu, kde něco objednal...

Zabořila jsem si ruku do vlasů a vytáhla jsem mobil. Harry mi poslal několik zpráv, ptal se, kde jsem byla. Než jsem mohla odpovědět, Ryan mi mobil vytrhnul z ruky. Trhla jsem sebou a vzhlédla jsem na něj.

Přečetl si zprávy a pak si mobil strčil do kapsy. Postavil přede mě hrnek a posadil se. Podívala jsem se do něj.

„Co je to?" zeptala jsem se a naštvaně jsem se na něj podívala. Svůj vlastní šálek postavil před sebe.