His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 28

„Jo, potom, co jsi usnula. Víš, máš opravdu pohodlnou postel," řekl, snažil se změnit téma.

„Ano, já vím. Můžeš z ní vylézt? A odejít?" zeptala jsem se.

„Ne. Lehneš si se mnou?" zeptal se. Věnovala jsem mu pohled.

„Ne... Ne takhle. Ne se mnou. Myslel jsem vedle mě," vysvětlil a jeho uši se zbarvily do růžova.

„Ne, neudělám to. Hlavně jsi mi neměl lézt do postele. Překročil jsi hranici," řekla jsem. Povzdechl si.

„Chápu to, dobře? Máš tunu stěn. Ale nežádám tě o nic jiného, než aby sis ke mně lehla," řekl.

„Ty to nechápeš, Harry. Tohle ráno...," vybreptla jsem, pořád se mi v hlavě opakovaly vzdálené vzpomínky. Pronásledovaly mě i po takové době.

„Co?" zeptal se. Povzdechla jsem si, přešla jsem k posteli a posadila jsem se na ni, vlezla jsem si pod peřinu, protože byla zima.

„Tohle ráno... Myslel sis, že byla neškodná věc mít kolem mě paže... A je to fajn, myslel sis to, většina lidí si to myslí. Ale... Pro mě je to jiné. Nemůžeš se mě dotýkat," vysvětlila jsem, pořád jsem váhala, jestli mu o sobě něco řeknu.

„Omlouvám se," zamumlal, viděla jsem, jak se na mě podíval... „Nedokážu si představit, čím sis prošla," řekl. Přikývla jsem ve snaze zahnat ty vzpomínky... Nikdy neodešly. Zůstaly stejně živé, jako když se vytvořily...

Povzdechla jsem si a přitáhla jsem si peřinu blíže k sobě, abych se zahřála.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a otočil se ke mně.

„Vždycky jsem v pořádku," konstatovala jsem.

Chvíli jsme leželi v tichu, z ulice byl slyšet hluk... Mohla jsem na sobě cítit jeho oči. Povzdechla jsem si, poddala jsem se myšlenkám a přisunula jsem se k němu blíže. Zaváhal a pomalu kolem mě ovinul paži.

„Je to v pohodě?" zeptal se tiše. Přikývla jsem.

Ležela jsem přímo vedle něj, jeho tělo bylo kolem mě jako kokon. Trvalo mi minutu, než jsem byla v pohodě s tím, že se mě dotýkal, a schovala jsem si hlavu pod jeho bradu. Byla teplá a měla jsem pocit, že jsem mu alespoň trochu mohla věřit. Jen na pár minut. Neuhodil by mě nebo by mi neublížil jako Ryan. Že?

Chvíli jsme tak leželi a ucítila jsem, jak mi zazvonil mobil v kapse. Povzdechla jsem si, stáhla jsem ruku a vytáhla jsem ji. Byl to Jeff. Zaváhala jsem a zvedla jsem to.

„Co?" zeptala jsem se.

„Brynn, kde je?" zeptal se, zněl netrpělivě. Povzdechla jsem si.

„Jeffe, říkala jsem ti-." Přerušil mě.

„Viděl jsem fotky. Někdo vás dva vyfotil. Vím, že je s tebou. Nebo alespoň byl," konstatoval.

„Um... Dobře," řekla jsem, vzpomněla jsem si na ty holky.

„Je s tebou? Předej mi ho," naléhal. Zasmála jsem se.

„Jeffe, poslouchej... Kdyby s tebou chtěl mluvit, zavolal by ti sám," odpověděla jsem, cítila jsem, jak se Harryho sevření kolem mě stáhlo, přitáhl mě k sobě blíže.

„Brynn, nežádám tě, říkám ti to. Dej mi ho nebo jsi bez práce," konstatoval. Zaskuhrala jsem, protože jsem věděla, že přeháněl.

„Harry, chce s tebou mluvit. Je v náladě," řekla jsem a strčila jsem mu mobil do ruky. Prohodil si ruky a sundal ze mě paži. Pomalu si zvedl mobil k uchu.